Bohumil Svozil

Pocházel z dělnické rodiny. Roku 1958 ukončil studium češtiny a maďarštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil roku 1960 jako redaktor do nakladatelství Československý spisovatel a s výjimkou let 1965–1968, kdy byl na studijním pobytu v Ústavu pro českou literaturu ČSAV (ÚČL), zde pracoval až do roku 1991, kdy se stal vědeckým pracovníkem ÚČL. Roku 1968 získal titul doktora filosofie a roku 1992 kandidáta věd. Roku 1998 odešel do důchodu. [2]

Publikovat začal roku 1954 literární publicistikou a literárněvědnými studiemi v různých periodikách, knižně debutoval roku 1971 studií Vůle k intelektuální poezii. Je autorem monografických studií o poetice významných básníků a prozaiků své doby a řady doslovů a předmluv, často ke knihám, jejichž vydání sám uspořádal (například výbory z díla Jiřího Haussmanna, Jana Nerudy, J. S. Machara, Františka Gellnera, Rudolfa Těsnohlídka a dalších).[3]

• Vůle k intelektuální poezii (1971), studie o básnické tvorbě Miroslava Holuba.
• Slovníček Slunovratu (1974) společně s Milanem Pávkem a Milošem Pohorským, biografický slovník vydaný k 25. výročí založení nakladatelství Československý spisovatel.
• O knihách a autorech (1975) s A. Linkem a Milošem Pohorským.
• V krajinách poezie (1979), studie o básnických vývojových tendencích z konce 19. století (realismus, impresionismus, dekadence, symbolismus).
• Tvář reality (1986), literárněvědné rozbory.
• Próza obrazná i věcná (1995), studie (literatura faktu, vědecko-fantastická literatura).
• Česká literatura ve zkratce (1997–2000), třídílná příručka pro střední školy, souborně vydáno 2013.
• Slovník českých spisovatelů (2000), spoluredaktor.
• Krajiny života a tvorby Oty Pavla (2003), monografie.