Loukovice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1349, kdy Vilém z Babic daroval řádu křížovníků s červenou hvězdou části vesnic Babice, Martinice, Loukovice a Vesce, další části těchto vesnic v roce 1350 patřily Ješkovi z Babic. Jeho manželka pak roku 1361 darovala vesnici bratrům. Ješek z Babic pak v roce 1371 pak část majetku v Loukovicích daroval snaše Dorotě, ta pak roku 1412 darovala Petrovi z Lúkovic své majetky a Petr také získal statek v Loukovicích. Loukovice nadále byly roztříštěny mezi více majitelů, až v roce 1542 zcelil Loukovice Hynek Chroustenský z Malovar a tak se vesnice stala součástí lesonického panství. V roce 1589 Petr Chroustenský z Malovar daroval Loukovice, Jakubov, Šebkovice a Maletice Anně Kořenské z Terešova a roku 1614 se vesnice stala součástí sádeckého panství.[4]

V roce 1622 koupil Sádek Tomáš Cerboni, v roce 1678 pak rodina Cerboni prodala zadlužený Sádek Bohumírovi z Walldorfu. V roce 1687 pak Sádek zakoupil Bohumír Antonín Sartorius. V roce 1796 získal Sádek František Kajetán, jeho rodina pak vlastnila panství až do 20. století.[5]

V roce 1900 byla v obci zřízena škola, během první světové války odešli někteří občané do války, kdy ve válce zemřelo 14 občanů vesnice. V roce 1919 byla u školní budovy vysazena lípa svobody a v roce 1921 byla v obci založena jednota Orel a spolek Domovina. V roce 1932 byla vesnice elektrifikována. Během druhé světové války byl v roce 1942 rekvírován kostelní zvon.[6]

Do roku 1849 patřily Loukovice do sádeckého panství, od roku 1850 patřily do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Třebíč. Mezi lety 1850 a 1884 patřily Loukovice pod Čáslavice a mezi lety 1980 a 1990 byla obec začleněna opět pod Čáslavice, následně se obec osamostatnila.[7]

Do roku 2014 zastával funkci starosty Pavel Krejcar, od roku 2014 vykonává funkci starosty David Nahodil.

• Kaple

• Jindřich Nahodil (1929–2016), politický vězeň
• Josef Ošmera (1899–1977), pedagog, básník, spisovatel

Samospráva obce od roku 2017 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[20]