Antonín Pankrác Gallas

Byl synem známého vojevůdce Matyáše, hraběte Gallase. Stejně jako jeho starší bratr, František Ferdinand, však nedosáhl ani zdaleka otcova věhlasu. Spolu s bratrem ztratil otce v nízkém věku, bylo mu teprve 9 let, a o výchovu bratrů se po více než dva roky starala matka, než se r. 1650 podruhé provdala za knížete Ferdinanda Jana z Lichtenštejna (*1622; † 1666). Poté byli za poručníky mladých hrabat určen Václav Jan, hrabě Michna z Vacínova (*1609; † 1667) a Štěpán, rytíř Rathmüller z Rathmüllu († 1652). V l. 1657-1659 absolvovali oba bratři tzv. kavalírskou cestu do Francie a zemí dnešního Beneluxu.[2] Otcových statků a vojenských pluků se bratři ujali po návratu z cesty. V roce 1661 si rozdělili české statky. Antonín Pankrác se stal skutečným komorníkem bavorského kurfiřta a plukovníkem-majitelem v císařském vojsku. Vlastnictví dragounského jízdního pluku po otci ho však, spolu s nezřízeným životem a touhou po reprezentaci, finančně vyčerpalo, takže své české statky prodal. Musel se zříci i svého vojenského pluku, který císař v rámci vojenské reformy nechal zrušit. Odešel pak do Slezska a usadil se na synových statcích v Kladsku. S rodinou svého bratra však zůstal v pravidelném kontaktu.[3]

Bratři si po převzetí otcovského dědictví rozdělili podle otcovi závěti jeho pluky, závěť ale zřejmě nedodrželi v tom, že budou panství v Čechách i v Tridentsku držet v nedílu. Panství v Tridentsku prodali hraběti Guiodobaldovi, kardinálu Thun-Hohensteinovi, knížeti-arcibiskupovi salcburskému a knížeti-biskupovi řezenskému (*16. prosince 1616; † 1. června 1668) Ačkoli statky byla r. 1662 oceněny na 114 957 zl., prodejní cena o pět let později činila pouze 70 600 zl., které si oba bratři mezi sebou rozdělili.[4] České statky, na kterých hospodařili si bratři rozdělili rovněž. Antoním Pankrác vlastnil postupně s bratrem i sám tyto statky:

Antonín Pankrác byl mladším synem Matyáše Gallase a jeho druhé ženy, hraběnky Doroty Anny z Lodronu (*1619; † 23. května 1666, Moravský Krumlov). Oženil se se severoitalskou hraběnkou Annou Viktorií z Arco, příbuznou první ženy svého otce. Z jejich manželství vzešli nejméně tři potomci:

• Dorota Viktorie (*1662; † asi červenec 1695), zemřela neprovdaná[1]
• Kateřina (* asi 1664; † 7. prosince 1732, Praha) , zemřela neprovdaná[1]
• Filip František Gallas – pokračovatel slezsko-kladské větve rodu

Během své krátké držby nejvýznamnějšího rodového panství propustil Antonín Pankrác roku 1662 tamní leníky z poddanosti vůči sobě a jejich majetek převedl v dědičná léna, rovnající se prakticky alodu, jen s povinností ročního lenního poplatku. Císař to potvrdil a frýdlantská léna byla nadále vedena v Zemských deskách společně se svobodnými statky.[5] 12. srpna 1671 byl konečně dovršen spor vrchnosti s frýdlantskými měšťany o právo várečné, táhnoucí se už od dob Kateřiny z Redernu. Měšťané své právo definitivně ztratili, výměnou za nová privilegia pro město.[6]

Antonín Pankrác nechal na vnější straně frýdlantské zámecké věže znázornit erby svůj a své matky, Doroty Anny z Lodronu, spolu s latinským nápisem. Vše se dodnes dochovalo.[7]