Šestá hodnotící zpráva IPCC

Zpráva pracovní skupiny I s názvem Fyzikální vědecké základy změny klimatu se zaměřila na základní konsenzus vědeckých poznatků o klimatu, pokud jde o příčiny a účinky emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností. Byla zveřejněna 9. srpna 2021.

Oproti předchozím hodnocením obsahovala zpráva mnohem více podrobností o regionálních dopadech změny klimatu, ačkoli je zapotřebí dalšího výzkumu změny klimatu ve východní a střední části Severní Ameriky. Vzestup hladiny oceánů do roku 2100 se bude pravděpodobně pohybovat od půl do jednoho metru, ale není vyloučeno ani zvýšení o dva až pět metrů, protože procesy nestability ledového příkrovu jsou stále nedostatečně pochopeny.[17]

Ve všech Společných socioekonomických scénářích, které jsou ve zprávě zastoupeny, dosáhne hodnota oteplení alespoň na určitou dobu hranice 1,5 °C.[18] Hlavní autor zprávy Joeri Rogelj však uvedl, že je možné se oteplení o 1,5 °C zcela vyhnout, ale k jeho dosažení bude svět potřebovat snížit emise o 50 % do roku 2030 a o 100 % do roku 2050. Pokud svět nezačne drasticky snižovat emise do doby vydání příští zprávy IPCC, již nebude možné oteplení o 1,5 stupně zabránit.[6]

Zpráva vyčísluje citlivost klimatu na 2,5 až 4 °C pro každé zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Poprvé byla do klimatických modelů zahrnuta geopolitika, a to v podobě pěti společných socioekonomických scénářů (SSP), přičemž SSP1-1.9 je novým scénářem, která modeluje, jak by lidé mohli udržet oteplení pod 1,5 °C. Zpráva zužuje rozsah pravděpodobného nárůstu teploty na 1,5 °C až 5 °C,[19] přičemž 1,5 °C bude pravděpodobně dosaženo před rokem 2040. Hrozby vyplývající ze sdružených dopadů jsou hodnoceny jako vyšší než v předchozích zprávách IPCC. Známý hokejkový graf byl rozšířen. Očekává se, že extrémní počasí se bude zvyšovat v souladu s teplotou a bude se vzájemně doplňovat, takže extrémní povětrnostní jevy budou mít na společnost větší dopad.[17]

Globální uhlíkový rozpočet pro udržení nárůstu teploty pod 1,5 °C se odhaduje na dalších 500 miliard tun skleníkových plynů, což by znamenalo, že by celý svět musel být do roku 2050 na úrovni čisté nuly. Zpráva uvádí, že je velmi důležité rychle snížit emise metanu.[1]

