North American A-5 Vigilante

V roce 1953, společnost North American Aviation začala pracovat z vlastní iniciativy na návrhu palubního bombardéru s dlouhým doletem, do každého počasí a schopného nést jadernou výzbroj nadzvukovou rychlostí.[3] Tým vývojářů vedl Frank G. Compton.[1] Tento navrhovaný koncept pojmenovaný NAGPAW (North American General Purpose Attack Weapon) a později označovaný NA-233 byl přijat US Navy s některými úpravami v roce 1955.[4] Původní návrh například počítal s dvojitou svislou ocasní plochou, což námořnictvo zamítlo.[5] Dalším zamítnutým návrhem bylo umístění pomocné rakety poháněné palivem a peroxidem vodíku, která by umožnila ještě rychlejší opuštění oblasti jaderného výbuchu. Námořnictvo však považovalo manipulaci s tak nestabilní a reaktivní látkou na palubě letadlové lodi za něco nepřijatelného.[1]

Kontrakt byl uzavřen 29. srpna 1956. Byly objednány dva létající prototypy, které doslaly označení YA3J-1.[6] První prototyp vzlétnul o dva roky později 31. srpna 1958 ve městě Columbus, Ohio. První přistání na letadlové lodi USS Saratoga se uskutečnilo v červenci 1960.[5]

Druhý prototyp poprvé vzlétl v listopadu 1958. Tento prototyp však byl ztracen 3. června 1959, když mu selhaly hydraulické a elektrické systémy.[1]

Všechny varianty letounu Vigilante byly stavěny v pobočce společnosti North American Aviation v Port Columbus Airport ve městě Columbus, stát Ohio, společně s letouny T-2 Buckeye a OV-10 Bronco.

Horní pohled na letící RA-5C Vigilante.

V době svého zavedení byl Vigilante jedním z největších a rozhodně nejsložitějším letounem, který operoval z paluby letadlových lodí US Navy. Letoun měl hornoplošné uspořádání šípových křídel s náběžnou hranou pod úhlem 37,5° s odtokovou hranou pod úhlem 80°.[6] Křídlo bylo vybaveno velkými vztlakovými klapkami s ofukováním pro zvýšení vztlaku při nízkých rychlostech. Na křídle byly použity spoilery místo křidélek. Vodorovné ocasní plochy byly diferencovaně vychylované, aby ve spojení se spoilery nahradily klasická křidélka.[5] Vodorovné ocasní plochy měly náběžnou hranu pod úhlem 40° a odtokovou hranu pod úhlem 70°.[6] Neobvyklé bylo také použití slitiny hliníku a lithia ALCOA 2020[6] pro konstrukci křídla a titanu pro nejvíce namáhané součásti. Letoun byl poháněn dvěma velice rozšířenými proudovými motory General Electric J79 (stejné byly použity na letounu F-4 Phantom II), což značně ulehčovalo jejich údržbu. Měl i poměrně velkou plovoucí svislou ocasní plochu.[3] Konce křídel, svislá ocasní plocha a kryt nosu letounu byly sklopné, aby bylo ušetřeno místo na letadlové lodi.

V přídi trupu letounu byl umístěn radiolokátor a některé senzory. Na levé straně přídě se nacházel výklopný nástavec pro tankování za letu. Vigilante měl v přetlakové kabině dvě samostatná tandemově uspořádaná vystřelovací sedadla North American HS-1 pro pilota (vpředu) a bombometčíka-navigátora(BN) nebo průzkumného/útočného navigátora (RAN) v pozdějších průzkumných verzích letounu.[2] Pilot mohl vystřelit obě sedadla najednou, zadní sedadlo mohlo být v případě potřeby vystřeleno samostatně.[1] Kryt kabiny umožňoval pilotovi dobrý výhled dopředu, zatímco navigátor na zadním sedadle měl jen malá okénka po stranách. Původně se dokonce uvažovalo o tom, že navigátor nebude mít žádný průzor ven, jelikož tehdejší přístroje se lépe sledovaly ve tmě a navíc by byl navigátor chráněn před zábleskem jaderného výbuchu. Návrh se však setkal s nelibostí. A tak jako kompromis byla dosazena malá postranní okénka.[1]

V zadní spodní části letounu se nacházel hák pro přistávání na palubě letadlové lodi.

