Štěpán Zálešák
Štěpán Zálešák (9. ledna 1874, Bánov[2] – 30. října 1945, Praha) byl český sochař a řezbář. Specializoval se především na sakrální umění, věnoval se i restaurátorským pracím. Jeho díla zdobí mnoho českých chrámů a kostelů.
Štěpán Zálešák | |
---|---|
Narození | 9. ledna 1874 Bánov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. října 1945 (ve věku 71 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
Povolání | sochař, učitel, loutkář a řezbář |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Štěpán Zálešák absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí (1888–1892), obor ornamentální řezbářství pod vedením prof. Aloise Balána a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1892–1898), obor řezbářství u prof. Jana Kastnera. V letech 1898–1912 pracoval ve vlastním atelieru v Praze v Říční ulici. V roce 1912 se stal nástupcem prof. Kastnera († 1912) na Uměleckoprůmyslové škole, kde působil do roku 1934. Je pohřben v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Díla
Kolín nad Labem
- chrliče a tympanon nad hlavním portálem při rekonstrukci kostela sv. Bartoloměje (1908)
- Madona pro hřbitovní kostel, keramika
- novogotický oltář se sochami Madony a sv. Václava po stranách vítězného oblouku, kostel sv. Bartoloměje v Třebovli u Kolína nad Labem
Kouřim
- kříž se sochami Panny Marie a sv. Jana, hlavní oltář gotického kostela sv. Štěpána (1907)
- oltář se sochami Panny Marie a andělů, severní boční loď kostela sv. Štěpána (1907)
- oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého mezi dvěma anděli, jižní boční loď kostela sv. Štěpána (1907)
Kutná Hora
- Archa Večeře Páně (1903) – 4 reliéfy: sv. Václav, Vojtěch, Cyril a Metoděj – hlavní oltář kostela sv. Barbory
- sochy sv. Cyrila a Metoděje, kostel Panny Marie na Náměti
- oltář v kapli Nejsvětějšího srdce Páně, klášter řádu sv. Voršily
Praha
- bronzová busta probošta Václava Štulce (1910), Štulcova zahrada
- tympanon Poslední soud nad hlavními vchodovými dveřmi kostela sv. Petra a Pavla (1901)
- sochy sv. Petra a Pavla pro hlavní oltář kostela sv. Petra a Pavla (1903)
- Ukřižování se sv. Lohengrinem, v interieru kostela sv. Petra a Pavla
- boční oltář Král Králů (20. léta), skupina soch z lipového dřeva, pozlaceno, kostel sv. Petra a Pavla
- střední dveře a stěny v podkruchtí Wolhmutovy kruchty s řezbami na motiv sv. Cyrila a Metoděje (1928), dubové dřevo, katedrála sv. Víta
- dva postranní oltáře v kostele sv. Ludmily
- spolupráce na hlavním oltáři v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na nám. Jiřího z Poděbrad
- plastiky sv. Bartoloměje, sv. Václava, 8 andělů, dva klečící andělé a Kristus na kříži (1912), hlavní oltář novogotického kostela sv. Antonína
- andělé s korunou pro boční oltář kostela sv. Antonína
- práce na průčelí i interiéru kostela sv. Prokopa na Žižkově (1910)
- sochy sv. Cyrila a Metoděje, hlavní oltář
- boční oltář Panny Marie s deskovými výjevy z jejího života
- boční oltář Božského srdce Páně s obrazy sv. Augustina a sv. Aloise
Ostatní části
- Pražský městský znak (1926), vyřezán podle návrhu prof. V. Vojtíška a prof. F. Kysely – shořel při požáru Staroměstské radnice za pražského povstání v roce 1945
- Plastika Útěcha zhotovena pro vlastní hrob – z hrobu byla ukradena v roce 1993
Uherský Brod
- práce z pozůstalosti uložené v depozitáři Muzea Jana Ámose Komenského
Velehrad
- socha sv. Josefa, boční loď chrámu
- rám pro obraz Madony od Emanuela Dítěte, řezbářská práce
Další místa mimo Prahu
- dřevořezba Pieta v kapli Panny Marie Bolestné u hřbitova v Berouně
- sv. Jan, kostel v Brně-Králově Poli (1908)
- socha sv. Jana Evangelisty na kazatelně, kostel Panny Marie v Ostravě Mariánských Horách (1909)
- Křížová cesta, kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě (1910)
- sochy sv. Gotharda, Jana Křtitele, sv. Václava, sv. Ludmily, pískovec (1910) – západní průčelí kostela sv. Gotharda v Českém Brodě
- socha Madony, pískovec – západní průčelí děkanského kostela sv. Jiljí v Nymburce
- práce na hlavním oltáři kostela sv. Petra a Pavla, Budeč
Drobné plastiky
- Mateřská láska, Marie s ovečkou, Malá chůva, Ovčáček, Chlapci se psem
- sochy Madony, světců a světic, církevních hodnostářů
Galerie
- Madona
- Sv. Cyril a Metoděj
- Sv. Josef
- Koupel
Rod Zálešáků
Sochař Štěpán Zálešák měl sice tři dcery, ale jméno Zálešák přesto nezmizelo ze světa umění. Pod jménem Zálešák / Zálešáková se umění věnují jeho vzdálenější příbuzní.
Zálešáci
Pod jménem Zálešáci se konala v roce 1999 společná výstava díla Štěpána Zálešáka a jeho pokračovatelů.
- Martin Zálešák, malíř
- Vladimír Zálešák, malíř
- Robert Zálešák, Ludmila Zálešáková, restaurování
- Bob Zálešák, šperky
- Soňa Zálešáková, malířka, architektka
- Zdeněk Zálešák, malíř
- Štěpán Zálešák, idea maker, režiser
Odkazy
Reference
Literatura
- Štěpán Zálešák, Vladimír Drahoňovský, 1934
- V posvátné půdě Vyšehradu, Karel Balák, 1946
- Brožura „Dokumenty a prameny“ – Štěpán Zálešák, Zdeněk Mařan
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpán Zálešák na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Štěpán Zálešák
- Štěpán Zálešák v informačním systému abART