Leopold I. Habsburský

Leopold I. (vitráž)

Po otcově vraždě roku 1308 se Leopold snažil dostihnout a potrestat spoluviníky vražedného spiknutí a hlavně samotného vraha, svého bratrance Jana. V září 1309 společně se starším bratrem Fridrichem uzavřel na říšském sněmu ve Špýru dohodu s novým římským králem Jindřichem VII. o pronásledování a potrestání vrahů a zabavení jejich majetku. Habsburským bratřím král potvrdil veškerá jimi držená říšská léna a zorganizoval uložení ostatků jejich otce do špýrské katedrály. Leopold na sněmu přislíbil svou účast na Jindřichově římském tažení, které se konalo o rok později.[1]

Leopold se v Itálii mnohokrát předvedl jako hrdina. Pomohl Jindřichovi pokořit Milán a v červnu 1311 se u Brescie nechal za úplatu v podobě zvýšeného žoldu, ústupků v otázce alsaských a švýcarských držav a také za jmenování nových rozhodčích o dluhu Habsburkům za ústup z moravských zástavních měst přesvědčit k prodloužení svého válečného závazku do konce roku.[2]Svůj závazek porušil po úmorném letním obléhání Brescie, Jindřichovo vojsko opustil a vrátil se zpět domů.[3]

Po nečekaném skonu lucemburského hraběte roku 1313 prosazoval jako nového kandidáta na římský trůn bratra Fridricha. Došlo však ke dvojí volbě a římští králové byli dva - Habsburk Fridrich I. a Wittelsbach Ludvík Bavor, což zapříčinilo mnoho neshod a bitev.

Leopold se zúčastnil kromě římské jízdy Jindřicha VII. také bitvy u Morgartenu (roku 1315), kde byli habsburští vojáci poraženi Švýcarským spříseženstvem. Bitvu u Mühldorfu nestihl. Ludvík Bavor zde získal jako cenného zajatce svého římského protikrále Fridricha a Ludvíkův spojenec Jan Lucemburský si do Čech odvezl dalšího Habsburka Jindřicha, kterého nechal uvěznit na Křivoklátě.

Leopold se snažil o osvobození bratrů, ale jeho politické snažení překazila smrt. Zemřel v únoru 1326 pravděpodobně na srdeční chorobu.