• Je jednoznačné, že vlivem činnosti člověka došlo k oteplení atmosféry, oceánů a pevniny. Došlo k rozsáhlým a rychlým změnám v atmosféře, oceánu, kryosféře a biosféře. (A1)
  • Pravděpodobný rozsah celkového nárůstu globální povrchové teploty způsobeného lidskou činností ve srovnání intervalů let 1850 až 1900 a 2010 až 2019 je 0,8 °C až 1,3 °C, přičemž nejlepší odhad je 1,07 °C. Je pravděpodobné, že skleníkové plyny přispěly k oteplení o 1 °C až 2,0 °C, ostatní lidské faktory (především aerosoly) přispěly k ochlazení o 0,0 °C až 0,8 °C, přírodní faktory změnily globální povrchovou teplotu o -0,1 °C až 0,1 °C a vnitřní variabilita o -0,2 °C až 0,2 °C. Je velmi pravděpodobné, že dobře promíchané skleníkové plyny byly hlavním faktorem oteplování troposféry od roku 1979, a mimořádně pravděpodobné (pravděpodobnost 95–100 %), že člověkem způsobené ubývání stratosférického ozonu bylo hlavním faktorem ochlazování spodní stratosféry od roku 1979 do poloviny 90. let 20. století (A.1.3)[20]
• Rozsah nedávných změn v klimatickém systému jako celku a současný stav mnoha aspektů klimatického systému jsou bezprecedentní v průběhu mnoha staletí až tisíců let. (A2)
• Změny klimatu způsobené člověkem již ovlivňují mnoho extrémních projevů počasí a klimatu ve všech oblastech světa. Důkazy o pozorovaných změnách extrémních jevů, jako jsou vlny veder, silné srážky, sucha a tropické cyklóny, a zejména jejich přisuzování vlivu člověka, od páté hodnotící zprávy zesílily. (A3)
• Zlepšení znalosti klimatických procesů, paleoklimatické důkazy a reakce klimatického systému na zvyšující se radiační působení dávají nejlepší odhad rovnovážné citlivosti klimatu ve výši 3 °C, což je užší rozsah ve srovnání s pátou hodnotící zprávou. (A4)
• Globální povrchová teplota bude podle všech uvažovaných emisních scénářů pokračovat v růstu nejméně do poloviny století. Globální oteplení o 1,5 °C a 2 °C bude v průběhu 21. století překročeno, pokud v nadcházejících desetiletích nedojde k velmi zásadnímu snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. (B1)
• Mnohé změny v klimatickém systému se zvětšují v přímé souvislosti s rostoucím globálním oteplováním. Patří k nim zvýšení četnosti a intenzity extrémních teplot, mořských vln veder a přívalových srážek, zemědělská a ekologická sucha v některých regionech a podíl intenzivních tropických cyklón, jakož i snížení arktického mořského ledu, sněhové pokrývky a permafrostu. (B2)
• Předpokládá se, že pokračující globální oteplování dále zintenzivní globální koloběh vody, včetně jeho proměnlivosti, globální monzunové srážky a závažnosti mokrých a suchých událostí. (B3)
• Ve scénářích s rostoucími emisemi CO₂ se předpokládá, že oceánské a suchozemské propady uhlíku budou méně účinné při zpomalování akumulace oxidu uhličitého v atmosféře. (B4)
• Mnohé změny způsobené minulými a budoucími emisemi skleníkových plynů jsou nevratné po staletí až tisíciletí, zejména změny v oceánech, ledových příkrovech a globální hladině moří. (B5)
• Přírodní faktory a vnitřní proměnlivost budou spolumodifikovat změny způsobené člověkem, zejména v regionálním měřítku a v blízkém časovém horizontu, s malým vlivem na stoleté globální oteplování. Tyto vlivy je důležité zohlednit při plánování celé škály možných změn. (C1)
• S dalším globálním oteplováním se předpokládá, že v každém regionu bude docházet ke stále častějším souběžným a vícenásobným změnám klimatických vlivů. Změny několika klimatických faktorů, které ovlivňují klima, by byly při globálním oteplení o 2 °C rozsáhlejší než při oteplení o 1,5 °C a při vyšších úrovních oteplení ještě rozsáhlejší a/nebo výraznější. (C2)
• Nízce pravděpodobné důsledky, jako je zhroucení ledového příkrovu, náhlé změny oceánské cirkulace, některé komplikované extrémní události a oteplení podstatně větší, než je hodnocený velmi pravděpodobný rozsah budoucího oteplení, nelze vyloučit a jsou součástí hodnocení rizik. (C3)
• Z fyzikálního hlediska vyžaduje zastavení globálního oteplování způsobeného člověkem na určitou úroveň omezení kumulativních emisí CO₂, dosažení alespoň nulových čistých emisí CO₂ spolu s výrazným snížením emisí dalších skleníkových plynů. Silné, rychlé a trvalé snížení emisí metanu by rovněž omezilo oteplovací účinek vyplývající z poklesu znečištění aerosoly a zlepšilo by kvalitu ovzduší. (D1)
• Scénáře s nízkými nebo velmi nízkými emisemi skleníkových plynů (SSP1-1.9 a SSP1-2.6) by během několika let vedly ke znatelným dopadů na skleníkové plyny a aerosoly ve srovnání se scénáři s vysokými a velmi vysokými emisemi skleníkových plynů. (SSP3-7,0 nebo SSP5-8,5). (D2)[21]

K vydání zprávy Fyzikální vědecké základy změny klimatu dochází v létě 2021, kde se vyskytlo pozoruhodné množství extrémních povětrnostních událostí, jako byla vlna veder v západní části Severní Ameriky, záplavy v Evropě, extrémní srážky v Indii a Číně a další události, například lesní požáry.[2][22] Někteří vědci popisují, že tyto extrémní povětrnostní události vedou k pochybnostem o rychlosti vzniku extrémních událostí v modelech použitých pro sepsání zprávy IPCC, když se ukazuje, že reálné zkušenosti jsou závažnější než současný vědecký konsensus.[22]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IPCC Sixth Assessment Report na anglické Wikipedii.

• (anglicky) Webové stránky IPCC
• (anglicky) Webové stránky Šesté hodnotící zprávy IPCC
• (anglicky) Fyzikální vědecké základy změny klimatu (shrnutí pro politiky)
• (anglicky) Interaktivní atlas Pracovní skupin WGI
• (anglicky) CarbonBrief: In-depth Q&A: The IPCC’s sixth assessment report on climate science
• (anglicky) CarbonBrief: Explainer: What the new IPCC report says about extreme weather and climate change