Milan Pávek

Narodil se v rodině železničáře. Vystudoval Střední pedagogickou školu v Českých Budějovicích, s aprobací pro první stupeň základní školy. Maturoval roku 1959, poté krátce učil na základní škole ve Zlukově, ale brzy začal studovat na Institutu tělesné výchovy a sportu a od roku 1962 pak češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1965, jeho diplomová práce se věnovala Karlu Čapkovi a Ladislavu Klímovi. Od roku 1967 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V letech 1971–1984 byl redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel, v období 1984–1990 dramaturgem ve skupině dětského filmu Filmového studia Barrandov. Během převratu roku 1989 převzal vedení Literárního měsíčníku a přejmenoval ho na Literární revue. Roku 1990 založil nakladatelství Galaxie. Od roku 1995 přednášel filozofii na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1998 je v invalidním důchodu. Jako autor se věnoval především humoristické tvorbě.

• Slovníček Slunovratu (1974), společně s Bohumilem Svozilem a Milošem Pohorským, biografický slovník vydaný k 25. výročí založení nakladatelství Československý spisovatel.
• Třída jako řemen (1981), povídka pro děti o jedné třídě základní devítileté školy v jednom jihočeském městě
• Simulanti (1983, do distribuce uvolněno až roku 1986), román, ve kterém se přihlásil k tradici Jaroslava Haška a k sovětským klasikům Ilfovi a Petrovovi. Popisem dění kolem fiktivního Ústavu blízké budoucnosti (ÚBLB) autor tvrdě karikoval tehdejší socialistický režim jako říši kolektivního simulování. Román sice roku 1983 vyšel, ale cenzura na poslední chvíli zarazila jeho distribuci knihy. K té došlo až při uvolnění poměrů během perestrojky roku 1986.