Babice (okres Třebíč)

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Babici. To bylo pravděpodobně odvozeno od osobního jména Baba (hanlivého pojmenování bázlivého muže) a místní jméno by pak znamenalo "Babovi lidé". Protože však některý vrch v okolí mohl nést pojmenování Baba, mohlo obyvatelské jméno znamenat i "lidé žijící pod Babou". Podoba jména v písemných pramenech: Pabicz (1349), Babicz (1368), Babycz (1373), Babiczie (1387), Babicze (1606), Babitz (1672), Babitz a Babice (1846).[4]

Pravěké osídlení Babic v době mladšího neolitu dokládá kamenný sekeromlat nalezený na poli v trati Na Taškách na severovýchod od obce.[5]

První historická zmínka o obcí Babice je uváděna z roku 1349.[6] V tu dobu vesnice patřila Vilémovi z Babic, ten prodal v tu dobu křižovníkům s červenou hvězdou půlku vsi. Roku 1376 pak prodal zbývající polovinu obce Vznatovi z Jakubova a na Sadku, ale ten pak, protože byl zadlužen o Babice přišel a připadly brněnským a znojemským židům. Ti pak prodali v roce 1387 vesnici Vilémovi z Bolíkovic (syn Viléma z Babic). Později vedla Eliška z Babic a Jakoubek z Oponešic spor o majetky ve vsi. Následně pak vedla spor s Janem z Weimile o stejné majetky. Ale už v roce 1416 prodala Eliška Ondřejovi Bílému z Jarohněvsi a v roce 1447 pak tyto majetky připadly Jindřichovi z Kladerub, který zbylou část majetku prodal Vilémovi z Bolíkovic. Ten pak majetky předal synovi Bohušovi, který majetek prodal Hynkovi z Bačkovic. Posléze majetky vlastnily jeho děti, které pak prodaly majetek Vilému Valeckému z Mírova, který ihned majetky prodal Bohuši Hrubčického z Čechtína, v jehož rodu se pak majetky dědily až do roku 1610, kdy se babické panství stalo součástí lesonického panství, které spadalo do majetku Zdeňkovi z Roupova.[6] Někdy před rokem 1610 ve vsi zanikla tvrz z období kolem 14. století.[7]

Ve 14. století byl v obci postaven kostel, ale ten, stejně jako zbytek vesnice shořel roku 1614, kostel byl znovu postaven. Vesnice pak byla také obnovena, ale v třicetileté válce pak byla opět zcela zničena a obnovena byla zřejmě v 30. letech 17. století. V roce 1721 pak byla ve vesnici fungující škola. Velkou pohromou pro obec pak byla neúroda a hladomor v letech 1771 a 1772, kdy zemřelo v obci 150 lidí. Roku 1806 byla nedaleko obce postavena kaple svaté Veroniky, ta pak byla upravena v roce 1847 na zděnou stavbu.

Od roku 1849 Babice nebyly součástí lesonického panství, byly zasazeny do znojemského politického okresu a do soudního okresu Moravské Budějovice, od roku 1850 pak byly součástí vesnice Babice i sousední Bolíkovice, Lesonice a Cidlina. Avšak k dalším změnám ve správním uspořádání došlo již v roce 1867, kdy se osamostatnily Lesonice, následně se v roce 1875 osamostatnila Cidlina a roku 1919 pak i Bolíkovice. Od roku 1896 byly správně zařazeny Babice do okresu Moravské Budějovice.

Roku 1863 byl zbořen starý kostel a začala se stavba nového, který byl dokončen v roce 1865 a roku 1880 byl zrušen původní hřbitov a založen nový u cesty do Šebkovic. V roce 1895 do obce přišel farář Josef Ševčík, po něm pak od roku 1904 působil v obci jako kooperátor Jakub Deml.[6] V obci byl v roce 1900 založen hasičský spolek, v témže roce i Národní jednota a v roce 1924 Domovina.[3] V roce 1926 bylo do obce zavedeno rádio a v roce 1933 byla obec připojena k elektrické síti.[6]

Roku 1950 pak do obce přišel farář Václav Drbola a dne 2. července 1951 pak byli v babické škole zastřeleni 3 členové národního výboru. Vrahem měl být Ladislav Malý a v následných procesech bylo popraveno 11 osob a odsouzeno 107 lidí. Popraven byl i babický farář Václav Drbola.[6]

Obec je od roku 1960 začleněna do okresu Třebíč.[3] Roku 1952 pak bylo v obci založeno jednotné zemědělské družstvo, to bylo v roce 1960 sloučeno s JZD Bolíkovice a nově pojmenováno JZD Nová cesta. Roku 1972 se JZD Nová cesta sloučilo s JZD Lesonice a roku 1978 s JZD Nový život v Jakubově. Mezi lety 1974 a 1976 byl v obci postaven kulturní dům a mezi lety 1986 a 1988 byla v obci zavedena kanalizace.[6]

V roce 2017 byla schválena dotace kraje Vysočina pro udržení malých obchodů ve vesnici, Babice jsou jednou z podpořených obcí.[8]

Do roku 1849 patřily Babice do lesonického panství, od roku 1850 patřily do okresu Znojmo, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.[9]

V letech 2010–2014 byl starostou Miloslav Vecheta, od roku 2014 funkci vykonává Petra Černá.

Prochází tudy silnice III. třídy č. 4102 z Bolíkovic do Lesonic.[23] Dopravní obslužnost zajišťuje dopravce TRADO-BUS. Autobusy jezdí ve směrech Třebíč, Moravské Budějovice, Jemnice, Čáslavice, Cidlina a Želetava.[24] Vede tudy cyklistická trasa č. 5103 z Bolíkovic do Horních Lažan a zeleně značená turistická trasa z Loukovic do Horních Lažan

• Kaplička Panny Marie
• Fara postavena mezi lety 1763–1764
• Kříž před kostelem
• Kostel Nejsvětější Trojice z konce 17. století, přestavěn v roce 1863[3]
• Kaple svaté Veroniky z roku 1847, kaple stojí na místě původní dřevěné kaple z roku 1805[25]
• Kříž u hřbitova
• Secesní hrobka na hřbitově
• Hřbitovní kaple J. Indry z roku 1904 s reliéfem Krista na kříži od Františka Bílka
• Litinová plastika ukřižovaného na náhrobku J. Ševčíka od Františka Bílka, z roku 1911
• Památník třídních bojů a vítězství
• Busta Václava Drboly od Stanislava Müllera[26]
• Pamětní deska funkcionářům místního národního výboru na obecním úřadě[27]
• Pamětní deska Václava Drboly na budově fary[28]
• Pomník Tomáši Kuchtíkovi, Bohumíru Netoličkovi a Josefu Roupcovi na návsi[29]
• Zvony smíření v Babicích[30]

• Jakub Deml (1878–1961), spisovatel a duchovní, působil v obci mezi lety 1909–1911
• Václav Drbola (1912–1951), administrátor farnosti Babice
• Maxmilián Hailer (1839–1908), správce lesonického panství
• Josef Herčík, překladatel a duchovní působil v obci mezi lety 1895–1911
• Arnošt Kreutzer (1857–1924), lesník
• Jan Musil (1859–1915), zámečník
• Josef Musil (1856–1892), tesař a kostelník
• František Plichta (1875–?), spisovatel, kronikář
• Josef Ševčík (1857–1911), kněz
• Josef Veselý (1827–1887), kněz
• Tomáš Kuchtík (1898–1951), oběť vraždy v babickém případu, učitel, voják
• Herman Zenz (1870–1939), správce lesonického panství