Štěměchy

Jméno Štěměchy se vyvinulo ze staršího Dščiměchy (z roku 1464 doložena podoba Dštiměchy). Původní podoba Dščiměši (složená s dštíti - "pršet" a měch - "pytel") byla posměšnou přezdívkou jejích obyvatel. Podobná posměšná jména s -měchy ve druhé části jsou známa i z Čech (Strměchy, Trpoměchy) a Polska (Facimiechy, Paśmiechy, Parzymiechy).[5]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1279, kdy je uváděn Cuzkraj ze Štěměch, ten se majitelem vsi stal pravděpodobně jako sudí ze Znojma. V polovině 14. století pak byl majitelem vesnice Přibek a v roce 1368 byli majiteli vesnice Jindřich a Hugo ze Štěměch. V roce 1378 byl majitelem vsi Adam ze Štěměch, v tomto roce je také poprvé zmíněna tvrz ve Štěměchách. V roce 1386 pak vesnici koupil Petr Hecht z Rosic, Hechtové z Rosic vesnici vlastnili i roku 1408, kdy byla tvrz pobořena a vesnice zabrána Hynkem z Valdštejna. Vznata Hecht z Rosic se však bránil u soudu a vesnici tak dostal zpět do svého majetku. V roce 1450 Hechtové z Rosic vymřeli a jejich majetky pak zastavil Jiří z Poděbrad těšínskému knížeti Přemkovi, který pak roku 1464 prodal vesnici Oldřichu Mládenci z Miličína, ten v roce 1466 získal i již pustou blízkou vesnici Dašovice. Později od Jiřího z Poděbrad dostal i zbylé vesnice heraltického panství. V roce 1486 Vladislav Jagellonský potvrdil Přibíkovi Mládenci z Miličína právo na majetky v panství.[4]

V roce 1505 Oldřich z Miličína prodal Štěměchy, Předín, část Zašovic, část Bransouz, část Hvězdoňovic a pusté vesnice Petrůvky, Březová, Bezděkov, Dašovice, Svojkovice, Jenišov a Čížov[6] Zdenkovi a Burianovi z Valdštejna a ty se tak staly součástí brtnického panství. V roce 1585 pak přešly Štěměchy do majetku Zdenka, který zdědil sádecké panství a tak se staly součástí sádeckého panství. Panství však bylo konfiskováno a roku 1622 je získal Thomas Cerboni. V roce 1678 zadlužené panství zakoupil Bohumír Antonín Walldorf. Mezi lety 1771 a 1772 došlo k velké neúrodě a hladomoru, který se dotknul i Štěměch. V roce 1796 vymřel rod Walldorfů a panství zdědil František Kajetán Chorynský z Ledské. V roce 1858 byl nedaleko vesnice založen železný důl Hubert. V roce 1864 byla postavena školní budova ve Štěměchách, hned v roce 1888 byla škola přestavěna na dvojtřídní. V roce 1931 byla školní budova zásadně rekonstruována. Po druhé světové válce odešlo mnoho občanů do pohraničí a škola byla změněna v jednotřídku. V roce 1970 pak byla školní budova generálně rekonstruována, ale již roku 1976 byla škola zrušena.[4]

V roce 1898 vznikla ve Štěměchách první perleťářská dílna, perleťáři se do vsi dostali z Předína. Roku 1899 byl ve vsi založen sbor dobrovolných hasičů. V roce 1908 byl založen jubilejní sad na návsi a také započala stavba silnice mezi Dašovem a Štěměchami. V roce 1910 byla v obci založena Omladina. Do první světové války narukovalo 97 občanů vesnice, celkem jich zahynulo 24, v roce 1920 byl odhalen pomník padlým občanům, roku 1926 pak byla na pomník přidána pamětní deska na ty občany, o kterých nebyla známa žádná zpráva. Roku 1923 pak byla obcí odkoupena tvrz a upravena jako školní hřiště, o rok později pak byl založen divadelní spolek Pokrok. V roce 1927 byla vesnice elektrifikována a v roce 1936 byla přestavěna silnice z Markvartic do Předína, na její stavbě pracovalo mnoho nezaměstnaných dělníků ze Štěměch. Roku 1938 byla upravena nádrž na návsi a přestavěna na koupaliště, v témže roce odešlo do druhé světové války 35 občanů obce. Během války zemřelo 6 občanů vesnice.[4]

