Brestlitevský mír

Brestlitevský mír z 3. března 1918 byla mírová smlouva, která potvrzovala vítězství ústředních mocností na východní frontě během první světové války po vojenské porážce a bolševické revoluci a následné kapitulaci Ruska.

Hranice mezi bolševickým Ruskem a Ústředními mocnostmi po podepsání příměří

Pozadí

Po Říjnové revoluci Rusko odmítlo účast ve válce, ale zároveň i Dohodou navrhovanou mírovou smlouvu. Ruská fronta se rozpadla, čehož využily Německo s Rakouskem-Uherskem k rozsáhlému útoku. Jeho výsledkem bylo zpětné dobytí území, z nichž byly v předchozích letech vytlačeny carskou armádou, tj. území dnešního Polska, a získání oblasti, na kterých je dnes Ukrajina a Pobaltí, jakož i bývalou Karskou oblast v Zakavkazsku.

Sovětská vláda tak byla 3. března 1918 v Brestu Litevském v dnešním Bělorusku nucena podepsat smlouvu o daleko nevýhodnějším příměří, než jaké jí bylo původně navrhováno. V ní Rusko uznalo právo ústředních mocností na nově získaná území. Německé armády byly přesunuty na západní frontu, kde se schylovalo k rozhodujícím bojům první světové války.[1] Smlouva také zavazovala Sověty, aby na svém území nestrpěli vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem. To se mimo jiné týkalo i československých legionářů.[2]

Důsledky pro Rusko

Brestlitevský mír měl pro bolševické Rusko rozporuplné následky. Na straně jedné pomohl bolševikům získat čas na udržení výsledků své revoluce. Podle některých historiků Rusko obdrželo od Německa za ukončení východní fronty úplatek několik milionů marek ve zlatě.[zdroj?] Na straně druhé znamenal významné územní ztráty zhruba 1 milionu kilometrů čtverečních: Rusko přišlo o Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii, tedy území, na kterém se nacházela přibližně čtvrtina jeho obyvatelstva i průmyslu a většina uhelných dolů.[3]

Proti brestlitevskému míru se sice postavil jeden z vůdců revoluce – Lev Trockij, ovšem Lenin měl silnější pozici. Ve výsledku bylo obětováno území ve prospěch ukončení války s Německem a upevnění bolševické moci.

Trvání účinnosti

Poté, co byly ústřední mocnosti koncem roku 1918 nuceny na západě kapitulovat a následně upadly do chaosu a rozvratu, ztratila smlouva na faktické účinnosti. Sovětský svaz během několikaleté občanské války znovu ovládl většinu Ukrajiny a Běloruska, v další expanzi na západ mu zabránila prohraná válka s Polskem. Formálně byl brestlitevský mír anulován podepsáním Rapallské smlouvy roku 1922.

Další ztracená území Sovětský svaz znovuzískal v různých fázích druhé světové války – Besarábii, Pobaltí, Kresy (západ dnešní Ukrajiny a Běloruska) – a získal i území, která Rusku nikdy předtím nepatřila (Podkarpatská Rus, Kalinigradská oblast). Na Finsku dobyl v Zimní válce pouze jihovýchodní pohraničí (Vyborg, Karélie).

Odkazy

Reference
  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37–40.
  2. Pacner (2012), s. 62–66.
  3. KEEGAN, John. The First World War. New York: Vintage Books, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0375700453. S. 341-342. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.