Jan XI. Mráz

Pocházel z českého drobného šlechtického rodu ze Skočic u Klatov. V letech 1381–1390 byl proboštem křížovníků v Praze na Zderaze. V roce 1390 byl jmenován biskupem v Merseburgu, avšak tamější kapitula ho nepřijala. Proto byl přeložen jako biskup do braniborské diecéze lubušské. Tam se mnoho nezdržoval, protože působil jako člen královské rady Václava IV. a jako jeho diplomat. V té době se stal kanovníkem v Olomouci, později proboštem kapituly a roku 1397 získal tamní biskupský stolec. Do Olomouce přišel za špatné hospodářské situace, kdy většina statků byla zastavena a zbytek zpustošen. Na Moravě řádily v té době války mezi markrabaty Prokopem a Joštem. Úchvaty církevního zboží nabyly takového rozsahu, že se biskup Jan musel dovolávat ochrany papeže Bonifáce IX. Ten označil Prokopa Lucemburského za škůdce církve a exkomunikoval ho. Roku 1399 si musel biskup Jan na dlužní úpis půjčit peníze, aby se mohl vojensky hájit proti násilnostem markraběte Prokopa. V roce 1400 se z bezpečnostních důvodů musel skrývat na hradě Mírově. Biskup Jan Mráz zemřel 22. července 1403 a byl pochován v olomouckém dómu.

BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik s.r.o., 2000. ISBN 80-902811-0-9.

Předchůdce: Jan II. Kytlice

biskup lubušský 1392–1397

Nástupce: Jan IV. z Borsnice

Předchůdce: Mikuláš z Riesenburka

biskup olomoucký 1398–1403

Nástupce: Lacek z Kravař