Arcidiecéze salcburská
Arcidiecéze salcburská (latinsky Archidioecesis Salisburgensis) je katolickým metropolitním sídlem v Rakousku, které je současně obsazeno františkánem Franzem Lacknerem.
| Arcidiecéze salcburská Archidioecesis Salisburgensis | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Sídlo | Kapitelplatz 2/1 5020 Salzburg |
| Katedrála | Katedrála sv. Ruperta a Virgila |
| Arcibiskup | Franz Lackner O.F.M. |
| Emeritní arcibiskup | Alois Kothgasser SDB Georg Eder |
| Pomocní biskupové | Andreas Laun OSFS |
| Generální vikář | Hans Jörg Hofer |
| Církevní provincie | Salcburská církevní provincie |
| Statistické údaje | |
| Počet děkanátů | 20 |
| Počet farností | 210 |
| Počet diecézních kněží | 219 |
| Počet trvalých jáhnů | 38 |
| Rozloha | 9 715 km² |
| Počet obyvatel | 707 908 |
| z toho katolíků | 501 572 (71 %) |
| Další informace | |
| Zeměpisné souřadnice | 47°47′52,44″ s. š., 13°2′47,4″ v. d. |
| Web | www.kirchen.net/portal |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arcidiecéze v současnosti spravuje kromě města Salcburk, také celou spolkovou zemi Salcbursko a severovýchod Tyrolska. Je metropolitní diecézí pro západ a jih Rakouska. Hlavním chrámem diecéze je katedrála svatého Ruperta a Virgila.
Byla založena roku 739 jako biskupství a v roce 798 se stala arcibiskupstvím, čímž je po arcibiskupství kolínském druhou nejstarší dosud existující arcidiecézí v německy mluvícím prostoru. V letech 1328 – 1803 byla i suverénním státem (Salcburské knížecí arcibiskupství).
Salcburskému arcibiskupovi náleží titul Primas Germánie.
Historie
Okolo roku 690 založil svatý Rupert na troskách římského města Iuvavum biskupství, roku 696 klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) a roku 714 i ženský klášter benediktinek na Nonnbergu (klášter Nonnberg). V roce 798 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství a stalo se tak církevním centrem Rakouska a části Bavor (tzv. Altbayern).
Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 1200 až 1246 podařilo z dosavadních menších hrabství, fojtství a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku 1328 bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi Bavorskem a habsburskými zeměmi.
V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže-arcibiskup Leopold Antonín Firmian donutil v letech 1731–1732 k emigraci asi 20 tisíc protestantů (tzv. salcburští exulanti – Salzburger Exulanten).
Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v Gasteinertalu. Výnosy byly svého času největší v Evropě.
Roku 1803 bylo knížecí arcibiskupství sekularizováno. Jako sekularizované kurfiřtství připadlo Salcbursko Ferdinandu III. Toskánskému a v roce 1805 společně s Berchtesgadenem Rakouskému císařství. Roku 1810 Bavorsku a po Vídeňském kongresu (1816) bez Berchtesgadenu a Rupertiwinkelu opět Rakousku. Samotné arcibiskupství bylo roku 1807 omezeno na území vlastního Salcburska a východu Severního Tyrolska. Až dlouho po zániku Rakouska-Uherska, v roce 1951, arcibiskup Rohracher přestal užívat knížecí titul.
Odkazy
Literatura
- Rudolf Leeb u. a.: Geschichte des Christentums in Österreich. Von der Antike bis zur Gegenwart. Ueberreuter, Wien 2003, ISBN 3-8000-3914-1
- Franz Ortner: Aus der Geschichte der Erzdiözese Salzburg. In: Jahrbuch der Katholischen Kirche in Österreich 1998. Wien 1998, ISBN 3-9500963-0-2
- Ernst Tomek: Kirchengeschichte Österreichs. Tyrolia, Innsbruck – Wien – München 1935–59
- Josef Wodka: Kirche in Österreich. Wegweiser durch ihre Geschichte. Herder, Wien 1959
- Cölestin Wolfsgruber: Kirchengeschichte Österreich-Ungarns. Kirsch, Wien 1909
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arcidiecéze salcburská na Wikimedia Commons