Navzdory tomu, že US Navy letoun označovalo jako „těžký“, byl Vigilante překvapivě čilý na tak velké letadlo. Bez nákladu bomb a raket dokonce dokázal doprovázet stíhací letadla, protože díky štíhlému trupu a výkonným motorům byl Vigilante velice rychlý jak ve vysokých tak i nízkých letových hladinách. Nicméně vysoká přibližovací rychlost a velký úhel sklonu při přistání, byly skutečnou výzvou pro nezkušené nebo neopatrné piloty během přistání na letadlové lodi.[7] Při tvrdých přistáních na palubě letadlové lodi docházelo k prasknutí předního kola a následnému nasátí kousků gumy do motorů.[1]

Prototyp YA-5C, 1963

Vigilante měl v době kdy vstupoval do služby složitou a vyspělou elektroniku. Jako jeden z prvních letounů měl instalován systém řízení „fly-by-wire“ (řízení pomocí elektricky přenášených signálů) se záložním mechanickým/hydraulickým řízením, počítačový zaměřovací systém AN/ASB-12 spolupracující s průhledovým displejem (jeden z prvních Pilot's Projected Display Indicator (PPDI)), víceúčelový radar, navigační a naváděcí systém REINS (založený na technologii vyvinuté pro mezikontinentální střely Navaho), kamerové průzkumné systémy a jeden z prvních digitálních počítačů, který byl znám pod označením VERDAN (Versatile Digital Analyzer).

Vzhledem k tomu, že letoun byl původně určen jako těžký palubní letoun útočící jadernými zbraněmi, byl vybaven novou unikátní „lineární pumovnicí“, ze které měly být pumy vymršťovány otvorem v zádi letounu. Pumovnice byla umístěna mezi motory na zádi letounu. Měla umožňovat větší ochranu posádky a přesnější zaměření cíle. Když totiž klasický bombardér odhodil bomby, tak ty sice padaly dolů, ale zároveň pokračovaly i v letu dopředu stejnou rychlostí, jakou letěl bombardér.[3] Přesné zasažení cíle vyžadovalo velkou zručnost pilota i bombometčíka. Lineární pumovnice na zádi letounu měla umožnit vymrštění pumy zhruba stejnou rychlostí dozadu jako byla rychlost letounu, což by znamenalo, že by zůstala „stát na místě“ a padala by přímo dolů. Žádné výpočty by nebyly třeba – bomba by dopadla na místo, nad kterým byly odhozena. Další výhodou by bylo, že letoun se mohl rychle vzdálit od místa dopadu jaderné pumy, což by umožňovalo bombardování z malé výšky i ještě bezpečnější bombardování z velké výšky.[8]

Jaderná zbraň, obvykle jaderná puma B28, byla obklopena dvěma jednorázovými přídavnými palivovými nádržemi před a za pumou, tak byl vytvořen jakýsi „vlak“. Myšlenkou bylo, že palivové nádrže se vyprázdní během letu k cíli, potom budou odhozeny spolu s bombou, budou působit jako stabilizátory a nakonec se od pumy oddělí malou náloží trhaviny. Znělo to hezky na papíře, ale ve skutečnosti tento systém nebyl nikdy realizován a žádná skutečná zbraň nebyla nikdy v lineární pumovnici přepravována. Ve verzi RA-5C byla pumovnice používána pouze pro přídavné palivové nádrže. I to však bylo občas příčinou problémů, nejméně ve třech případech došlo během startu z katapultu letadlové lodi k vymrštění palivových nádrží na palubu lodi, což vedlo ke ztrátě jednoho letounu.[1]

Vigilante měl původně pouze dva pylony pod křídly, které byly určeny k nesení přídavných nádrží a výzbroje.