V roce 1950 bylo ve vsi založeno JZD, to však bylo zrušeno hned v roce 1953. Znovu založeno bylo v roce 1956, to bylo v roce 1960 sloučeno s JZD v Předíně a Horách pod JZD Horácko se sídlem v Předíně. To pak bylo v roce 1977 sloučeno do JZD Opatov, tam patřily JZD Štěměchy, Hory, Předín, Opatov, Brtnička, Kněžice, Brodce a Hrutov. Mezi lety 1952 a 1955 byla opravena silnice vedoucí přes Štěměchy, byl také upraven tok Římovského potoka a snížen kopec, přes který silnice vede. Roku 1955 byla opravena kaplička, boží muka a kříže v obci a okolí a v roce 1959 byla opravena a upravena tvrz. V šedesátých letech 20. století byla postavena prodejna Jednoty, obec byla kanalizována, byl také postaven kulturní dům. V roce 1960 zasáhl stodolu JZD velký požár. Mezi lety 1986 a 1988 byl v obci postaven sportovní areál a mezi lety 1987 a 1989 byla opět upravena tvrz.[4]

V roce 1996 byl v obci rozveden telefon, v témže roce byl komplexně rekonstruován kulturní dům. Roku 1998 byla rekonstruována kaplička Jana Nepomuckého, v témže roce byla vesnice plynofikována a byl rozveden vodovod. V roce 2001 byl vysazen strom tisíciletí a roku 2006 byla založena Stěměšská divadelní společnost a roku 2004 byl založen spolek Rytíři tvrze Štěměšské.[4] V roce 2010 byla rekultivována skládka na Vrchách, roku 2012 byla vystavěna nová rozhledna na hoře Mařenka. V letech 2015 a 2016 byla vesnice kanalizována a byla vystavěna čistírna odpadních vod. Roku 2014 byl upraven park Na Humnech, byla upravena náves a upraveny další zelené plochy ve vsi. Roku 2018 byla ve vsi vysazena lípa svobody a v roce 2019 byl obci udělen znak a prapor.[7]

Do roku 1849 patřily Štěměchy do sádeckého panství, od roku 1850 patřily do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Třebíč. Mezi lety 1980 a 1990 patřily Štěměchy pod Předín, následně se obec osamostatnila.[8]

• Tvrz ve Štěměchách, od roku 1386 byla uváděna jako majetek Hechtů z Rosic, roku 1408, kdy ji pobořil Hynek z Valdštejna, se uvádí jako pustá.
• V katastru obce leží nejvyšší bod okresu Třebíč – hora Mařenka (711 m), na vrcholu jejímž vrcholu byla na podzim 2012 dokončena turistická rozhledna.

• kříž pod Štěměchami z roku 1878, rekonstruován v roce 2015[7]
• na návrší hory Mařenky se nachází šikmo zapuštěný kámen s nápisem Mariana a rokem 1689, kámen má být spojen s pověstí, že na místě měla být zavražděna mladá dívka[6]

Každoroční Štěměšské historické slavnosti v podaní Rytířů tvrze štěměšské.[10] Pravidelně se v obci konají divadelní představení, plesy a volejbalový turnaj Štěměšský kačer. V roce 2011 bylo otevřeno muzeum Dašovský mlýn.[7]

• 
  Centrum obce

• Bedřich Böhm (1933–2018), meteorolog a klimatolog
• Karel Horký (1909–1988), hudební skladatel, používal i pseudonym Karel Studený
• Jan Ondrák (1884–?), legionář
• Bedřich Škrdla (1896–1945), legionář