Ťuhýk běločelý

Dospělá samička z Izraele

Čeleď ťuhýkovitých je svým vzhledem typická a snadno rozpoznatelná; všichni ťuhýci jsou štíhlí, drobní, aktivní a s krátkýma nohama.

Ťuhýk běločelý je velmi málo studovaný druh, o jehož návycích, především co se námluv týče, nemáme přesné zprávy.[3] Druh není dále členěn na žádné poddruhy.[4] Příbuznost s ostatními ťuhýky není příliš prozkoumána; nejbližším příbuzným je zřejmě ťuhýk hnědý.[5]

Tento druh poprvé popsal německý cestovatel a přírodovědec Martin Lichtenstein v roce 1823 pod odborným názvem Lanius nubicus, který je používán dodnes.[6] Rodový název Lanius pochází z latiny a znamená řezník,[7] což pravděpodobně bylo ťuhýkům přisouzeno proto, že svoji kořist běžně napichují na trny nebo ostré dráty.[2][4] Druhové jméno nubicus pochází ze slova Nubian, tedy Núbie, což je historické území v severovýchodní Africe. O rok později druh popsal i holandský zoolog Coenraad Temminck pod názvem Lanius personatus, přičemž druhové jméno personatus znamená maskovaný.[8] Roku 1844 vzniklo i synonymum Lanius leucometopon, přičemž druhové jméno se skládá ze slov leukos, bílá, a metopon, tedy čelo.[8]

Peří mladého ptáka na křídlech (Izrael)

Ťuhýci běločelí obývají téměř celý Balkán, především severovýchodní Řecko a také některé z řeckých ostrovů. Dále také Turecko, Kypr a oblast východního středomořského pobřeží, přes Sýrii až k jihu Izraele. Hnízdí též ve východním Iráku a západním Íránu. Menší populace existují i na území Afghánistánu a v severní Saúdské Arábii. Ťuhýci běločelí jsou stěhovaví, zimují na jih od Sahary, zejména na území Čadu, Súdánu a Etiopie. Výjimečně se vyskytují ve východním Mali, v Nigérii a severní Keni. Většina ptáků přilétá do této oblasti ke konci srpna nebo na začátku září.[9] Podle některých pozorování se někdy zatoulají i do Alžírska, Mauritánie, Libye, Španělska, Švédska, Finska nebo Turkmenistánu.[9][4] Tři evidovaní ptáci se dostali až do Velké Británie[10][11] a dva jedinci zavítali do Arménie.[12]

Dávají přednost otevřeným stanovištím, například řidším lesům s keři. Na rozdíl od svých příbuzných se ale vyhýbají otevřeným pláním a rozsáhlým loukám.[13] Běžně se vyskytují i v sadech nebo na plantážích. Obvykle žijí v nadmořské výšce do 2 400 m n. m.[14] V době migrace se objevují i v zahradách nebo parcích.

Dospělý sameček

Ťuhýk běločelý je nejmenší ze všech ťuhýků.[15] Tento štíhlý a rychlý pták váží 20 až 23 g a na délku měří 17 až 18,5 cm.[4][16] Rozpětí křídel se pohybuje mezi 24 až 26,5 cm. Ocas je dlouhý, zobák naopak krátký.

Samec má černé horní partie, bílé čelo a bílá pera na ramenou a křídlech. Ocas je při pohledu zezdola bílý, shora tmavý. Hrdlo a dolní partie mají bílé až krémové zbarvení, boky a prsa jsou oranžová. Duhovky jsou hnědé, zobák černý a nohy tmavě hnědé až černé.[17] Samice je jednotvárnější verze samečka, má hnědočerné horní partie.[17] Dolní partie jsou opět bílé až krémové. Nedospělí jedinci mají převážně šedohnědou barvu, od hlavy až po ocas se jim táhnou tmavé pruhy. Břicho je u nich výrazně kropenaté.[4]

Ťuhýk běločelý se vzhledem podobá ťuhýkům rudohlavým, ale ti jsou větší a také masivněji stavění. Dospělé jedince obou druhů lze snadno rozlišit díky černé korunce a rezavé šíji, kterou mají ťuhýci rudohlaví.

Mladý jedinec

Vejce ťuhýků běločelých

Ťuhýk běločelý je samotářský druh (výjimkou jsou pouze migrace). Jeden pták obvykle obývá území 2 až 5 hektarů[18] a, jelikož jsou tito ptáci silně teritoriální, brání si jej. V případě odchytu dokáží předstírat zranění nebo smrt, čehož využívají při útoku predátorů nebo při odchytu člověkem.[19] Ťuhýci běločelí vydávají podobné zvuky jako sedmihlásci olivoví. Jde o opakované „tsr, tzr“. Za letu zpívají jen výjimečně.[3]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) odhaduje, že evropská populace ťuhýků běločelých se pohybuje mezi 105 000 až 300 000 kusy, celosvětově pak existuje přibližně 142 000 až 600 000 ptáků.[23] Přestože pokles populace je poměrně rychlý, kritéria pro označení druhu jako zranitelného nejsou z pohledu ťuhýků běločelých splněna. Je odhadováno, že celkově tito ptáci obývají areál o velikosti 353 000 km².[23]

Populace těchto ptáků ve světě se v posledních letech snížila,[16] ačkoliv Bulharsko, Řecko a Kypr stále hlásí několikatisícové populace. Největší úbytky jsou pravděpodobně na území Turecka a Řecka, naopak stabilní a rostoucí populace má Bulharsko,[16] které zavedlo pravidla pro jejich ochranu, například byly vytvořeny nové ptačí rezervace.[24] Malé populace ťuhýků jsou v Izraeli. V Africe jsou ťuhýci při migracích masově zabíjeni lovci.[16] Podobně je tomu v Sýrii a Řecku, kde jsou stříleni, jelikož údajně přinášejí smůlu.[16]

Ťuhýci obecně mají mezi lidmi špatnou pověst především kvůli jejich stylu skladování potravy, kterou napichují na ostré předměty, jako jsou dráty apod.[7] V angličtině se například uchytilo i označení butcher-bird, tedy pták-řezník.[25] Podobně je to i v jiných evropských jazycích.

Zmínka o těchto ptácích se objevila například v americkém filmu Velký útěk z roku 1963 (Steve McQueen v hlavní roli). Objevuje se ve scéně, kdy Colin Blythe (Donald Pleasence) popisuje na tabuli nakresleného ptáka jako řezníkova ptáka. Líčí jej jako nepříliš přátelské zvíře s typickou oblibou v napichování hmyzu na dráty.[26]