Arno Novák

Narodil se ve východočeském městečku Kukleny v rodině drážního zřízence Václava Nováka. Dle Prokopa Tomana zprvu studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole a později na malířské akademii v Praze u prof. V. Hynaise a J. Mařáka. Jeho studium u J. Mařáka není však jednoznačně doloženo. V knize vydané k příležitosti výstavy "Julius Mařák a jeho žáci" (NG v Praze, 1999) není uveden v seznamu mezi 43 žáky J. Mařáka. Almanach AVU v Praze uvádí absolutorium Anošta Nováka u prof. Františka Ženíška v r. 1897. Následně cestoval v zahraničí a postupně se školil v Mnichově, Drážďanech, Berlíně a Vídni.

V únoru roku 1900 se podepsal pod protest umělců, kteří nesouhlasili s obsazením profesorského místa po zemřelém Juliu Mařákovi vídeňským malířem Rud. z Ottenfeldu. V listopadu 1900 je přijat za člena Výtvarného odboru Umělecké besedy. S Krasoumnou jednotou vystavuje od r. 1900, zpočátku jako Arnošt Novák. V roce 1902 bydlel na adrese Praha 1, Dlouhá třída č. 739. Aktivně se účastnil činnosti amatérských divadelních sdružení. V prosinci 1903 se jako přítel pianisty a skladatele Rudolfa Frimla účastnil v aféře "napadení" uměleckého kritika Času Jana Branbergera v jeho bytě, ve snaze si vynutit odvolání nepříznivé kritiky klavírního koncertu R. Frimla.

V letech 1907 až 1909 byl členem správní rady Umělecké besedy z titulu jednatele Výtvarného odboru.[2] V aféře financování rekonstrukce renesančního domu U Vejvodů byl na konci roku 1909 společně s dalšími 14 členy (sporným způsobem) vyloučen z Umělecké besedy. Jeho nástupcem ve funkci jednatale se o něco později stal Václav Rabas. V září roku 1914 se oženil[3] s Adolfou Procházkovou[4].

Arno Novák umírá náhle v prosinci roku 1914 v podolském sanatoriu na aneuryzma aorty[1] a pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Periodikum Venkov v krátkém nekrologu uvádí "byl v pražských uměleckých kruzích osobností známou a oblíbenou".

Figurální obrazy, resp. kresby Arna Nováka jsou reprodukovány ve Zlaté Praze od r. 1900. Jeho tvorba může být omylem zaměňována za obrazy staršího jmenovce Arnošta Nováka absolventa Vídeňské akademie (např. V klášterním sklepě a Na bludné cestě), které Zlatá Praha publikuje již od roku 1890. Arno Novák pravidelně vystavoval s Uměleckou besedou od r. 1900. Kritik Lidových novin (-ý) jeho obrazy na Vánoční výstavě Umělecké besedy v prosinci 1901 hodnotí výstižně: "Arno Novák miluje hru různých přísvitů, zápasících se svůdným pološerem mlh nad vodami a stínů v houštinách a mezi stromy s náladou stichlých zákoutí a opuštěných míst." Toto období reprezentují např. obrazy Měsíc a Říční zátočina. Podobné záznamy intimních říčních zákoutí s nádechem pozdního romantismu najdeme i u řady žáků J. Mařáka (např. Jan Köppl, Ľudovít Csordák, Ferdinand Engelmüller a Josef Ullmann). Karel Domorázek Mráz v Rozhledech (7. 12. 1901) ku příležitosti stejné výstavy Umělecké besedy se však o jeho díle vyjadřuje spíše kriticky: "Arno Novák chápe umělecky barvu nálad najmě večerních, ale podati činí mu leckdy obtíže opravdu zřetelné. Jeho kolory obloh jsou těžky, udělány, nechví se v nich optické, měkké, barevné akordy, ale vidíte na nich hmotnou barvu nanášenou hustě na plátno." V dalším období Arno Novák postupně mění svůj technický přístup k malbě. Opouští splývavý rukopis a směřuje k impresionistické malbě založené na dělených úhozech štětcem stále výraznější barevné intenzity. Sleduje tedy vývoj, kterým prochází řada žáků J. Mařáka jeho generace.

Jeho díla byla příležitostně uveřejňována v dobových časopisech, jako např. Zlatá Praha[5], Besedy lidu[6], Světozor[7] a další. Dle názvů reprodukovaných obrazů a kreseb (Žebrák, Do světa, Rybářská idyla, Pěkné čtení a Nedorozumění) je patrné, že se věnoval i figurální tvorbě, která však dnes není blíže známá. Dle Prokopa Tomana existuje soupis díla Arna Nováka, který sestavil Dr. Otakar Hurych (1876-1949) v roce 1932.

• 
  Arno Novák Měsíc
• 
  Arno Novák Říční zátočina
• 
  Arno Novák Březový hájek
• 
  Arno Novák Vrby (1899)
• 
  Arno Novák Olše u potoka
• 
  Arno Novák Zatopené pole
• 
  Arno Novák Úvoz na podzim (1900)
• 
  Arno Novák Podzim (1902)
• 
  Arno Novák Podzimní bukový les
• 
  Arno Novák Březový háj (1908)
• 
  Arno Novák Vřes