Adolf Bedřich Stýblo

Narodil se 28. dubna 1848 v domě čp. 558-II (Karlovo náměstí 558/29, Praha 2) jako syn knihaře a budoucího známého knihkupce, tiskaře a nakladatele Bedřicha Stýbla[1] (1817–1891). Absolvoval reálku v Panské ulici a Skřivanovo kupecké učiliště.[3] V letech 1865–66 pobýval na praxi v Lipsku.[3]

Později se zapojil do vedení rodinného podniku. Nejpozději roku 1885 je uváděn jako prokurista.[4] V říjnu 1891, po smrti otce, byl potvrzen jako odpovědný zástupce[5] a následujícího roku se po vypořádání dědictví oficiálně stal majitelem.[6][7] Závod se pod jeho vedením úspěšně rozvíjel. Roku 1894, kdy podnik oslavil 50. výročí od založení, měl 23 tiskařských strojů a zaměstnával 50 pracovníků; téhož roku získal za publikované knihy zlatou medaili na výstavě v Hradci Králové a stříbrnou na výstavě v Příbrami.[8] Roku 1894 nechal Stýblo také zbořit své domy čp. 788, 789 a 790 na Václavském náměstí a na jejich místě vystavěl jednu moderní budovu[9] (roku 1930 byla nahrazena palácem U Stýblů).[10] Nadále se soustředil především na náboženskou literaturu a knihy pro mládež.[11] V roce 1896 vydal pamětní publikaci Jubilejní katalog nakladatelské firmy B. Stýblo na paměť padesátiletého trvání závodu 1844-1896,[12] shrnující všechna vydaná díla a získaná ocenění.[11]

Od mládí se aktivně účastnil veřejného života, zejména ve vlasteneckých a dobročinných spolcích. Například roku 1868 předal společně s Gabrielem Žižkou zlaté hodinky s řetízkem známému opernímu pěvci Josefu Palečkovi[13] a v lednu 1869 byl jednatelem plesu — velké národní besedy.[14] V letech 1876[15] a 1877[16] byl zvolen do výboru Měšťanské besedy jako správce místností.

V pozdějších letech se angažoval ve spolcích především jako pokladník. V této funkci působil jak v již zmíněné Měšťanské besedě (od r. 1878),[17] tak především od r. 1881 ve společnosti pro obnovu Národního divadla po požáru[18] a v Ústřední matici školské.[19] Roku 1881 přispěla Měšťanská beseda Národnímu divadlu na jeho návrh 500 zlatými.[20] Funkce to byla namáhavá a časově náročná, Stýblo musel kromě běžného účtování velkého množství příjmů a výdajů také vytvářet seznamy dárců a předávat je k otištění do novin.[21][p 2] Kvůli zaneprázdněnosti byl roku 1885 nucen se této činnosti vzdát.[21][22] Jako pokladník či sběratel příspěvků působil také např. u městských granátníků (1880),[23] při nákupu daru herečce Otilii Sklenářové-Malé k 25 letům na jevišti (1888),[24] na pomoc obyvatelům Lublaně po zemětřesení (1895)[25] na pomník Františka Palackého (1896)[26] a v Pražské společnosti pro paroplavbu na Vltavě a Labi (1904).[27]

Roku 1881 byl zvolen náměstkem starosty pěveckého sboru Hlahol[28] a v roce 1888 byl uváděn jako jeden ze 73 výkonných členů Pražského dobrovolného ochranného sboru.[29] Ve třiceti letech vstoupil do Sokola.[30]

Vedle organizátorské činnosti sám poskytoval četné příspěvky a dary. Například roku 1898, u příležitosti svých 50. narozenin a 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa, věnoval 200 zlatých do nadačního fondu Měšťanské besedy,[31] 1000 korun městské radě na pomoc chudým[32] a sousoší Pieta do kostela na Vyšehradě.[33] Stal se protektorem (a později čestným členem) spolků vzájemně se podporujících knihařských a ozdobnických pomocníků, řemeslníků a živnostníků. Byl také „otcem chudých“ u Panny Marie Sněžné.[34]

Zapojil se také do pražské komunální politiky. V letech 1885–1899 zasedal ve sboru obecních starších za Nové Město,[35] přičemž byl zvolen roku 1885,[4][36] 1887,[37][38] 1890,[39][40] 1893[41][42][43] a 1896.[44][45] Pracoval v několika komisích, např. finanční a školní. Zvláštních zásluh si získal ve vedení městské spořitelny (viz následující sekci).[35]

29. dubna 1899 byl zvolen za člena vedení Městské spořitelny pražské, 5. května 1896 místopředsedou a 16. června 1900 předsedou ředitelství.[35][46] 14. června 1901 byl členem výboru, který v budově spořitelny přivítal císaře Františka Josefa I.[47] Roku 1903 získal od zaměstnanců skvostný grafický list vytvořený malířem Láďou Novákem jako výraz díků za zvýšení příplatků (příbytečného).[48] Pod jeho vedením byl roku 1906 založen hypoteční ústav[49] a v březnu následujícího roku, jen několik dní před smrtí, začal podepisovat první zástavní listy.[50] Spořitelna se tím zařadila mezi přední peněžní ústavy.[49] Podporoval také zakládání poboček („sběren a plateben“).[51]

Zemřel v noci na 14. března 1907 ve svém domě na respirační onemocnění[51] (matrika uvádí jako příčinu smrti rozedmu plic).[2] Pohřben byl na Olšanech.[2]

V závěti věnoval 2000 korun pražským chudým, 24.000 korun nadacím sv. Bartoloměje, 5000 korun Bratrstvu řemeslníků a živnostníků a 1000 korun Jednotě pro dostavění chrámu sv. Víta.[35]

Rodinný podnik po něm zdědil nejmladší bratr Václav Stýblo[52] (1869–1942).

• Adolf Bedřich Stýblo v kartotéce Jaroslava Kunce