Bitva u Lobkovic

Bitva u Lobkovic byla válečným střetem mezi císařskými oddíly armády generála Vavřince IV. z Hofkirchu a Raimunda Montecuccoliho a švédskou armádou polního maršála Johana Banéra během jednoho ze švédských tažení do Čech během třicetileté války. Odehrála se 29. května 1639[1] nedaleko obce Lobkovice u Neratovic ve středních Čechách a skončila takřka katastrofální porážkou císařských vojsk a zajetím jejich vrchních velitelů, včetně Hofkircha a Montecuccoliho. Zanedlouho po bitvě následoval neúspěšný švédský pokus o obsazení Prahy.

Bitva u Lobkovic
konflikt: Třicetiletá válka
trvání: 29. května 1639
místo: Lobkovice, České království
zeměpisné souřadnice: 50°15′1″ s. š., 14°31′28″ v. d.
výsledek: vítězství švédské armády a zajetí nejvyššího císařského velení
strany
Habsburská monarchie Habsburská monarchie Švédské království
velitelé
Vavřinec IV. z Hofkirchu
Raimund Montecuccoli
Johan Banér
 ?

síla
8 pluků pěchoty a jízdy
ztráty
patrně značné neznámé

Před bitvou

Johan Banér, velitel švédského vojska

Roku 1630 Švédsko za vlády krále Gustava II. Adolfa oficiálně vstoupilo do třicetileté války a zapojilo se do bojů v západní Evropě. Po úmrtí Gustava II. Adolfa v bitvě u Lützenu roku 1632 převzal část armádního velení generál Johan Banér, pod jehož velením byly podnikány především výpady z obsazeného území Svaté říše římské na území Čech a Moravy, součásti Habsburské monarchie. Společně se saskou armádou pak začátkem roku 1634 vytáhl do Čech, ale celé tažení zastavila porážka Bernarda Výmarského v bitvě u Nördlingenu 6. září 1634. Rok po uzavření pražského míru (1635) však došlo k obnovení bojů v Německu a švédská vítězství v bitvách u Kiritzu a Wittstocku (4. října 1636) obnovila vojenskou kampaň v Německu. V roce 1637 pak Barén ustoupil s armádou do Torgau a za Odru do Pomořan.

K další mocné intervenci v Čechách se Banér jal na jaře 1639. Po vítězství v bitvě u Saské Kamenice (Chemnitz) 14. dubna vpadl předvoj švédské armády 23. dubna pod velením generálmajorů Stalhanse, Wrangela a Pfuela do Čech a rychle obsadil Děčín. Následně se sem přesunul též hlavní voj Banérova vojska, který se posléze usadil v Litoměřicích, které se jim nepostavily na odpor, kde vojsko odpočívalo a verbovalo další síly. Během svého pobytu v Čechách pak vydávalo prohlášení o svobodách obyvatel na obsazeném území. Švédské oddíly nároveň prováděly zásobovací výpady, především do Podkrušnohoří a Poohří: několikrát vyplenily Chomutov, rovněž napáchaly škody v Lounech a zplundrovaly další města a vesnice v kraji.

Pohled na Brandýs nad Labem a Starou Boleslav s mostem přes Labem a vojenským opevněním (Carlo Cappi, 1640)

V polovině května se pak Švédové vydali k tažení proti proudu Labe s cílem dosáhnout Prahy. V jejím postupu měly zabránit jednotky císařské armády pod velením Vavřince IV. z Hofkirchu, Raimunda Montecuccoliho, a Jana Kryštofa III. z Puchheimu, vyslané z rozkazu vrchního vojenského velitele Čech Matyáše Gallase, tvořené částečně pluky, které se stahovaly ze Saska po prohraném střetu u Saské Kamenice. Švédské vojsko zatím rychle postupovalo: 27. května dobylo po krátkém a urputném boji Mělník.

Průběh střetnutí

Císařské pluky měly v úmyslu dosáhnout bodu, kde předpokládali švédský pokus o překročení Labe: most v Brandýse, a zahájili k městu vzdálenému asi 20 km od Prahy postup. Směrem k Brandýsu se tak od Prahy vydalo osm císařských pluků Hofkircha a Montecuccoliho. Cestou zajišťovalo své zásoby pleněním domovského území. Brandýs a zdejší most pak obsadily koncem května. Banér, který byl o jejich pohybu informován, se pak rozhodl na radu místních obyvatel[2] řeku překonat přebroděním v nedalekém Kostelci nad Labem[3] a Brandýs tak obejít.

