Adolf A. Zahel

Adolf Alex Zahel se narodil v Praze do rodiny účetního Adolfa Zahela[1] a jeho ženy Josefiny roz. Trejbalové.

V letech 1907–1910 studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. K. V. Maška. Dokladem vysoké výtvarné úrovně mladého Zahela je secesní kvaš Havrani (dat. 4. 7. 1910, zřejmě klauzurní práce). Následně v letech 1910–1913 pokračoval ve studiu na pražské malířské akademii ve speciální škole prof. R. Ottenfelda. Jeho spolužáky byli např. Oldřich Koníček, František Hoplíček a Vilém Kafka. V roce 1912 obdržel Purmannovo stipendium, které využil ke studijní cestě k Černému moři na Krym. V roce 1913 získal za vystavené práce na Výroční výstavě Akademie nejen ocenění, ale i cestovní stipendium na studijní pobyt v Paříži. V roce 1914 s podporou stipendia od ministerstva školství se vypravil do Veglie na ostrově Krk. Rovněž absolvoval studijní cesty do Německa, Holandska a Belgie.

Po roce 1914 byl najat K. Mikanem jako učitel malování mladé talentované začínající malířce Marii Mikanové[2]. Během první světové války prošel coby voják Haličí a Rumunskem a po návratu z války se v letech 1917–1918 soukromě školil u prof. Maxe Švabinského.

V letech 1922-1923 maloval na Divoké Orlici. O rok později v Bretani. Od roku 1925 pravidelně v jižních Čechách, převážně na Třeboňsku, rovněž maloval v okolí Únětic a pražské Divoké Šárky.

V roce 1912 ještě jako student Akademie vystavil s Krasoumnou jednotou v Rudolfinu obrazy Vyhlídka z atelieru (1910) a Mlýny v Krumlově (1911). V r. 1916 obeslal výstavu v salonech Beránkova obchodního domu "Praha v umění výtvarném". V dalších letech se účastnil četných výstav doma i v cizině. S pražským Mánesem v roce 1919 v Bernu vystavil obraz Vltava u Troje. V roce 1923 vystavoval v Gentu. V roce 1926 na mezinárodní výstavě československého umění v italských Benátkách představil obraz Krajina na Divoké Orlici. Na přelomu let 1929/1930 byl např. obrazem Samota u rybníka zastoupen na výstavách v norském Oslu a Bergenu. V následujícím roce vystavil v Kodani obraz Ponědražská bašta. V roce 1937 v Amsterodamu se prezentoval obrazem Louky u Lutové.

Adolf Zahel byl nejdříve členem Jednoty umělců výtvarných, později Spolku výtvarných umělců Aleš. Během svého umělecky plodného života uspořádal nespočet souborných výstav po celých Čechách.

Adolf Zahel byl v období První republiky aktivním členem odborově orientovaného Syndikátu výtvarných umělců československých[3] a dále po II. světové válce Svazu zaměstnanců umělecké a kulturní služby. Byl autorem obálek knih Jaroslava Vozky "Polsko, žalář národů" a Jiřího Sedmíka "Úvod do politického myšlení".

Akad. malíř Adolf A. Zahel zemřel na sklonku roku 1958 v Praze. Byl významným českým krajinářem v období První republiky, jehož luneta Nový Svět na jaře je součástí výzdoby Obecního domu v Praze, kde rovněž v roce 1940 mu byla uspořádána rozsáhlá celoživotní souborná výstava olejů, temper a kreseb (celkem 155 děl).

Ranné krajinářské dílo Adolfa Zahela je ovlivněno impresionismem a secesí. Využívá stylizovaný dělený rukopis, zvolený motiv zpravidla naplňuje obraz až po jeho horní okraj a obloha je potlačena, např. Vyhlídka z ateliéru (1910), Mlýny v Krumlově (1911), Vánoční trh v Praze (1912) a Vyšehradská vyhlídka (1913). F. V. Mokrý (1940) toto ranné období chrakterizuje: "Ukázky, které Zahel vystavil, ukazují, že i jej zaujaly obě německé školy, jak Worpswedských, tak i Neu-Dachauských malířů." Změna rukopisu, opuštění stylizovaných skvrn a celkové uvolnění rukopisu, je spojeno s jeho studijními cestami na Krym a ostrov Krk (např. Plachetnice u pobřeží). Z tohoto období jsou známé i jeho secesní figurální obrazy s motivy městských dam.

