Berthold Auerbach

Pocházel z židovské rodiny a na základě vůle rodičů se měl stát rabínem. Proto v letech 1825–1830 navštěvoval nejprve talmudskou školu v Hechingenu a pak rabínskou školu v Karlsruhe. Roku 1830 však přestoupil na gymnázium ve Stuttgartu a v letech 1832–1833 studoval práva a pak filozofii na univerzitě v Tübingenu. Roku 1833 přestoupil na Mnichovskou univerzitu, odkud byl za účast v zakázaném buršáckém spoku Germania vyloučen (byl dokonce odsouzen na dva měsíce do vězení). Studium mohl v letech 1834–1837 dokončit na univerzitě v Heidelbergu. Roku 1838 vstoupil do zednářské lóže ve Frankfurtu nad Mohanem.[3]

Studiem díla Barucha Spinozy se rozešel s ortodoxním judaismem. Byl takovým obdivovatelem tohoto filosofa, že roku 1841 přeložil jeho práce do němčiny.[1] Obrovskou popularitu mu pak přinesly až jeho Schwarzwälder Dorfgeschichten (Schwarzwaldské vesnické povídky) z roku 1843,[4] kterými se proslavil a které mu umožnily, aby se od roku 1845 stal úspěšným spisovatelem na volné noze. V letech 1849–1854 napsal další tři díly těchto příběhů a stal se zakladatelem tohoto žánru realistických povídek z venkovského prostředí, který se šířil po celé Evropě.[3]

Roku 1848 se zúčastnil revolučních bojů ve Vídni. Od roku 1849 do roku 1859 žil v Drážďanech. Následně se přestěhoval do Lipska a pak do Berlína. Vznik Německého císařství roku 1871 jej naplnil hrdostí. Roku 1872 se usídlil ve Freiburgu. Usiloval o duchovní a politickou svobodu a o zrovnoprávnění židovského obyvatelstva a byl zarmoucen růstem německého antisemitismu. Kromě vesnických povídek je autorem řady románů a nepříliš úspěšných dramat.[1]

Na podzim roku 1881 onemocněl těžkým zápalem plic. Na radu svého lékaře se odjel léčit do Cannes, kde zemřel. Byl pohřben na židovském hřbitově v rodném Nordstattenu.[5]

Schwarzwaldské vesnické povídky, první díl z roku 1843.

Berthold Auerbach.jpg

• Friedrich der Große (1834, Beřich Veliký), životopis.
• Das Judenthum und die neueste Literatur (1836, Židovstvo a nejnovější literatura), esej.
• Spinoza (1837), román o životě filozofa Barucha Spinozy.
• Dichter und Kaufmann (1840, Básník a kupec), román o životě básníka Ephraima Mosese Kuha.
• Der gebildete Bürger (1842, Vzdelaný občan), pokus o popularizaci filosofie.
• Schwarzwälder Dorfgeschichten (1843–1854, Schwarzwaldské vesnické povídky), čtyři díly (1843, 1849,1853 a 1854), realistické povídky ze života prostých lidí ze Schwarzwaldu, vyznačující se půvabný stylem a humorem, které ovlivnily například Balzaca, Turgeněva a další spisovatele).
• Oskar (1844), tragédie.
• Schrift und Volk. Grundzüge der volksthümlichen Literatur (1846, Písmo a lid. Základy lidové literatury), esej.
• Tagebuch aus Wien (1849, Deník z Vídně).
• Andreas Hofer (1850), tragédie.
• Deutsche Abende (1851, Německé večery), projevy.
• Neues Leben (1851–1852, Nový život), román, tři díly, příběh venkovského učitele.
• Der Wahlbruder (1855), tragédie.
• Barfüßele (1856, Bosačka), česky jako Bosá holka, povídka z vesnického prostředí, příběh dívky, která jako dítě ztratí oba rodiče (přeloženo do více než deseti evropských jazyků).
• Deutscher Volks-Kalender (Německý lidový kalendář), kalendář pro roky 1859 až 1869, ve kterém vyšly jednak autorovy povídky, jednak povídky jiných autorů (například Friedricha Gerstäckera, Gottfrieda Kellera a dalších).
• Der Wahrspruch (1859, Verdikt), drama.
• Joseph im Schnee (1860, Josef ve sněhu), povídka z vesnického prostředí.
• Auf der Höhe (1865, Na výšině), čtyři díly, román, odrážející období ústavních politických konfliktů v Německu.
• Das Landhaus am Rhein (1869, Chalupa na Rýně), román.
• Zur Guten Stunde (1872), sebrané lidové povídky.
• Walfried (1874), román čerpající literární inspiraci ze sjednocení Německa a z prusko-francouzské války.
• Drei einzige Töchter (1975, Tři jediné dcery), sbírka povídek.
• Nach dreißig Jahren. Neue Dorfgeschichten (1876, Po třiceti letech. Nové vesnické povídky), tři díly.
• Tausend Gedanken (1876, Tisíc myšlenek), aforismy.
• Landolin von Reutershöfen (1878), román.
• Der Forstmeister (1879, Lesmistr), román.
• Brigitta (1880), román.

• Barfüßele (1905), opera Richarda Heubergera (libreto Victor Leon).
• Barfüßele (1921), německý němý film, režie Heinrich Lisson, v titulní roli Maria Zelenka.

• Bosá holka, volně zpracovala Božena Mašínová, vlastním nákladem, Kladno 1930.