Druhá varianta letounu Vigilante variant,A3J-2 (A-5B), měla vnitřní palivovou nádrž zvětšenou o 1 741 l, která na hřbetu letounu vytvářela charakteristický „hrb“. Byly přidány i další dva závěsníky pod křídla, letoun měl tedy čtyři závěsníky. V praxi však byly používány jen zřídka. Dále byly vylepšeny klapky na náběžné hraně křídla a zesílen podvozek. Bylo objednáno 18 letounů této verze, ale bylo jich postaveno jen 6, zbylých 12 bylo postaveno ve verzi RA-5C.[1]

Průzkumná verze letounu Vigilante, RA-5C (první vzlet 30. června 1962)[1] měla mírně zvětšenou plochu křídla a byl přidán dlouhý kryt průzkumných senzorů pod trup letadla. Ty zahrnovaly průzkumný radar APD-7, infračervený scanner AAS-21, celou řadu kamer, elektronický průzkumný systém AN/ALQ-61 a systém elektronického rušení. RA-5C nesl i původní zaměřovací bombardovací systém AN/ASB-12 a mohl teoreticky i nést zbraně, ačkoliv k tomu ve službě nedošlo. Pod jedním křídlem měl namontován i elektronický blesk pro fotografování v noci, prakticky však nebyl téměř používán, protože přitahoval nepřátelskou pozornost.[1]

Poslední vyrobené RA-5C měly instalovány výkonnější motory J79-10 s přídavným spalováním, každý s tahem 80 kN. Průzkumný Vigilante vážil o téměř 5 tun více než úderná bombardovací verze, přitom měl téměř stejný tah motorů a jen mírně zvětšenou plochu křídel. To mělo vliv na stoupavost a akceleraci, ale ve vodorovném letu zůstala rychlost prakticky stejná.

Letouny A-5A na USS Enterprise v roce 1962.

Letoun vstoupil poprvé do služby pod označením A3J-1 v rámci těžké útočné letky (Heavy Attack Squadron) VAH-3 v červnu 1961 na námořní letecké základně Sanford na Floridě, kde nahradil letouny Douglas A-3 Skywarrior.[9]

Podle plánu sjednocení značení letounů amerického letectva a námořnictva v září 1962, byl letoun Vigilante přeznačen na řadu A-5. Z původního označení A3J-1 se stalo A-5A a z vylepšené verze A3J-2 se stala A-5B. Průzkumná verze s původním označením A3J-3P, byla označena jako RA-5C.

Začátek operační služby letounu byl značně problematický s častými počátečními problémy s jeho pokročilými elektronickými systémy. Ačkoliv tyto systémy byly velice sofistikované, byly tyto technologie v té době ještě v plenkách a jejich spolehlivost byly velice malá. Například během testování měl počítač VERDAN střední dobu mezi poruchami menší než 15 minut! Tato doba se později zvedla na přijatelných 240 hodin.[1] Ačkoliv tyto problémy byly časem překonány, tak jak údržba získávala zkušenosti s těmito systémy, letoun po celou dobu své kariéry značně zaměstnával pomocný personál.

Služba letounu A-5 se časově shodovala s významnou politickou změnou ohledně role US Navy v rámci strategických sil. Změna spočívala v orientaci US Navy na balistické rakety vypouštěné z ponorek Polaris místo jaderných zbraní vypouštěných z bombardérů. Tato úloha byla ponechána americkému letectvu (USAF). Z tohoto důvodu byl nákup tohoto letounu v roce 1963 ukončen. Z letounu se na chvíli stalo drahé letadlo bez jasného určení. Velení US Navy však pro letoun uplatnění našlo, změnilo jej v rychlé průzkumné letadlo.

