Boris Godunov (Puškin)

Tragédie líčí ve sledu chronologických obrazů z let 1598 až 1605 období vlády cara Borise Godunova. V ději se vyskytuje mnoho postav a složitost celého příběhu graduje společně s množstvím vedlejších zápletek a odboček, které autor do hlavní linie příběhu vkládá.

Hra začíná roku 1598 po smrti cara Fjodora, syna a následníka Ivana Hrozného. Fjodorův poručník Boris Godunov se uvoluje po vypočítavém váhání nastoupit na uprázdněný trůn. Jeho svědomí ale tíží dávný zločin - nechal zavraždit dalšího Ivanova syna a dědice careviče Dimitrije, aby si připravil cestu k vládě.

Další část hry se odehrává v roce 1603. V Čudovském klášteře žije mnich Pimen, který byl svědkem zavraždění careviče. Ten zapsal pro pozdější věky toto hrozné tajemství a svěřil je svému ctižádostivému žákovi Grigorijovi. Grigorij, vlastním jménem Jurij Otrepjev, prchne z kláštera, uteče do Litvy, a tam získá polského krále i šlechtu pro sebe, neboť jim namluví, že je carevič Dimitrij. Shromáždí polsko-rusko-kozácko-litevské vojsko a vytáhne na Moskvu porazit stávajícího cara. Cestou se ale zastavuje v domě pana Višněveckého, kde se zamiluje do Mariny, dcery sandoměřského vojvody Jerzyho Mniszka, která je sice nesmírně krásná, ale také neskonale pyšná, a vyjeví jí celé své tajemství. Marina slíbí mlčet ale pouze pod podmínkou, že z ní Grigorij udělá carevnu. Zamilovaný mladík všechno horlivě slíbí.

Poslední části hry se odehrávají v letech 1604 a 1605. Lžidimitrijovi se před Moskvou podaří v několika srážkách zvítězit, a to mu nakloní ruský lid, zatímco Boris důvěru lidu ztrácí. Když car vidí, že i šlechta jej opouští, je raněn mrtvicí a umírá. Na trůn je okamžitě dosazen Fjodor jakožto prvorozený a jediný carův syn, ale je zavražděn. Grigorij se stává carem.

• 
  Boris Godunov
• 
  Lžidimitrij I.
• 
  Marina

Závěr hry je vlastně poučením, že lid sice volá po změně, ale když k té změně dojde, tak zjistí, že se vlastně nic nezměnilo.

MOSALSKIJ

"Slyš lide! Maria Godunova a její syn Fjodor se otrávili jedem.

Viděl jsem jejich mrtvé pozůstatky."

(Lid, zachvácen hrůzou, mlčí.)

"Co jste zticha? Volejte přece:

ať žije car Dmitrij Ivanovič!"

LID setrvá v mlčení.

přeložil Otokar Fischer

• Boris Godunov, Jan Otto, Praha 1905, přeložila Eliška Krásnohorská,
• Dramata, Melantrich, Praha 1937, přeložil Otokar Fischer, svazek obsahuje mimo jiné i Borise Godunova,
• Výbor z díla I., Svoboda, Praha 1949, svazek obsahuje mimo jiné i Borise Godunova v překladu Otokara Fischera,
• Dramata, SNKLHU, Praha 1957, svazek obsahuje mimo jiné i Borise Godunova v překladu Otokara Fischera,
• V bouři zrál můj hlas, Mladá fronta, Praha 1975, přeložil Emanuel Frynta, svazek obsahuje mimo jiné i Borise Godunova v překladu Emanuela Frynty,
• Boris Godunov, Odeon, Praha 1980, přeložil Emanuel Frynta.