Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz

Původní text písně napsal v češtině Tomáš Fryčaj, římskokatolický farář v Obřanech u Brna, moravský národní buditel a vydavatel populárních kancionálů. Nápěv složil Karl Nanke, ředitel kůru v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Ve Fryčajově kancionálu je označena jako přeradostná píseň na vzkříšení Páně, která může být zpívána na Bílou sobotu, na den vzkříšení a o nedělích v době velikonoční.[1] Originální rukopis s touto písní je uložen v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě jako součást pozůstalosti po Karlu Dostálovi-Lutinovovi.

V jednotném kancionále vydávaném od roku 1973, v němž má přepracovaný text a upravený nápěv, je píseň označena číslem 401. Má osm slok a při mši je možné ji zpívat na všech propriálních částech mše i na závěr. V mnoha katolických kostelích se používá k vyjádření radosti v liturgii velikonoční vigilie a zpívává se i později v době velikonoční.[3] Ve slezské vsi Lukavec se zpěv této písně stal součástí staletí staré tradice velikonoční jízdy na koních.[4]

Píseň se mimo Moravy stala oblíbenou i v Horním Slezsku (včetně Hlučínska[5]), kde se rozšířila v německém znění pod názvem Alleluja! Des Todes starker Überwinder,[6][7][8][9][10] respektive v polském překladu nazvaném Alleluja żyw już jest śmierci Zwyciężyciel.[11][8]