Jimmy Pedro

Vyrůstal v Lawrence v Massachusetts, kde začal s judem v útlém dětství pod vedením svého otce Jima. Protože judo není součástí tělovýchovy na amerických středních školách, věnoval se aktivně i americkému tradičnímu (školnímu) zápasu. Na Brownově univerzitě byl kapitánem zápasnického týmu. V americké mužské judistické reprezentaci se pohyboval od roku 1988 v pololehké váze do 65 kg. V roce 1992 se kvalifikoval na olympijské hry v Barceloně, kde prohrál ve třetím kole na body (juko) s Japoncem Kendži Marujamou.

V závěru roku 1993 utrpěl zranění krční páteře ve finále korejského turnaje s Rusem Sergejem Kosmyninem a vynechal začátek sezony 1994. Po návratu přestoupil do vyšší lehké váhy do 73 kg. V roce 1996 se kvalifikoval na domácí olympijské hry v Atlantě. Ve třetím kole prohrál na ippon technikou seoi-nage s Mongolem Boldbátarem. V opravném pavouku se probojoval do souboje o třetí místo proti Brazilci Sebastianu Pereirovi. Začátkem druhé minuty chyboval v nástupu do techniky a po kontrachvatu Perreiry prohrával na yuko. Minutu a půl před koncem mu však vyšla kombinace tai-otoši+uči-mata, kterou ukončil zápas před časovým limitem na ippon a získal bronzovou olympijskou medaili.

V roce 1997 ho trápily natažené vazy v koleni, kvůli kterým vynechal mistrovství světa v Paříži. O dva roky později v Birminghamu se stal teprve druhým americkým mužským mistrem světa v judu. Na olympijské hry v Sydney odjížděl s ambicemi na zisk zlaté olympijské medaile, ale protaktizoval hned úvodní zápas s Jihokorejcem Čchö Jong-sinem na tresty (šida). Přes opravným pavouk se, ale probojoval do souboje o třetí místo proti Anatoliji Larjukovovi z Běloruska. Souboj o medaili nezvládl a po půl minutě se nechal hodit technikou kata-guruma na ippon. Obsadil dělené 5. místo. Frustrovaný neúspěch se rozhodl ve sportovní kariéře dále nepokračovat a pomáhat otci v budování nového judistického tréninkového centra (později známý jako TEAM Force) na předměstí Bostonu ve Wakefieldu.[1]

V roce 2004 se připravil na americkou olympijskou kvalifikaci a vybojoval čtvrtou účast na olympijských hrách v Athénách. Do Athén přijel výborně připraven. Ve druhém kole byl však nad jeho síly v životní formě bojující Jihokorejec I Won-hui, kterému podlehl minutu před koncem na ippon technikou seoi-nage. V opravném pavouku se probojoval do souboje o třetí místo proti Francouzi Danieli Fernandesovi. Zpočátku vyrovnaný zápas rozhodl v jeho druhé polovině, kdy nízkou volnostylařskou uči-matou dostal Francouze za wazari na zem a následně dopracoval v boji na zemi do submise držením. Získal bronzovou olympijskou medaili.

Po skončení sportovní kariéry převzal vedení americké judistické reprezentace. Jako manažer přivedl k zisku dvou zlatých olympijských medailí Kaylu Harissonovou. K jeho dalším úspěšným svěřencům patří Travis Stevens nebo Nick Delpopolo.