Bohuslav Chňoupek

Pocházel z rodiny státního zaměstnance. Své základní, středoškolské i vysokoškolské vzdělání získal v Bratislavě. Po převratu v roce 1948 se stal redaktorem propagandistického časopisu Borba, v letech 1950–1958 působil jakožto redaktor deníku Smena, od roku 1955 působil ve východoslovenském Prešově, od roku 1958 jakožto zpravodaj deníku Pravda tamtéž, v letech 1960 až 1965 coby zahraniční dopisovatel těchto novin v Sovětském svazu. Od roku 1965 do roku 1967 byl šéfredaktorem bratislavského časopisu Predvoj. V letech 1950–1952 byl členem předsednictva Slovenského svazu novinářů.[1][2]

Členem KSČ byl od roku 1945 do roku 1990, tedy plných 45 let. Zastával řadu stranických a státních funkcí. V letech 1965–1970 je uveden jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3] XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ se stal 26. září 1969 v době počínající normalizace. Ve funkci člena ÚV KSČ ho pak potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ.[1]

V letech 1967–1968 byl náměstkem ministra kultury ČSSR, pak v letech 1969–1970 ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Zde se podílel na první vlně posrpnových čistek v řadách redaktorů rozhlasu. Od roku 1970 do ledna 1972 působil jako velvyslanec ČSSR v Sovětském svazu a v dlouhém období 1971–1988 coby ministr zahraničních věcí ČSSR v 2., 3., 4. a 5. vládě Lubomíra Štrougala.[1][2] Zejména mezi zahraničními diplomaty a cizími státními činiteli byl oblíbený, neboť byl mimořádně společenský a uměl jednat s cizími lidmi – podle svědectví pamětníků měl velmi dobré diplomatické schopnosti.

Jeho konec ve funkci ministra zahraničních věcí byl odrazem mocenského boje uvnitř KSČ na konci 80. let. Chňoupek se tehdy pod vlivem Sovětského svazu začal profilovat jako stoupenec reformní politiky Michaila Gorbačova. To vyvolalo protireakci konzervativního křídla KSČ. Zejména Vasil Biľak a vedoucí oddělení mezinárodní politiky na ÚV KSČ Martin Štefaňák pak docílili Chňoupkova odvolání.[2]

Dlouhodobě zasedal i v nejvyšších zákonodárných sborech. Ač slovenského původu, byl do parlamentu volen v obvodech v českých zemích. Po volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 111 – Žďár nad Sázavou, Jihomoravský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v říjnu 1972. Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 (obvod Třebíč-Žďár nad Sázavou), volbách v roce 1981 (obvod Vyškov-Prostějov) a volbách v roce 1986 (obvod Vyškov-Prostějov). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy ztratil poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[4][5][6][7][8]

Byl vyloučen z KSČ, vyšetřován a posléze i vězněn půl roku ve vyšetřovací vazbě kvůli podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomocí veřejného činitele.[2]

• 1958 – vyznamenání Za vynikající práci
• 1965 – vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
• 1966 – Československá novinářská cena
• 1970 – Řád práce
• 1975 – Řád práce
• 1985 – Řád republiky[1]

• 1972 – vyznamenání bulharským Řádem Staré planiny
• 1974 – vyznamenání mongolským Řádem Polární hvězdy
• Řád státní vlajky Korejské lidovědemokratické republiky
• argentinský Řád Květnové revoluce I. stupně
• venezuelský Řád Velké stuhy
• V dubnu 1981 obdržel medaili Za upevnění bojové družby, kterou mu propůjčil Nejvyšší sovět SSSR v souvislosti s 25. výročím Varšavské smlouvy.[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuslav Chňoupek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Chňoupek
• Stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky
• (slovensky) Stránky slovenského vydavatelství Formát
• Zpráva o vyznamenání Bohuslava Chňoupka medailí M. R. Štefánika 2. stupně
• (slovensky) Stránky na serveru OSOBNOSTI.sk