Plevel

Škodlivý vliv plevelů se na stanovišti projevuje jednak přímo, jednak nepřímo. Plevele mohou díky své vyšší konkurenční schopnosti ochuzovat polní plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny. Snižují teplotu půdy, zastiňují a potlačují polní plodiny, podporují šíření chorob a škůdců. Ztráty v biomase příslušné polní plodiny způsobené plevelem mohou dosáhnout až 20–60 %.

Některé plevele mohou být i jedovaté a případná příměs ve sklizeném produktu může snížit kvalitu produktu nebo může být tento produkt nepoužitelný pro potravinářské či krmivářské účely (např. semena vesnovky nebo penízku rolního způsobují nepříjemnou pachuť mouky, jedovaté rostliny v píci mohou vyvolat otravy hospodářských zvířat či zhoršit kvalitu mléka a mléčných výrobků)[6]. Jiné plevele mohou být alergenní.

Na zaplevelených půdách se také obtížněji vykonávají některé agrotechnické zásahy (setí, kultivace), čímž se snižuje produktivita práce.[6]

V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou a je možné využít některé jeho výhody. Například u širokořádkových plodin zakrývá plochu půdy, která by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu svitu a zvyšoval by se výpar vody, půda by byla přímo vystavena povětrnostním vlivům a orniční vrstva by snáze podléhala erozi.

Rostliny plevelů mohou poskytovat útočiště přirozeným predátorům škůdců, mnohé z nich poskytují v době květu pastvu včelám (např. podběl, hořčice, smetanka, zemědým aj.), dají se využít jako píce pro zvířata nebo při zaorání poskytují humusotvorný materiál.[6] Semena plevelů jsou významnou složkou potravy ptáků (vrabec polní, chocholouš obecný, strnad obecný aj.).

• Plevele jednoleté
  • časné jarní (např. hořčice rolní, oves hluchý, pohanka svlačcovitá)
  • pozdně jarní (např. bažanka roční, bér zelený, laskavec ohnutý, lebeda rozkladitá, lilek černý, merlík bílý, mléč drsný, pěťour maloúborný, rdesno blešník)
  • jednoleté přezimující (např. heřmánek terčovitý, chundelka metlice, kapustka obecná, kokoška pastuší tobolka, ptačinec prostřední, svízel přítula, turan kanadský, tetlucha kozí pysk)

• Parazitické druhy plevele (např. kokotice evropská, záraza menší)
• Poloparazitické (např. černýš rolní, kokrhel luštinec)

• Mělčeji kořenící,
  • s plazivými kořenujícími lodyhami
  • s křehkými nebo tuhými oddenky
  • vytvářející hlízy, cibule aj.
• Hlouběji kořenící,
  • vytvářející článkované oddenky
  • vytvářející kořenové výběžky

• Plevele jednoděložné
• Plevele dvouděložné[1]

Plevele často dosahují ohromné plodnosti, která je většinou s kulturními rostlinami nesouměřitelná. Jestliže v nejplodnějším obilném trsu bývá rekordně 2000 semen, tak nejplodnější plevele např. úhorník mnohodílný, laskavec ohnutý, merlík bílý mívají semen cca 100krát více.

Výše uvedená množství semen jsou pouze informativní, z převážné většiny nevyrostou nové rozmnožování schopné rostliny. Mnohé z nich nevyklíčí (sežerou je hlodavci, ptáci, napadnou je plísně nebo roztoči) nebo vyklíčí v nevhodném čase a prostředí (ještě před vykvetením jsou zničeny zemědělskými pracemi).

Za nepohlavní rozmnožování považujeme rozmnožování vegetativní. Existuje několik způsobů vegetativního rozmnožování.

• Množení nadzemními výhonky rozrůstajícími se z mateční rostliny po povrchu půdy, které při styku s půdou zakoření a vytvoří novou rostlinu, např. mochna husí, pryskyřník plazivý, ptačinec prostřední (=ptačinec žabinec), popenec břečťanovitý
• Množení podzemními oddenky z nichž vyrůstají nové rostliny, např. pýr plazivý (za rok vytvoří oddenek 1 m dlouhý), podběl lékařský, přeslička rolní, bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá.
• Množení pupeny vyrůstající z kořenů, např. rod pampeliška, mléč rolní, kostival lékařský.
• Množení výhonky z oddenků i z pupenů na kořenech, např. svlačec rolní, pcháč oset, rukev obecná
• Množení hlízkami vzniklými zduřením kořene, např. hrachor hlíznatý, orsej jarní, nebo zduřením oddenku např. máta rolní, čistec bahenní

Převážná většina rostlin rozmnožujících se vegetativně vytváří také semena, která napomáhají k rozšiřování do větších vzdáleností, např. svlačec rolní vyprodukuje až 500 semen která jsou schopna vyklíčit i za 20 let. U mnoha rostlin závisí způsob rozšiřování i na přírodních podmínkách: např. pýr plazivý v suchém roce na těžké půdě hodně kvete a téměř nevytváří oddenky, ve vlhkém roce a v kypré půdě téměř nekvete ale o to více mu narůstají oddenky.[7][8][9]

Vrozenou krátkodobou dormanci, dobu klidu, má většina semen, která nemají vyklíčit ihned po dozrání, ale např. až na jaře druhého roku. Tehdy období klidu skončí a semeno za příznivých podmínek (vláha, teplo, světlo) vyklíčí. Mnohé druhy po ukončení této doby však nevyklíčí, nastupuje u nich tzv. vyvolaná dormance.

Vzniká jako reakce na nepříznivé podmínky po ukončení vrozené dormance. Takto mohou zůstávat semena v klidu buď krátkodobě do období zlepšení podmínek, nebo dlouhodobě po několik sezon.[9][10]

• ČERVINKOVÁ-JERMANOVÁ, Hana. Chemické hubení lesní buřeně. Praha : SZN, 1963.
• JEHLÍK, Vladimír; et al. Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. Praha : Academia, 1998; ISBN 80-200-0656-7
• JURSÍK, Miroslav; HOLEC, Josef; HAMOUZ, Pavel; SOUKUP, Josef. Biologie a regulace plevelů. České Budějovice : Kurent, 2018; ISBN 978-80-87111-71-0
• MIKULKA, Jan; et al. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Praha : Redakce časopisu Farmář a Zemědělské listy, 1999; ISBN 80-902413-2-8
• MIKULKA, Jan; TÝR, Štefan. Buriny poľných plodín. Praha : Profi Press, 2021; ISBN 978-80-973596-2-1
• PULLMAN, Ľudovít. Atlas burín a ich ničenie. Bratislava : SVPL, 1966.

• Herbicidy
• Škůdce
• Invazní druh
• Zaplevelující rostlina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plevel na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo plevel ve Wikislovníku
• Mikulka, J., Chodová, D., Martinková, Z., Soukup, J., Uhlík, J.: Obrazový atlas plevelů
• Jan Mikulka: Proměny a vývoj plevelných druhů na našich polích
• www.agroweb.cz^{[nedostupný zdroj]}
• botany.upol.cz^{[nedostupný zdroj]}