Anna Lucemburská (1323–1338)

Erb Lucemburků

Anna se narodila jako jedno ze dvou posledních dětí Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny během královnina exilu v Bavorsku. Annino dvojče Eliška, zaslíbená klášternímu ústraní,[2] zemřela v dětství.[1]

Dne 13. února 1327 dojednal Jan Lucemburský Annino zasnoubení s Ladislavem, nejstarším synem uherského krále Karla Roberta. Zasnoubení však skončilo již na jaře 1329 nečekanou smrtí pětiletého snoubence.[3] Dalším snoubencem se měl po obdržení papežského dispenzu stát Ludvík Říman, syn císaře Ludvíka z druhého manželství.[4] Případnému sňatku však bránila exkomunikace ženichova otce Ludvíka Bavora.

Jan Lucemburský, mistr sňatkové politiky, nakonec Anně vybral manžela z řad rakouských Habsburků, s nimiž potřeboval navázat těsnější spojenectví. Již roku 1330 při uzavírání spojenecké smlouvy nabídl Annu za manželku Otovi Habsburskému, tehdy se však pro plánované manželské spojení nepodařilo získat potřebné papežské požehnání.[5] Po mezihře se synem Ludvíka Bavora se Janovi 9. ledna 1335 podařilo pro Annu a Otu Habsburského od papeže Benedikta XII. dispens získat.[2] Habsburkové obdrželi kromě nevěsty také dolnorakouská města Vitoraz, Lávu nad Dyjí a Rabensburg.[2]

Již 2. února 1335 Anna přijela do Prahy. Do té doby pravděpodobně byla hostem pařížského dvora, kde setrvávala jako společnice své starší sestry Bony.[6] Svatba dvanáctileté Anny a o dvacet let staršího vdovce Oty se slavila 15.[2] či 16. února 1335[7] ve Znojmě zároveň se svatbou Anny, dcery Mikuláše Opavského a dolnorakouského hraběte Burcharda I. z Hardeggu.[8]

Mladičká Anna zemřela ve věku patnácti let, manžel Ota ji do hrobu následoval o půl roku později. Manželství bylo bezdětné. Oba jsou pohřbeni společně s Otovou první chotí v cisterciáckém klášteře Neuberg.[9]