První letouny RA-5C byly dodány k záložní letce (Fleet Replacement Squadron (FRS)), která byla následně přeznačena na Průzkumnou útočnou letku (Reconnaissance Attack Squadron) RVAH-3 na námořní letecké základně Sanford na Floridě v červenci 1963. V rámci Průzkumného leteckého křídla (Reconnaissance Attack Wing) ONE působilo celkem 10 letek letounů RA-5C. Letka RVAH-3 i nadále sloužila pro výcvik pilotů, údržby a podpůrného personálu. Letky RVAH-1, RVAH-5, RVAH-6, RVAH-7, RVAH-9, RVAH-11, RVAH-12, RVAH-13 a RVAH-14 byly obvykle umístěny na palubách letadlových lodí USS Forrestal (CV-59), USS Saratoga (CV-60), USS Ranger (CV-61), USS Independence (CV-62), USS Kitty Hawk (CV-63), USS Constellation (CV-64), USS Enterprise (CVN-65), USS America (CV-66), USS John F. Kennedy (CV-67) a nakonec i na USS Nimitz (CVN-68).

RA-5C.

V roce 1968 kongres USA rozhodl o uzavření mateřské základny letounů – námořní letecké základny (NAS) Sanford na Floridě. Průzkumné letecké křídlo ONE působící na základně se všemi podřízenými letkami včetně všech letounů a personálu bylo přemístěno na leteckou základnu (AFB) Turner, což bylo Strategické vzdušné velitelství (Strategic Air Command (SAC)) letounů B-52 Stratofortress a KC-135 ve městě Albany v Georgii. SAC bylo následně zrušeno a letecká základna Turner byla od letectva (USAF) převedena pod námořnictvo (US Navy). Základna byla přejmenována na NAS Albany. V roce 1974, po šesti letech fungování NAS Albany, kongres USA rozhodl o uzavření i této základny v rámci redukce ozbrojených sil po Vietnamské válce. Letouny RA-5C i s personálem byly přemístěny na NAS Key West na Floridě.

Navzdory své užitečné službě, byl provoz letounu drahý a náročný. Také zabíral mnoho drahocenného prostoru na palubě a v hangárech letadlových lodí. S koncem války ve Vietnamu (od roku 1974) přišlo postupné rušení letek. Poslední letka RVAH-7 ukončila svou službu v západním Pacifiku na palubě letadlové lodi USS Ranger (CV-61) na konci roku 1979. Poslední let RA-5C byl proveden 20. listopadu 1979 když Vigilante opustil NAS Key West na Floridě.[10] Průzkumné útočné křídlo ONE bylo následně zrušeno na námořní letecké základně Key West, Florida v lednu 1980. Většina letounů skončila na „leteckém hřbitově“ na letecké základně Davis-Monthan v Arizoně.

RA-5C Vigilante, č.156608 (RVAH-7).

Vyřazené letouny Vigilante na "leteckém hřbitově" v Arizonské poušti.

Vigilante tedy nezakončil svou leteckou kariéru tak jako letoun Douglas A-3 Skywarrior, který sloužil pro elektronický boj a tankování ve vzduchu, označený jako EA-3B a KA-3B, až do začátku 90. let 20. století.

V roli palubního průzkumného letounu byl Vigilante nahrazen stíhačkami. Upravené letouny F-8 Crusader, již sloužily na začátku 60. let v rámci lehkých fotografických letek (VFP-62 a VFP-63) na starších letadlových lodích, které nemohly nést letouny Vigilante. Jediná fotografická letka (VMFP-3) námořní pěchoty (USMC) v tomto období používala letouny RF-4B Phantom II. Tyto letky nahradily Vigilante na konci 70. a v první polovině 80. let 20. století, dokud jejich úlohu nepřevzaly letouny F-14 Tomcat.

RA-5C č.156624 je zachován v National Museum of Naval Aviation.

