Filippo Inzaghi

Vyrostl ve městě Piacenza a zde také začal svou profesionální kariéru ve fotbale. Premiéru měl 28. srpna 1991 ve věku 18 let v italském poháru 1. kola proti Modeně (1:1) [4]. Svůj první zápas ve druhé lize odehrál 1. prosince 1991 proti Casertaně [5].

V následující sezoně hrál ve třetí lize za SC Leffe, kam byl zapůjčen. Svoji první branku v profi kariéře vstřelil 20. prosince 1992 proti Sieně a na konci sezóny měl na svém kontě za 21 zápasů 13 branek.

Sezonu 1993/94 odehrává opět na hostování v klubu Hellas Verona FC ve druhé lize, kde jej fanoušci přejmenovali na Superpippo [6]. V sezoně vstřelí 13 branek.

Za svůj rodný klub nastupuje již v sezoně 1994/95 a pomáhá klubu se svými 15 brankami vyhrát druhou ligu a zajišťuje tak postup do nejvyšší ligy [7].

V létě roku 1995 byl prodán do klubu Parma. Trenér Nevio Scala mu dává důvěru a figuruje v základní sestavě. Debut v novém dresu odehrává 27. srpna 1995 proti Atalantě (1:1). První branku vstřelil 29. října 1995 proti svému rodnému klubu Piacenze (3:2). O několik měsíců později, utrpěl zranění levé nohy a fotbal nehrál tři měsíce.

V létě roku 1996 je koupen klubem Atalanta BC. I díky němu klub končí na 10. místě v tabulce ligy. Vstřelí totiž 24 branek a stává se nejlepším střelcem sezony 1996/97. V sezoně vstřelí i svůj první hattrick a to 9. března proti Sampdorii (4:0) [8].

Jako nejlepší střelec ligy sezony 1996/97 byl 4. června 1997 koupen slavným klubem Juventusem. Kde měl vytvořit útočnou dvojku s Del Pierem. První sezona vyšla skvěle. S klubem vyhrává ligu a italský superpohár. V lize mistrů dojde až do finále ale v něm prohrává 0:1 s Realem. Za sezonu vstřelil celkem 27 branek. Del Piero jich vstřelil 32.

Ve své druhé sezoně u Bianconeri vstřelí celkem 20 branek. V lize mistrů končí s klubem v semifinále a v lize končí na 7. místě tabulky.

Sezóna 1999/00 začíná vítězstvím Intertoto i díky sedmi jeho brankám a zajištění účasti v poháru UEFA. V lize vstřelil 15 branek. I tak s klubem skončil na 2. místě tabulky.

Svou poslední sezonu za Bianconeri odehrává 2000/01. V lize odehrává 28 zápasů a vstřelí 11 branek. Klub opět končí na 2. místě tabulky.

Velký přestup pro Rossoneri se uskutečnil 28. června 2001 [9]. Místo něj do Juventusu poslali peníze a také fotbalistu Zenoniho. Svůj debut si odbyl 26. srpna 2001 proti Brescii (2:2) a první branku vstřelil proti Fiorentině 9. září 2001 (5:2). V první sezóně vstřelil celkem 16 branek a kdyby nebylo zranění kolene mohlo byt branek více.

Mnohem lépe se vedlo v následující sezoně 2002/03. V lize vstřelil 17 branek a to stačilo na 3. místo jak pro klub v tabulce, tak i pro něj do tabulky střelců. Velký brankový příspěvek zaznamenal v LM 2002/03, kde vstřelil 12 branek a táhl tak svůj klub k vítězství ročníku LM 2002/03. V domácím poháru dal jednu branku a pomohl k vítězství v domácím poháru. Celkem za sezonu vstřelil 30 branek.

V sezonách 2003/04 a 2004/05 měl problémy se zraněním (záda, koleno, loket, ale především kotník), musí podstoupit dvě chirurgické operace. Celkem za dvě sezony vstřelí 8 branek za 43 zápasů.

V sezóně 2005/06, je již zdraví a vstřelí celkem 17 branek. Přesvědčivé výkony v lize a v LM jej vynesli na soupisku reprezentace na MS 2006 kterou vyhráli.

Sezóna 2006/07 je pro Pippa zvláštní. V lize se mu nedaří střílet branky a za sezonu jich dá jen dvě. Za to v LM vstřelí 6 branek. Dokráčí s klubem do finále a v něm se stává muž zápasu [10]. Vstřelí totiž obě branky svého týmu. Po zápase si podepsal svůj dres a vydraží jej za 17 335 Euro [11] a věnuje jej milánské nadaci.

Díky vítězství LM 2006/07 hráje klub Evropský superpohár proti Sevilla FC. Utkání končí vítězstvím 3:1 a s jednou vstřelenou brankou pro Pippa. Velký milník pro hráče nastane 4. prosince 2007. Vstřelí totiž branku v LM a překonává tak Müllera v počtu branek v evropských pohárech UEFA [12]. Pippo vstřelí dvě branky ve finále MS klubů 2007 a získává tak s klubem vítězství nad klubem Boca Juniors (4:2) další trofej [13].

