Řehoř VI.

Teofylaktus, syn tusculského hraběte Alberica III. byl tehdy stár asi dvacet let, když v roce 1032 jeho otec pomocí úplatků dosáhl zvolení Teofylakta papežem. Mladý papež převzal jméno po svém strýci Benediktu VIII. Mladík nevedl příliš příkladný život a tak jej v září 1044 členové římské šlechty vyhnali a v lednu 1045 ho nahradili vlastním kandidátem, biskupem ze Sabiny, který si zvolil jméno Silvestr III. V březnu téhož roku se Benedikt IX. vrátil na papežský stolec a poslal Silvestra zpět do jeho diecéze. Krátce poté Benedikt IX. oslovil svého duchovního kmotra, (tzv. godfather) Gratianiho, a naznačil, že se chce oženit. Nabídl svou abdikaci za předpokladu, že mu budou uhrazeny výdaje, které měl se svou volbou papežem. S touhou vidět Řím bez Benedikta, Gratianus souhlasil, a jako Benediktův nástupce byl uznán novým papežem pod jménem Řehoř VI. Benedikt po čase své rozhodnutí odvolal a opět požádal o papežský trůn. Příznivci Silvestra III. se však nevzdali. Všechny tři frakce které si nárokovaly papežství a ovládaly příslušné části města, tedy vlivní členové jak duchovních, tak i laických představitelů proto požádali o zásah německého krále Jindřicha III. Jindřich očekával, že bude korunován císařem Svaté říše římské, dával tedy přednost papeži, jehož legitimita by nebyla zpochybňována. Jindřich překročil Alpy a v prosinci 1046 svolal koncil do města Sutri. Synoda svrhla oba uchazeče o papežství, Benedikta IX. i Silvestra III.. Řehoř VI. souhlasil se svou rezignací na funkci papeže a německý biskup Bamberg byl jmenován novým papežem jako Klement II.

John Gratian byl biskupem (archpriest) v římské bazilice San Giovanni a Porta Latina poblíž brány Porta Latina na Via Latina. Byl oceňován pro svůj přímý charakter a čestné jednání. Byl velký Benediktův podporovatel, tzv. godfather. V době, kdy si Benedikt IX. přál oženit se, radil se z Gratianim, zda by mohl odstoupit z pontifikátu, kam byl dosazen svou rodinou. Když se mu dostalo ujištění, že je to možné, nabídl, že abdikuje ve prospěch Gratianiho s podmínkou, že mu budou uhrazeny jeho volební výdaje. Gratiani mu zaplatil a byl uznán jako nový papež. Nastoupil tak po Benediktovi IX. jako Řehoř VI. Kaplanem Řehoře VI. byl Hildebrand, který se později stal papežem Řehořem VII.

Nastoupení Gratiniho jako Řehoře VI. nepřineslo Římu mír, ačkoli byl s radostí vítán dokonce takovým přísným moralistou jako byl Petr Damian. Když Benedikt IX. opustil Řím poté, co prodal svůj úřad papeže, byl ve hře ještě další uchazeč o tento titul. Jan, biskup ze Sabiny, jenž byl na papežský stolec dosazen frakcí podílející se na odchodu Benedikta z Říma. Jan se stal papežem a přijal jméno Silvestr III. Bývalý papež Benedikt IX., který nedokázal získat ženu svého srdce, brzy litoval své rezignace, znovu prosil o papežství a opravdu se mu podařilo získat si vládu nad částí města. Benedikt IX. se po třech měsících vrátil na papežský trůn a přinutil Silvestra III. k abdikaci. Ten se ale nikdy nevzdal svého nároku na papežský stolec a jeho političtí spojenci se zjevně pokoušeli si i nadále udržet alespoň částečnou kontrolu nad městem. Řehořovi VI. zbyla prázdná pokladnice a duchovenstvo, které z velké části ztratilo víru v řád a spravedlnost. Jeho úkol uklidnit situaci a nastolit pořádek vypadal takřka beznadějně. Nicméně s pomocí svého capellanus neboli kaplana, Hildebranda, budoucího papeže Řehoře VII., se snažil obnovit občanský a náboženský řád. To druhé se snažil uskutečňovat pomocí dopisů a to prvé pomocí zbraní. Ale frakce jeho soupeřů byly příliš mocné, nedaly se potlačit a tak se chaos jen zvýšil. Papež si uvědomil že není v jeho moci čelit sám výzvám, s nimiž se církev střetla. Požádal tedy tehdejšího německého krále a budoucího císaře Svaté říše římské ( korunovace proběhla o Vánocích roku 1046), Jindřicha III. aby překročil Alpy a obnovil na papežském trůně pořádek. Jindřich vstoupil do Itálie na podzim roku 1046. Přesvědčen o tom, že je v právu, Řehoř VI. odcestoval na sever, aby se setkal s Jindřichem. Ten jej přijal s úctou náležející jeho úřadu a v souladu se svou královskou mocí svolal synod do města Sutri. Do Sutri dorazil i Silvestr III.. Synod byl zahájen dne 20. prosince 1046. Jak jeho nárok ŘEhoře VI. tak i nárok Benedikta IX. na papežský stolec byl zrušen. Zbaven všech kněžských hodností a považován za usurpátora od samého počátku, byl Silvestr odsouzen k doživotnímu pobytu v klášteře. Řehoř VI. byl obviněn ze svatokupectví, což on svobodně připustil; nicméně zpochybnil, že tento čin za daných okolností představuje zločin simonie. Biskupové na synodu však Gratianiho usvědčili ze simonie, dokázali mu, že tento čin byl skutečně svatokupecký a vyzvali ho, aby odstoupil. Když Řehoř VI. viděl že nemá velkou možnost volby, vyhověl biskupům a rezignoval dobrovolně na svůj úřad.

Po Řehořovi VI. nastoupil na papežský stolec německý biskup rodným jménem Suitger, hrabě z Morslebenu a Hornburgu (1005, Hornburg – 9. října 1047, Pesara). Byl papežem od 25. prosince 1046 až do své smrti. Papežský úřad zastával pod jménem Klement II. Řehoře vzal nyní už císař Jindřich III. do Německa v květnu 1047. Řehoře doprovázel jeho kaplan Hildebrand, který s ním zůstal až do jeho smrti v roce 1048. V lednu 1049 se Hildebrand vrátil do Říma s novým papežem Lvem IX., nástupcem papežů Klementa II. a Damasa II.. A když byl sám Hildebrand v roce 1073 zvolen papežem, úmyslně si pro sebe zvolil titul papež Řehoř VII. na důkaz své pevné a neochvějné víry v legitimitu Gratianiho jako papeže Řehoře VI. Řehoř VI. zemřel v roce 1048, pravděpodobně v Kolíně nad Rýnem.