Bitva na Neštětické hoře

Jakožto výsledek dlouhodobě neutěšené hospodářské a náboženské situace monarchie, zhoršené krutými robotními povinnostmi, vypukly v červnu 1626 na Chrudimsku a Čáslavsku selské nepokoje. Poddaní v houfech prchali do lesů, ozbrojovali se a plenili statky svých katolických pánů.[1] V květnu 1627 bylo císařem Ferdinandem II. vydáno Obnovené zřízení zemské, které nadále odmítlo tolerovat protestantské vyznání na území Habsburské monarchie, což nadále zhoršilo vztahy mezi katolíky a protestanty.

V červnu se v lesích mezi Kouřimí a Čáslaví zformovalo několik set ozbrojených sedláků. Do jejichž čela se postavil šlechtic a vojenský velitel Adam Hodějovský z Hodějova,[2] postižený bělohorskými konfiskacemi, a také kališnický kněz Matouš Ulický, někdejší děkan hlavního čáslavského městského kostela sv. Petra a Pavla,[3] nedávno se v tajnosti navrátivští z emigrace. Ulický svolával k účasti na povstání další poddané a vystupoval pak jako jeho hlavní duchovní. Během léta jeho počet povstalců narostl až na několik tisíc[4] a v srpnu pak ozbrojený houf napadl kouřimské statky a nadále pak pokračoval v plenění cestou na Rataje nad Sázavou,[5] Český Šternberk, Domašín a Vlašim[6] na panství Pavla Michny z Vacínova. Přitáhl až k Benešovu a hradu Konopiště, odkud musel Pavel Michna uprchnout do Prahy. Začátkem září byl pak povstalci vypleněn zámek ve Svojšicích.[7]

Památník Matěje Ulického z roku cca 1925 od arch. Bohumíra Kozáka v Čáslavi

Z Prahy bylo pak vypraveno vojsko zemské hotovosti pod vedením Pavla Michny a majitele panství Votice Sezimy z Vrtby. Zpráva o jeho přiblížení se k povstaleckým pozicím vyvolala mezi špatně vyzbrojenými paniku a vedla k četným dezercím.

Následně povstalecké vojsko vedené Adamem Hodějovským a plukovníkem Christiensem před panským vojskem ustupovalo, až začátkem září dosáhlo pozic na Neštětické hoře, vzdálené asi 4 kilometry od Konopiště v Michnově majetku. Zde pak oddíly Michny a Sezimy z Vrtby proti povstalcům provedli definitívní úder. Zprávy o výsledku bitvy hovoří o rozhodném vítězství zemské hotovosti a pobití či zajetí většiny povstaleckých vojáků. Zbylí se pak rozutekli směrem ke Kouřimi a Čáslavi, kde se skryli do lesů. Adamovi Hodějovskému se zdařilo se z bojiště s malým oddílem probít. Není zcela jisté, zda se bitvy zúčastnil také samotný Matouš Ulický.

Jako hlavní viník povstání byl určen Matouš Ulický. Ten se po bitvě ukrýval v Krchlebech, byl však následně zatčen a dopraven do Čáslavi. Zde byl dvakrát krutě mučen a následně pak 11. září 1627 popraven rozčtvrcením na městského popraviště Na Stínadlech.[8] Popravě byl osobně přítomen také Pavel Michna a další úředníci. Tělo pak rok nesmělo být pohřbeno a bylo zde veřejně vystaveno.[8]

Adam Hodějovský se svými muži unikl z Čech k dánskému vojsku, do kterého pak se svými muži narukoval. Řada starších pramenů však mylně hovoří o jeho smrti v bitvě.[5]

Roku 1628 proběhla ještě krátká série akcí ozbrojených sedláků na Královéhradecku na Jany Magdaleny Trčkové.[5]

Na stěně rozhledny na Neštětické hoře byla jako připomínka bitvy u příležitosti 500. výročí bitvy okolo roku 1927 odhalena pamětní deska.[9] Osobnost a mučednickou smrt Matouše Ulického pak v Čáslavi mj. připomíná Památník Matěje Ulického z roku cca 1925 od arch. Bohumíra Kozáka.[10]