Boršov nad Vltavou

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1261, kdy se jako svědek na listině jmenuje Albert z Boršova (Albertus de Borschowe), dle erbu kosmé střely snad spřízněný s Bavory ze Strakonic. Tento později přesídlil do Horní Stropnice a roku 1290 Boršov věnoval cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Pravděpodobně právě v době před rokem 1290 existoval na strmém ostrohu nad řekou hrad Boršov, ze kterého se dochovaly už jen zbytky valů. V létě 1422 vyplenili boršovský kostel husité pod vedením Chvala z Machovic.[4] V roce 1464 je poprvé zmíněn boršovský rychtář, který zastupoval vyšebrodskou vrchnost.[5] Roku 1351 přiznal Karel IV. Boršovu mílové právo. K roku 1453 se připomíná přívoz přes Vltavu mezi Boršovem a Poříčím. O jedenáct let později jsou zmíněny dvě boršovské krčmy, které figurovaly ve stížnosti Vyšebrodského kláštera na Budějovičany, kteří měli na území Boršova a okolních vesnic ničit pivovarská zařízení.[6]

S výjimkou krátkodobého zastavení vsi rožmberskému písaři Mikuláši z Pelhřimova za vlády Jiřího Poděbradského, patřil Boršov pod Vyšebrodský klášter až do zrušení poddanství. Dle urbáře z roku 1530 měla ves v této době 20 usedlostí. Tragicky se do dějin obce zapsala událost, k níž došlo za Stavovského povstání, tehdy o Božím těle 18. června 1620 vtrhli do zdejšího kostela uherští vojáci, pobili přítomné věřící i s farářem a kostel vyrabovali. V roce 1706 byla v Boršově poprvé zmíněna škola. Školní budova měla dvě místnosti, jedna byla bytem obecního učitele, druhá byla učebnou.[7]

Od roku 1850 se Boršov stal samostatnou obcí, která postupně začala srůstat s obcí Poříčí na protějším břehu. V roce 1864 vydal Zemský sněm zákon o obecním zřízení, kterým bylo zrušeno rychtářství a nahrazeno obecním zastupitelstvem s voleným starostou.[5] Roku 1884 postavili bratři Vlastimil a Dobroslav Zátkové u mlýna v Březí na protějším břehu nad Poříčím největší továrnu na těstoviny v tehdejším Rakousko-Uhersku, tento velký potravinářský podnik zde působí dodnes. Na popud místního propagátora venkovských kampeliček a pozdějšího senátora Františka Krojhera založil tehdejší ředitel školy Václav Dvořák v Boršově kampeličku s členstvím vyhrazeným pro obyvatele Boršova a okolních vsí.[8] V devadesátých letech 19. století byla také přes Boršov položena železniční trať do Českého Krumlova s přemostěním Vltavy, silniční most mezi oběma obcemi přibyl v letech 1916 až 1917.

Čtyři roky po vyhlášení Československé republiky začala v Boršově nad Vltavou fungovat obecní knihovna.[9] V roce 1931 otevřela obec Boršov kamenolom pár set metrů jižně od vsi. Pět let nato byla otevřena turistická Fritschova stezka vedoucí po levém břehu Vltavy z Boršova přes Dívčí Kámen do Zlaté Koruny. Za První republiky byly také v Boršově vysazeny dva sady. Prvním byl nový třešňový sad jižně od kostela (v oblasti dnešní Třešňové ulice) vysazený v roce 1935. Byl pojmenován po tehdy nedávno zesnulém bývalém premiérovi Antonínu Švehlovi. V druhé polovině třicátých let byly často vysazovány stromu k jeho poctě, většinou šlo však o takzvané Švehlovy lípy a nikoli o třešně. Dva roky poté byl podél železnice vedoucí na Černý Dub vysazen druhý sad, tentokrát švestkový. Ten byl pojmenován Habrmanův sad na památku senátora a ministra Gustava Habrmana.[10] K administrativnímu sloučení Boršova s Poříčím došlo nakrátko v letech 1943 až 1945 za německé okupace, definitivně pak roku 1949. Koncem války projížděly přes most v Boršově jednotky německé armády ve snaze vzdát se americkým vojskům, která operovala v okolí Křemže. V květnu 1945 vstoupily do Boršova jednotky americké armády, což je dodnes připomínáno vzpomínkovými akcemi u pomníku kapitána Reutera.