Dalším skvělým milníkem jeho kariéry zaznamenal 15. března 2009, když proti Sieně zaznamenal svou 300 branku (272 za klub a 28 za reprezentaci) [14].

V sezóně 2009/10 se hráč nedostává na hřiště pravidelně. Nastupuje na poslední minuty utkání a svoji první branku vstřelil až 21. března 2010, celkem jich vstřelí dvě. Ale i tak s klubem prodlužuje smlouvu.

Celkem za poslední dvě sezony (2010/11 a 2011/12) své kariéry nastoupí k 18 zápasů a vstřelí v nich 5 branek. Hlavně branka kterou vstřelil 3. listopadu 2010 byla dalším milníkem jeho kariéry. V zápase LM proti Realu skóroval již 70x [15] v evropských pohárech UEFA. Zároveň překonal van Bastena v tabulce střelců klubu AC Milán a stal se také nejstarším hráčem, který vstřelil branku v LM ve 37 letech a 85 letech. dny. Později ho předběhl Ryan Giggs [16].

Poslední trofej s klubem získává v sezoně 2010/11 když vyhrává titul. Poslední zápas ve své kariéře odehraje 13. května 2012 doma proti Novaře, byl to 300 zápas v dresu Rossoneri. V posledním utkání vstřelil i branku a byla to jeho poslední a celkem 156 branka v lize [17].

První zápas v národním dresu Itálie U21 odehrál při přátelském zápase proti Izraeli (0:0) v roce 1993. V následujícího roku se zúčastnil ME U21 1994 kde získal zlatou medaili za vítězství ve finále proti Portugalsku 1:0. Na další ME U21 1996 nejede kvůli zranění kotníku. Celkem odehrál 14 zápasů a vstřelil 3 góly.

Dne 8. června 1997 debutoval v seniorském Itálském týmu pod trenérem Maldinim v přátelském zápase mezi proti Brazílii (3:3) [20] na turnaji Tournoi de France 1997.

Zúčastnil se MS 1998, kde asistoval na branku kterou vstřelil Roberto Baggio za druhý modrý gól proti Rakousku (2-1). Na šampionátu odehrál dva zápasy, oba z lavičky.

Dne 18. listopadu 1998 vstřelil první branku v přátelském zápase proti Španělsku [21]. Na ME 2000 patří do základní sestavy. V prvním zápase proti Turecku vstřelí vítěznou branku na 2:1 [22]. Druhou branku na šampionátu vstřelí do sítě Rumunska na konečných 2:0 [23] ve čtvrtfinále. V semifinále se neprosadí a nakonec do prohraného finále nenastoupí [24].

Kvalifikaci na MS 2002 zvládá na výbornou a stává se nejlepším italským střelcem (7 branek). Na MS 2002 odehraje celkem 2 zápasy (1 v základní sestavě) a bez vstřelené branky.

Též v kvalifikaci na ME 2004 je nejlepším italským střelcem (6 branek). Ale trenér Giovanni Trapattoni ho nepovolá do závěrečné fáze kvůli klubové sezóně ve které hrál málo zápasů za AC Milán.

Nový trenér Marcello Lippi jej vezme na MS 2006. Nastoupí až ve třetím zápase proti Česku v 60. minutě a 87. minutě dává na konečných 2:0 branku [25]. I když už pak na šampionátu nenastoupí stává se 9. července 2006, ve věku téměř 33 let mistrem světa.

Pět zápasů odehraje v kvalifikaci na ME 2008. Vstřelí v nich 3 branky, ale trenér Roberto Donadoni jej na ME 2008 nepovolá. Jeho poslední zápas v Itálském dresu byl 8. září 2007 proti Francii v Miláně (0-0) [26].

Celkem za Itálii odehrál 57 zápasů a vstřelil 25 branek [27]. Je na šestém místě v žebříčku střelců v Itálské reprezentace [28].

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	1998	1 zápas ve skupině	11. 6.	Chile	19	0	2:2[29]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Rakousko	30	0	2:1[30]
	2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Turecko	90	1	2:1[31]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Belgie	77	0	2:0[32]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Rumunsko	90	1	2:0[33]
		Semifinále	29. 6.	Nizozemsko	67	0	3:1 v (prodl.)[34]
	2002	2 zápas ve skupině	8. 6.	Chorvatsko	11	0	1:2[35]
		3 zápas ve skupině	13. 6.	Mexiko	55	0	1:1[36]
	2006	3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	29	1	2:0[37]

• 3× vítěz Serie A (1997/98, 2003/04, 2010/11)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 3× vítěz italského superpoháru (1997, 2004, 2011)
• 2× vítěz Ligy mistrů UEFA (2002/03, 2006/07)
• 2× vítěz Evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz Mistrovství světa klubů (2007)
• 1× vítěz Intertoto Cupu (1999)

• 3× na MS (1998, 2002, 2006 - zlato)
• 1× na ME (2000 - stříbro)
• 1× na ME U21 (1994 - zlato)

• 1× nejlepší střelec Serie A (1996/97)
• 1× talent roku Serie A (1996/97)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie [38]

Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie [39]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filippo Inzaghi na italské Wikipedii.

• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Filippo Inzaghi na Wikimedia Commons