Šostýn

Přesné datum vzniku hradu je nejisté, udává se rozmezí let 1280–1290. V té době patřila tato lokalita rodu z Hückeswagenu.[3] Hrad sloužil svým účelům od konce 13. století do první poloviny 15. století. Nejstarší písemná zmínka se datuje k roku 1347, kdy byl hrad spolu s Hukvaldy ve vlastnictví olomouckého biskupa Jana VII. Volka,[4] nemanželského syna Václava II.

Hrad vznikl na žádost příborského hraběte Jindřicha z Hückeswagenu. Krátce před rokem 1354 jej olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi daroval jako léno Alšíkovi z Fulštejna.[4] O patnáct let později je majitelem již Vítek z Vikštejna (k roku 1382 i jeho bratři Václav a Bernard). Listinou z 14. března 1382 obnovuje Václav z Vikštejna výsady pro fojtství v Závišicích. Po Bernardovi z Vikštejna dostal hrad jeho mladší bratr Záviš, ten se ale z důvodu nezletilosti nemohl panství ujmout a proto přešlo do vlastnictví olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka.[5]

V roce 1396 byl Šostýn, stejně jako Hukvaldy o sedm let dříve, dán Mikulášem do zástavy Joštovi z Volfsberka, aby oba hrady bránil v době probíhající války mezi markrabskými bratry Joštem Moravským a Prokopem Lucemburským.[5] V roce 1400 byl olomouckým biskupem Janem XI. zvaným Mráz předán jako zástava Zikmundu Lucemburskému, který jej ještě téhož roku dále zastavil oravskému kastelánu Jurkovi z Messenpeka a jeho ochranu svěřil hejtmanu Jakubovi Ščeněti z Bělin.[6]

Okolo roku 1402 se po porážce markraběte Prokopa na hradě usazuje loupežnická skupina.[6] Polský kronikář Jan Długosz uvádí ve svém spise z druhé poloviny 15. století, že polští šlechtici Jiří ze Slupče (Grot ze Slupcy) a Jan Rogala byli roku 1403 v Polsku pronásledováni^[zdroj?] a proto uprchli na Moravu na hrad Schowsten, který již dříve znali jako sídlo bojové družiny Bernarda z Vikštejna.[6] V okolí pak loupili a zajímali polské šlechtice, na což si u markrabího Jošta stěžoval sám polský král Vladislav II. Jagello [6] (1362–1434). Jelikož proti nim ale Jošt nijak nezakročil, vyslal Vladislav Jagellonský k Šostýnu své vojáky, kteří hrad vypálili a oba šlechtice z hradu vyhnali.[6] Zmínky o této akci lze najít například v knihách účtů města Krakova.[7] Není ale jisté, že oním popisovaným Schowstenem je opravdu Šostýn.[8]

Roku 1405 Záviš z Vikštejna, nyní již zletilý, obnovil proces o navrácení Šostýna; vrácen mu však byl až o tři léta později biskupem Konrádem z Vechty.[7] Šostýnu se Záviš ujal spolu se svým bratrem Václavem, jenž však někdy mezi roky 1408 a 1412 zemřel.[9] Místo Václava přibral Záviš svého strýce Vaňka (či též Václava) z Lamberka a Březníka, ten mu Šostýn však někdy kolem roku 1413 přebral.[9] V onom roce sice bylo mezi Závišem a Vaňkem uzavřeno smírné narovnání a roku 1418 je Šostýn opět krátce přímým majetkem Záviše, byl pak ale nucen vydat jej jinému Vaňkovu synovci, Mikuláši Sokolu z Lamberka.[7] O rok či dva později navíc Vaňkova družina Šostýn dobyla.[7] Záviš si tak v letech 1418 a 1420 u manskému soudu opakovaně stěžoval, že je mu majetek držen násilím.[8] Biskupský soud určil Lamberkům, ať hrad Závišovi vrátí; když ti toho nedbali, kolem roku 1420 biskupské vojsko Jana XII. Železného hrad Šostýn v aktuálním držení Mikuláše Sokola dobylo a pobořilo.[7] Záhy po roce 1420 Záviš umírá bez soudního narovnání; roku 1422 pak přiřkl soud správu celého „zboží frenštátského“ přímo biskupovi Janu XII. Železnému, dokud nebude vyneseno závěrečné rozhodnutí.[9] Z toho, že označení „šostýnské zboží“ se tou dobou vytrácí, je patrný růst významu Frenštátu na úkor pustnoucího hradu.[8]

Koncem roku 1426 přitáhli do kraje husité.[7] Hukvaldy byly spolu se Šostýnem v onom roce[8][9] či krátce před ním[10] zastaveny Zikmundem Lucemburským knížeti Bolkovi Opolskému, jenž nejdříve stál na katolické straně, pak ale přešel na kališnickou, čímž si získal přídomek Heretik.[7] Šostýnský hrad byl pravděpodobně definitivně opuštěn někdy během husitských válek a ne až po nich, jak se dříve myslelo.[8] Roku 1434 prodal hukvaldské i šostýnské panství Jan Tovačovský z Cimburka opět Mikuláši Sokolovi z Lamberka, který mezitím přešel na Zikmundovu stranu.[10] Od roku 1437[10] či 1438[7] byl Šostýn načas přidružen k Hukvaldům, jejich vlastníkem se stal významný husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. Po jeho smrti připadla obě panství jeho zeti Janu Talafůsovi z Ostrova.[10] V roce 1465 se území stalo majetkem Jiřího z Poděbrad, který jej o rok později přenechal olomouckému biskupu Tasovi z Boskovic.[7] Ten roku 1467 konstatoval, že hrad je zpustlý a nestojí za opravu.[8]

Od roku 1814 používal kopřivnický podnikatel Ignác Raška materiál z hradu na stavbu svého hrnčířského provozu — během 30 let byla zřícenina srovnána se zemí, místy byly odvezeny i základy.[11]

• TICHÁNEK, Jiří. Šostýn. Kopřivnice: Městský národní výbor v Kopřivnici, 1989. 36 s. Dále jen Tichánek. 1989.
• VOJKOVSKÝ, Rostislav. Šostýn. Dobrá: Beatris, 2001. 12 s. (Putujeme po hradech a zámcích; sv. 3). Dále jen Vojkovský. 2001.
• TICHÁNEK, Jiří. Hrad a panství Šostýn. Ostrava: Šmíra-print, 2008. 409 s. ISBN 9788025418390. Dále jen Tichánek. 2008.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šostýn na Wikimedia Commons
• Šostýn na stránkách Hrady.cz
• Hrad Šostýn na stránkách Kopřivnice