Boris Grebenščikov

Boris Borisovič Grebenščikov se narodil 27. listopadu 1953 v Leningradu. V létě 1972 založil spolu s Anatolijem Gunickým a skupinou stejně smýšlejících založili Akvárium. Ta tehdy fungovala pololegálním způsobem, tvoříc domácí nahrávky a zřídka vyjíždějíc na pohostinská vystoupení do jiných měst.

V roce 1977 ukončil Boris Borisovič Grebenščikov fakultu aplikované matematiky a procesů řízení Leningradské státní univerzity[1] a začal pracovat ve vědeckovýzkumném ústavu sociologie, aniž přestal psát písně, koncertovat a spolupracovat s experimentálním divadlem Leningradské státní univerzity. Po vystoupení na Tbiliském rockovém festivalu v dubnu 1980 byl vyloučen z Komsomolu (kam vstoupil v roce 1967), zbaven hodnosti mladšího vědeckého pracovníka, propuštěn z práce (stal se hlídačem) a skupina Akvárium byla oficiálně zakázána. V roce 1981 se Akvárium stalo členskou skupinou Leningradského rockového klubu a postupně se zúčastnilo prvních pěti jím pořádaných festivalů.

V roce 1982 se Boris Grebenščikov podílel jako producent na prvním albu skupiny Kino 45. V roce 1989 nahrál spolu s Davem Stewartem ze skupiny Eurythmics své první anglickojazyčné album Radio Silence.

První sestava Akvária ukončila svou činnost na začátku 90. let 20. století; Grebenščikov poté na přechodnou dobu založil skupinu BG Band (БГ-Бэнд), s nímž nahrál Ruské album (Русский альбом) а z jejíchž koncertních nahrávek později vzniklo dvojalbum Dopisy kapitána Voronina (Письма капитана Воронина). V nové sestavě bylo Akvárium (Аквариум 2.0) obnoveno v roce 1993. Do téhož roku se datuje jeho spolupráce na albu Sergeje Čigrakova.

V roce 2003 se při příležitosti Grebenščikovových 50. narozenin konal velký koncert v Kremlu[3][4].

V březnu 2005 — vystoupil jako organizátor setkání řady rockových hudebníků a producentů s Vladislavem Surkovem, náměstkem vedoucího úřadu prezidenta; toto setkání vyvolalo velký ohlas ve sdělovacích prostředcích[5][6][7].

Od 22. května 2005 BG moderuje vlastní téměř hodinový pořad Aerostat (Аэростат), který se vysílá (stav k začátku roku 2016) v neděli od 13.10 hodin moskevského času na stanici Ruské rádio (Радио России) a v pátek v 19.00 hodin moskevského času na stanici Rádio Kultura (Радио Культура) [8]

V roce 2005 prodělal operaci zraku, v roce 2009 operaci srdce. V roce 2014 vydal sólové album Sůl (Соль), "nejlepší za více než 40 let"[9]

Do současnosti získal Boris Grebenščikov mj. následující ocenění

• V lednu 1998 se stal laureátem ceny Triumf.
• 23. září 2000 obdržel v Sankt Petěrburgu cenu Lidé našeho města.
• 7. dubna 2001 — mu byla udělana cena FUZZ „Za přínos“.
• 31. března 2002 — BG a Akvárium obdrželi cenu rozhlasové stanice Naše rádio (НАШЕ радио) «PoboRoll (ПобоRoll) za přínos k rozvoji hudby.
• 18. října 2002 se Boris Grebenščikov stal laureátem Carskoselské umělecké ceny.
• 24. ledna 2004 obdržel cenu „Vlastní kolej“ Vladimíra Vysockého.

Borisův otec, Boris Alexandrovič Grebenščikov, byl inženýrem, ředitelem výzkumného závodu Baltské flotily, zemřel v roce 1975. Matka, Ludmila Charitonovna Grebenščikova, v té době byla právní konzultantka Leningradského domu modelů.

První žena BG — Natalja Kozlovskaja (Наталья Козловская) se za Borise Grebenščikova provdala na podzim roku 1976. V roce 1978 se narodila dcera Alisa, která se později stala slavnou herečkou. Rozvedli se v roce 1980 po skandálu v Tbilisi.

Druhá (podle údajů z programu NTV – НТВ – první) žena — Ludmila Šurygina (1980–1989). pracovala jako sekretářka ve škole. Z tohoto manželství se narodil syn Gleb.

Od roku 1991 je Boris Grebenščikov ženatý s Irinou (bývalou ženou Alexandra Titova). Z tohoto svazku se narodila dcera Vasilisa, kromě toho Boris a Irina vychovávali Marka Titova, Irinina syna z předchozího manželství.

Diskografie je stejně jako většina údajů převzata z ruské sekce Wikipedie, kde byla sestavena podle fóra BG. Zhruba do roku 1987 byla alba vydávána samizdatově, po roce 1990 došlo k oficiálním reedicím (kromě alba Menuet pro zemědělce, jehož nahrávka je nezvěstná).

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Grebenščikov

BG napsal několik prozaických děl — novelu Les (román, který i tak není dokončen) – «Лес» («Роман, который так и не окончен») a povídku Ivan a Danilo «Иван и Данило» (stejně se ovšem jmenuje i jedna z jeho písní).

Boris Grebenščikov na graffitech. Charkov, 2008

Hudba Borise Grebenščikova zní v řadě filmů. Objevil se rovněž v rolích ve filmech Sergeje Solovjova Černá růže – symbol smutku, červená růže – symbol lásky (Чёрная роза – эмблема печали, красная роза – эмблема любви) (1989), Křehký věk (Нежный возраст) (2001). Hrál rovněž ve filmech Dva kapitáni 2 (Два капитана-2) režiséra Sergeje Děbiževa a BG. Lev Tolstoj (БГ. Лев Толстой) režiséra Viktora Tichomirova.

• Abych stál, musím se držet kořenů (Чтобы стоять, я должен держаться корней); z písně Держаться корней – Držet se kořenů, vydané na albu Akustika

Na setkání Borise Grebenščikova se studenty Sanktpetěrburské humanitní univerzity odborů mu byla položena otázka "Jaký je váš vztah k sexuálním menšinám?" Grebenščikov odpověděl: "Podporuji je. Mně se zdá, že když člověk nějak někoho miluje, nechť miluje, pokud existuje vzájemná shoda."[10]

Boris Grebenščikov a skupina Akvárium patří mezi oblíbené umělce Fumase ze skupiny Původní Bureš[11]

V červnu 2012 Boris Grebenščikov podpořil členky skupiny Pussy Riot.[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Гребенщиков, Борис Борисович na ruské Wikipedii.