Antonín Boháč

Antonín Boháč se narodil v evangelické rodině Čeňka a Kateřiny Boháčových. Měl pět sourozenců. Po studiích na kolínském gymnáziu (maturita 1900) se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy s tím, že se chtěl stát středoškolským učitelem v oboru slovanské a románské filologie. Jeho učitelem byl i T. G. Masaryk. Již za studií učil v Telči a po ukončení studia na reálce v Uherském Brodě, a to úspěšně – odmítal memorování a požadoval přemýšlení. V té době se začal zajímat o populační vědu.^[zdroj?]

• Oženil se a s manželkou Karolínou měl 2 děti: syna Ladislava Boháče (pozdější známý filmový, divadelní a rozhlasový herec) a dceru Vlastu, která společně s jeho manželkou zemřela na tzv. španělskou chřipku.
• V roce 1910 složil rigorózní zkoušku. Od 1912 studoval na univerzitách v Berlíně, Mnichově a pařížské Sorboně.
• V době první světové války (nebyl pro plicní nemoc odveden) učil na známém pražském gymnáziu v Křemencově ulici – zde učil i zakázané české autory – strachem opovrhoval. Spolupracoval s T. G. Masarykem i Edvardem Benešem. V roce 1919 se účastnil Versailleské mírové konference a bojoval za československé území.
• Vstoupil do Státního úřadu statistického, v roce 1921 a 1930 organizuje sčítání lidu. Plné pracovní nasazení vyžadoval od všech spolupracovníků. Byl schopen „na lenochy“ tvrdě útočit, ať již to byl kdokoliv.^[zdroj?] Pracovat se musí poctivě, bylo jeho osobní krédo.
• V letech 1921–1950 člen Synodní rady Českobratrské církve evangelické
• V roce 1923 vyšla kniha Hlavní město Praha, kde popisuje, jak se projevil industriální rozvoj v Praze
• V roce 1924 se znovu oženil – bere si Evu Jansovou (20. 9. 1899 – 7. 12. 1996), se kterou měl syna Antonína (PhDr. Antonín Boháč 18. 10. 1926 – 26. 5. 1992 – literární historik).
• V roce 1927 v Ženevě se účastnil 1. mezinárodní populační konference.
• Od roku 1929 učil jako docent na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
• V roce 1934 – se stal místopředsedou SÚS.
• V říjnu 1938 se snažil v Berlíně v delimitační komisi zachránit maximum.
• V březnu 1939 se po Janu Auerhanovi stává šéfem SÚS.
• V roce 1941 byl vyslýchán gestapem, následně penzionován a internován v Lišicích.
• Po válce se krátce vrátil ke své práci. Spolupracoval na odsunu Němců, ale tvrdě odmítal metodu tzv. divokého odsunu. Pro komunisty byl po válce zcela nepřijatelný.
• Do roku 1948 přednášel ještě na vysoké škole.
• V té době poznal svojí budoucí snachu – Bedřišku Wižďálkovou.
• Dne 27. 12. 1950 zemřel.
• V roce 1990 byl rehabilitován.