Po návratu z I. sv. války maluje krajiny harmonizované do šedých delikátních polotónů, např. Vltava u Troje (1919). Postupně ubývá stylizace, avšak základní barevná škálá ještě několik let setrvává, např. Krajina se vsí (1922) a Krajina na Divoké Orlici (1922).

Výrazná změna barevnosti a rukopisu je spojena s krajinářskými motivy na Třeboňsku. Jsou mu vlastní široké pohledy do krajiny s tradiční tříplánovou kompozicí. Tvoří cyklus obrazů "jenž by mohl nésti název Louky na Třeboňsku, nejprostší motivy luk ohraničených rybníky a lesy, táhlé pruhy šedavých, teplých zelení, napojených teskně jímavou vůní schnoucí otavy" (Josef Vacke, 1940). Vyvrcholením tohoto období je obraz Louky u Lutové, který je ve vlastnictví Galerie hl. m. Prahy. Otakar Mrkvička (1940) v kontextu tohoto období Zahelovy tvorby píše: "...uváženě nanáší v podélných pruzích hutnou až mastnou i barevně zatěžklou pastu. Mohlo by to snadno zplanět v pouhé manýře - ale Zahel, zdá se, plně si uvědomuje toto nebezpečí."

Jeho obrazy reprodukovala Zlatá Praha, např. Kraj na Divoké Orlici a Ve žních, Salon, např. Louky u Lutové, Lípa na Chlumku, Senoseč na Třeboňsku a barevně Jaro na předměstí, Veraikon, např. obrazy Polními cestami, Březnové slunce a Sádky u Baštýře, Český svět obraz Jaro v Královské oboře a Světozor Jaro v Polabí. V roce 1940 doprovází soborem kreseb "Pověst o Šárce" s vyprávěním Ivana Olbrachta (edice Lis knihomilův, heliogravura, vydavatel F. J. Muller).

• 1921 - Adolf A. Zahel, Krasoumná jednota (Dům umělců Rudolfinum), Praha
• 1924 - Adolf A. Zahel: Souborná výstava obrazů, Topičův salon, Praha
• 1927 - Adolf A. Zahel: Výstava obrazů z Bretaně a Jižních Čech, Topičův salon, Praha
• 1940 - Adolf A. Zahel: Soubor malířského díla z let 1910–1940, Obecní dům – výstavní sály, Praha
• 1943 - Adolf A. Zahel: Zeichnungen / Kresby, Salon Výtvarné dílo, Praha
• 1948 - Adolf A. Zahel: Výstava obrazů a kreseb, Klub Dělnické akademie, Praha
• 1953 - Adolf Zahel: Průřez celoživotním dílem, Galerie Platýz, Praha

• Národní galerie v Praze, např. obrazy Vyšehradská vyhlídka (1913), Doubravy na Lužnici (1936) a soubor kreseb
• Galerie hlavního města Prahy[4], např. obrazy Lípa od Chlumku (1932), Mokřiny (1933), Louky u Lutové (asi 1934) a soubor kreseb
• Oblastní galerie Liberec, např. obrazy Suchdolský důl (1936), Malý Ještěd (1954) a Jaro na předměstí
• Galerie města Bergenu, obraz Krajina na Divoké Orlici (1922)
• Obecní dům hl. m. Prahy, luneta Nový svět na jaře (1938)
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, např. obrazy Krajina v podvečerním šeru (1914) a Polní cesta (1939)
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, obraz Třeboňská krajina (1941)
• Galerie výtvarného umění v Náchodě, obraz Zátoka u Třeboně (Letní den) (1930)
• Památník národního písemnictví, obraz Krajina s břízami (Za dědinou) (1913)
• Západočeská galerie v Plzni, obraz Krajina (1931)

• 
  Adolf Zahel Havrani (1910)
• 
  Adolf Zahel Plachetnice u pobřeží (1914)
• 
  Adolf Zahel Krajina se vsí (1922)
• 
  Adolf Zahel Letní den (1932)
• 
  Adolf Zahel Louky u Lutové (asi 1934)