Poté, co císařské vojsko zjistilo, že švédské vojsko již řeku překonalo, byl vydán rozkaz o jeho postupu vstříc švédským silám. K jejich střetu pak došlo u Lobkovic, severozápadně od Kostelce. Císařští se zde střetli s již řeku překročivšími Švédy a v nastalé bitvě byli poraženi. Švédským triumfem pak bylo především zajetí obou vrchních velitelů císařských, Raimunda Montecuccoliho a Vavřince IV. z Hofkirchu, který byl v bitvě také zraněn. Ztráty císařského vojska v počtu padlých, zraněných a zajatých byly patrně značné.

Během bitvy bylo vypáleno několik obcí v okolí, včetně téměř kompletního zničení vsi Lobkovice a vypálení lobkovického zámku.

Uvádí se, že polní maršál Jan Kryštof z Puchheimu byl roku 1639 zajat u Mělníka. Je velmi pravděpodobné, že k jeho zajetí došlo právě mezi 27. a 29. květnem: buď při dobývání Mělníka, anebo během bitvy u Lobkovic.

Zámek Lobkovice v roce 1819, kresba Jana Venuta

Hodnocení bitvy

Střet u Lobkovic znamenal nezanedbatelný úspěch švédského tažení roku 1639 do Čech, který zasadil habsburské moci ostudnou porážku. Téměř ihned poté zahájil Banér tažení směrem k nedaleké opevněné Praze. Přestože vydal tiskem plamenné provolání o svobodě, kterou přináší českému lidu, město se mu (poprvé za celou válku) postavilo na odpor a odmítlo jeho volný vstup do města. Město navíc hájil též silný opevněný vojenský tábor na Bílé Hoře. Pro nedostatek pěchoty a těžkého dělostřelectva pak Banér zanechal 2. června obléhání,[4] usídlil se v severovýchodních Čechách a místo osvobozování zahájil jejich systematické plenění. Na zámku v Brandýse nad Labem byl umístěn švédský generální štáb a město spolu s Mělníkem a Kostelcem vytvořilo silnou švédskou obrannou linii. Dokonale vyjedené Čechy Banér s vojskem opustil až na jaře 1641 a vrátil se do Německa. Nedlouho poté, 10. května, pak v Halberstadtu zemřel.

Zajatí Hofkirch a Montecuccoli strávili ve švédském zajetí přes dva a půl roku, v roce 1642 byli spolu s dalšími císařskými zajatci, např. Janem z Werthu a Janem Kryštofem Puchheimem, vyměněni za zajatého švédského polního maršála Gustava Horna a dalších. V roce 1644 se pak Vavřinec z Hofkirchu opětovně navrátil do řad švédského vojska. Naopak Montecuccoli se posléze podílel na velení proti švédským silám v Čechách až do konce války a podepsání Vestfálského míru v říjnu 1648.

Odkazy

Reference

  1. ĎURČANSKÝ, Marek. Česká města a jejich správa za třicetileté války: Zemský a lokální kontext. [s.l.]: Karolinum Press 411 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2255-2. (česky) Google-Books-ID: 1vQwBQAAQBAJ.
  2. ĎURČANSKÝ, Marek. Česká města a jejich správa za třicetileté války: Zemský a lokální kontext. [s.l.]: Karolinum Press 411 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2255-2. (česky) Google-Books-ID: 1vQwBQAAQBAJ.
  3. Bitva u Lobkovic — PSK. www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. (česky)
  4. RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic: Obdivovaná i nenáviděná první dáma království. [s.l.]: Albatros Media a.s. 534 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7429-852-3. (česky) Google-Books-ID: Tiq2DwAAQBAJ.

Literatura

  • ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.
  • SATURKA, Jan. ŠVÉDOVÉ V ČECHÁCH ZA TŘICETILETÉ VÁLKY: BANEROVO TAŽENÍ DO ČECH V ROCE 1639. Praha, 2010. 78 s. bakalářská práce. Karlova univerzita. Vedoucí práce prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D.. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.