Velikonoční vigilie

Velikonoční vigilie je v liturgickém kalendáři noc z Bílé soboty na neděli Zmrtvýchvstání Páně, noc nocí – noc, kdy vstal z mrtvých Ježíš Kristus.

V katolické církvi je velikonoční vigilie samostatnou liturgií připomínající a zpřítomňující Kristovo zmrtvýchvstání.

Struktura bohoslužby:

• bohoslužba světla
• bohoslužba slova
• křestní bohoslužba
• eucharistie

Bohoslužba začíná po západu slunce mimo kostel svěcením velikonočního ohně. Od něj se rozsvítí velikonoční svíce (paškál), a je knězem nebo jáhnem nesena v průvodu do ztemnělého kostela. Věřící si od ní zapalují vlastní svíce. Kristovo světlo přemáhá temnotu hříchu a smrti. Po příchodu do kostela zazní na adresu této svíce velikonoční chvalozpěv, tzv. Exsultet, který tvoří vrchol zahájení bohoslužby.

Bohoslužba slova je tvořena devíti biblickými úryvky: sedm je ze Starého zákona; nejdůležitějším z nich vypráví o přechodu Izraele Rudým mořem při vysvobození z egyptského otroctví Ex 14, 15 (Kral, ČEP). Jednotlivá čtení jsou od sebe oddělena zpívanými žalmy. Při Gloria se znovu rozezní zvony a následuje čtení z Nového zákona (List Římanům) a zazní velikonoční zpěv Aleluja (v Česku se pro tento účel často používá píseň Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz). Bohoslužba vrcholí četbou evangelia o Ježíšově zmrtvýchvstání.

Po homilii následuje křestní bohoslužba. Nejprve se světí křestní voda. Katechumeni, kteří se připravili na křest, jsou o této noci pokřtěni a biřmováni (a jsou oblečeni do bílého roucha), a věřící, kteří se během postní doby na Velikonoce připravili, obnovují svoje křestní závazky. Svěcenou vodou se po Veliké noci opět plní kropenky v kostelích.

Závěr a vrchol velikonoční vigilie tvoří slavení eucharistie.

V evangelických církvích je velikonoční bohoslužba rozdělena podobně jako bohoslužba katolická. Pravoslavná bohoslužba mnohem více než liturgie západní staví o velikonoční noci na modlitbě hodin.