Demografický vývoj na území Boršova nad Vltavou[11]

V roce 1950 byl pro nově spojený Boršov s Poříčím úředně stanoven název Boršov nad Vltavou.[12] O dva roky poté byl v Kubatkově vile zřízen dětský domov, který funguje dodnes. V roce 1960 začala do Boršova nad Vltavou zajíždět budějovická MHD. V roce 1969 byla ukončena těžební činnost v boršovském kamenolomu. O šest let později, v roce 1975, byla dokončena stavba nové dominanty sjednocené obce - velkokapacitního sila poblíž nádraží.[13] Dalším velkým zásahem do podoby obce byla nová rychlostní silnice (dnešní E55) dostavená v roce 1980,[14] která protnula Poříčí ve dví. V letech 1985–1990 byla k Boršovu připojena Vrábče i s osadami Jamné, Koroseky, Kroclov, a Slavče. V roce 1990 se Vrábče opět osamostatnila s Koroseky a Slavčí, Kroclov se vrátil zpět pod Vrábči až od roku 1992 a Jamné už zůstalo Boršovu.[15]

V roce 1998 postavila obec na levém břehu Vltavy vodácké tábořiště v reakci na zvyšující se oblibu sjezdu Vltavy.[16] Boršov nad Vltavou byl jako mnohé jiné obce u řek silně zasažen povodněmi v roce 2002. V jejich důsledku musel být stržen starý silniční most a postaven nový.[17] Hromadná výstavba nových rodinných a řadových domů mezi lety 2002 a 2004[18] zapříčinila strmý nárůst obyvatel obce a Boršov nad Vltavou tak získal některé rysy satelitního městečka. V roce 2019 získala obec v soutěži Vesnice roku Oranžovou stuhu za Jihočeský kraj. Oranžová stuha je udělována obcím za spolupráci se zemědělskými nebo lesnickými podniky a organizacemi.[19]

• Farní kostel sv. Jakuba Většího, gotický stavba z konce 15. století s dochovanou kamennou křtitelnicí a jedním z nejstarších zvonů v Čechách.[20]
• Fara, z let 1790 až 1791[21] na místě starší budovy
• Kaplička v ulici Farní
• Kaplička sv. Jana Nepomuckého v ulici Poříčská
• Kaplička sv. Petra v ulici U Sila

Zámek Poříčí v roce 2021, pohled z východu

• Zámek Poříčí, ulice U Zámečku č.p. 196[22]
• Pozůstatky zaniklého Boršovského hradu - asi z poloviny 13. století, nad levým břehem Vltavy jihozápadně od obce
• Hubatkova vila - secesní vila z konce 19. století, dnes sídlo dětského domova
• Pomník kpt. Raymonda F. Reutera - na okraji lesa asi 1,3 km západně od Boršova, poblíž cesty do Zahorčic. Tento americký stíhací pilot zde zahynul 17. dubna 1945 v troskách svého Mustangu P-51 poté, co byl při pronásledování německého letounu zasažen pozemní palbou z letiště Planá.[23]
• Pomník Gustava Habrmana ve švestkovém sadu na severozápadním okraji vsi
• Pomník obětem Druhé světové války - v ulici Farní mezi kostelem a farou

Hasičský sbor byl založen v květnu 1900, ve stejném roce jako Národní jednota pošumavská. Je tedy nejstarším stále působícím spolkem v obci. V roce 1931 zakoupil svou první motorovou stříkačku.[24] V současné době vlastní Sbor dobrovolných hasičů v Boršově nad Vltavou cisternový automobil Tatra 148 a stroj Avia A31,[25] účastní se hasičských soutěží a pořádá kulturní akce.

Tělovýchovná jednota Sokol vznikla v Boršově v roce 1912. V letech 1921 až 1922 byla v Poříčí postavena obecní Sokolovna s letním hřištěm na zahradě. Kromě pravidelného cvičení se zde hrály různé míčové hry nebo stolní tenis. Místní Tělovýchovná jednota také pořádala výlety do okolí a fungoval zde i divadelní odbor Sokola. Ten nacvičoval divadelní hry pro dospělé i loutkové hry pro děti. Za zmínku stojí divadelní hra Most nejkrásnější o životním osudu boršovského převozníka Václava Světlíka, kterou napsal a inscenoval Josef Barnáš - místní rodák[26] a pozdější kronikář Strakonic.[27] V 21. století se od místní Tělovýchovné jednoty Sokol oddělili Tělovýchovná jednota Karate a Fotbalový klub. Dnešní Sokol se tak v mimo cvičebních programů pro veřejnost věnuje soutěžení jen v oblasti sportovní gymnastiky.

Vlastenecko-dobročinná sdružená obec Baráčníků Jana Žižky z Trocnova byla v Boršově založena v roce 1931. Tento spolek se - tak jako jiné Baráčnické obce - zaměřoval především na dobročinnost, pořádání lidových slavností a plesů. Dodnes se členové zasazují o uchování národních tradic a zvyků a péči o národní kroje. Největší pravidelnou akcí Baráčnické obce jsou každoroční Boršovské dožínky.[28]

• Včelařský svaz - od roku 1943[29]
• Zahrádkářský svaz
• Fotbalový klub Boršov nad Vltavou
• TJ Karate Boršov nad Vltavou