Franz Xaver Maximilián Millauer

Millauer se narodil dne 17. prosince 1784 v Českých Budějovicích čp. 58 jako Franz Xaver Millauer. Jeho otec Laurentius (Vavřinec) Millauer byl českobudějovickým syndikem.[2] Millauerův rodný dům už neexistuje, byl zbourán kvůli stavbě, tzv. Koldomu (komplexu činžovních domů Perla).[2] Po studiu na čekobudějovickém piaristickém gymnáziu a na pražské univerzitě, vstoupil do cisterciackého vyšebrodského kláštera, přijal řádové jméno Maximilian a vrátil se na pražskou univerzitu, kde vystudoval teologii. Potom působil jako duchovní ve Studánkách, polní kaplan u zeměbrany na Klatovsku a pak jako duchovní v Boršově nad Vltavou. V roce 1810 se stal doktorem teologie a od roku 1815 byl profesorem na pražské univerzitě, kde se stal v roce 1834 rektorem.[1] Od roku 1819 byl řádným členem Královské české společnosti nauk, ve které byl později ve dvou funkčních obdobích direktorem. V roce 1823 byl jmenován do prozatímního výboru Národního muzea, později se pak stal jednatelem tohoto muzea. V audienci u nejvyššího purkrabí hraběte z Kolovrat přednesl s Jungmannem a Preslem prosbu o to, aby se nově zřízené zemské muzeum stalo oporou jazykových a literárních snah českých.[1][3] Zemřel 14. června 1840 v Praze.

Millauer se zajimal hlavně o české dějiny, prostudoval univerzitní archiv, klášterní archiv ve Vyšším Brodu, archiv v Třeboni, Českém Krumlově, v Českých Budějovicích a jiné. O prostudované problematice napsal mnoho článků.[1][3] Psal hlavně německy.[5]