Becet

Leží v nadmořské výšce 26 metrů v intenzivně zemědělsky využívané a hustě osídlené Izraelské pobřežní planině, nedaleko západních okrajů svahů Horní Galileji, 2 kilometry od břehu Středozemního moře a 2 kilometry od libanonských hranic. Jižně od vesnice protéká vádí Nachal Becet, severně od mošavu je to vádí Nachal Chanita a dál k severu se prudce zvedá terén a až k moři tu podél izraelsko-libanonské hranice vybíhá horský hřbet Reches ha-Sulam.

Obec se nachází na západním okraji města Šlomi, cca 115 kilometrů severoseverovýchodně od centra Tel Avivu a cca 32 kilometrů severovýchodně od centra Haify. Becet obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky zcela židovské. Kopcovité oblasti centrální Galileji, které obývají ve vyšší míře kromě Židů i izraelští Arabové, začínají až dále na jihovýchodě.

Becet je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice číslo 899, která propojuje dva severojižní tahy: dálnici číslo 4 a dálnici číslo 70.

Becet byl založen v roce 1949.[2] Jménem navazuje vesnice na stejnojmenné židovské sídlo zmiňované počátkem našeho letopočtu v Talmudu.[3][4] Římané ho nazývali Bezeth. Jméno starověkého Becetu pak ve středověku uchovala arabská vesnice al-Bassa, která stávala do války za nezávislost v roce 1948 na severním okraji dnešního mošavu. Zmiňovaná tu je od 12. století. Šlo o sídlo křesťanských Arabů. Stála tu základní chlapecká škola zbudovaná roku 1882, dívčí škola a soukromá střední škola. Od roku 1921 měla al-Bassa vlastní samosprávné orgány. Ve vesnici byly dva kostely a dvě mešity. Roku 1931 zde žilo 1948 lidí v 479 domech. Během války byla al-Bassa ovládnuta židovskými silami a arabské osídlení zde v květnu 1948 skončilo. Zástavba pak byla zbořena až na několik domů, jeden kostel a jednu mešitu. Obyvatelé odešli do Libanonu, někteří přesídlili do Nazaretu.[5]

6. ledna 1949 se tu usadili židovští přistěhovalci z Jugoslávie a Rumunska, kteří přežili holokaust. Až do roku 1951 pobývali provizorně v opuštěné arabské vesnici, pak přesídlili o pár set metrů dál, do nově zbudovaných domů. Původně se nová vesnice nazývala Kfar Zejtim (כפר זיתים), později tento název získala jiná židovská vesnice založená roku 1950 poblíž Galilejského jezera.[3]

Poblíž vesnice je zbytek letiště, které tu zbudovali Britové za druhé světové války v době obav z invaze francouzského vichistického režimu ze sousedního Libanonu. Slouží nyní jako záložní přistávací dráha pro izraelské obranné síly. V srpnu 1968 na tomto letišti omylem kvůli chybě v navigaci přistála dvě syrská letadla.[3]

Ekonomika mošavu je založena na zemědělství a turistickém ruchu. Turistika se zde rozvíjí od 90. let 20. století.[3] V Becet fungují zařízení předškolní péče o děti i základní škola, kam dojíždějí i žáci z okolních vesnic.[6]

Obyvatelstvo mošavu Becet je sekulární.[6] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Becet Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 252 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 2,9 %.[1]