Anatolij Larjukov

Pochází z kozácké osady Archonskaja nedaleko Vladikavkazu. Začínal se sambem pod vedením Šamila Abdulajeva v 10 letech. Později přešel k judu pod vedením Alika Bekuzarova. V roce 1992 dostal poprvé příležitost v reprezentaci tehdy Společenství nezávislých států vedené Vladimirem Kaplinem. Nominaci na olympijské hry v Barceloně však nevybojoval. V dalších letech patřil do širšího výběru ruské reprezentace ve váze do 71 (73) kg, ve které se krátce prosadil v roce 1997. V roce 1999 mu trenér Bekuzarov domluvil start za Bělorusko, jejichž judistickou reprezentaci vedli bratři Magomed a Kazbeg Ramazanové, původem z Kavkazu. Na mistrovství světa v Birminghamu v témže roce si sedmým místem zajistil účast na olympijských hrách v Sydney. V Sydney předváděl svůj typický, účelový styl boje vycházející z kvalitní fyzické přípravy a zaměřený výhradně na boj v úchopu s případnými kontratechnikami. V semifinále v zápase s Italem Giuseppe Maddalonim vedl ještě v poslední minutě na juko po dvou napomenutích Itala, ale chyboval a spadl na ippon po soupeřově strhu uki-waza. V souboji o třetí místo porazil Američana Jimmy Pedra a získal bronzovou olympijskou medaili. V dalších letech pokračoval v běloruských barvách a v roce 2004 se kvalifikoval na olympijské hry v Athénách. Athénský olympijský los mu však nebyl nakloněn, vypadl v úvodním kole s pozdějším vítězem Jihokorejcem I Won-huiem. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Žije v Moskvě a věnuje se trenérské práci. Jedno období vedl ruskou ženskou judistickou reprezentaci.