RA-5C č.151629 vystavený v Pueblo Weisbrod Aircraft Museum, Colorado, listopad 2007.

V USA je současnosti vystavena nebo uložena řada těchto letounů:

• A-5A č.146697, nejstarší vystavený Vigilante a jediný letoun ve své původní konfiguraci nukleárního útočného bombardéru, vystavený v Naval Air Station Patuxent River, Maryland.
• RA-5C č.149289 je vystaven v Pima Air & Space Museum ve městě Tucson, Arizona. Byl sem přemístěn z dlouhodobého uskladnění na blízké letecké základně Davis-Monthan a nese označení RVAH-3.
• RA-5C č.151629 vystavený v Pueblo Weisbrod Aircraft Museum (bývalé Fred E. Weisbrod Museum/International B-24 Museum) v Pueblu, Colorado. Je vystaven s označením RVAH-3.
• RA-5C č.156608 vystavený v Naval Support Activity Mid-South, bývalá NAS Memphis, Tennessee. Je to poslední letoun RA-5C vyřazený ze služby a nese označení své poslední letky RVAH-7, v které sloužil na palubě USS Ranger (CV-61) v roce 1979.
• RA-5C č.156612 vystavený na námořní letecké základně (NAS) Key West, Florida u hlavní brány na základnu. Nese označení RVAH-3.
• RA-5C č.156621 byl původně vystaven v bývalé U.S. Naval Photographic School na NAS Pensacola, Florida. Pak byl odeslán na východní pobřeží a byl k vidění na palubě muzejní letadlové lodi USS Intrepid (CVS-11) v New Yorku. V roce 2005 letoun získalo New York State Aerosciences Museum (ESAM) ve městě Glenville, stát New York. Během přepravy z letadlové lodi Intrepid byl letoun lehce poškozen. V současnosti (rok 2010) prochází rekonstrukcí, aby mohl být vystaven. Nese označení záložní letky RA-5C (FRS) RVAH-3.
• RA-5C č.156624 vystavený v National Museum of Naval Aviation na NAS Pensacola, Florida. Je vystaven v označení RVAH-6, ve kterém ukončil své působení na palubě USS Nimitz (CVN-68) v roce 1978.
• RA-5C č.156632 umístěný na mezinárodním letišti Orlando Sanford (bývalá námořní letecká základna Sanford) v Sanfordu, Florida v roce 2004 jako památník posádek a pomocného personálu letounů A-5, kteří sloužili na NAS Sanford. Nese označení RVAH-3.
• RA-5C č.156638 vystavený na NAS Falkon, Nevada. Byl sem přemístěn z Naval Air Weapons Station China Lake, Kalifornie a je označen jako RVAH-12.
• RA-5C č.156640 je v současné době uskladněn v Naval Air Weapons Station China Lake, Kalifornie.
• RA-5C č.156641 je vystaven na muzejní USS Midway v San Diegu, Kalifornie. Nese označení RVAH-12.
• RA-5C č.156643, poslední vyrobený letoun A-5 je vystavený v Patuxent River Naval Air Museum, Maryland. Byl sem přemístěn z NAS Key West, Florida a je vystaven jako zkušební letoun, který zde v 70. letech působil.
• V roce 2004, byly všechny letouny RA-5C uskladněné u 309. skupiny letecké údržby a regenerace (309th Aerospace Maintenance and Regeneration Group) na letecké základně Davis-Monthan, Arizona buď zrušeny nebo přemístěny. Některé byly použity jako zkušební terče pro klasické bomby nebo řízené střely. Malý počet draků těchto letounů v různém stavu je v současné době uskladněn v Naval Air Weapons Station China Lake, Kalifornie.

Orthographically projected diagram of the A-5A Vigilante.

Data pocházejí z North American Rockwell A3J (A-5) Vigilante[14]

USA

• US Navy

• BAC TSR-2
• Tupolev Tu-22