Řehoř VII.

Na pohřbu Alexandra II. byl na nátlak lidových mas v rozporu s církevním právem prohlášen papežem.

V roce 1074 vydal Dictatus papae, podle něhož je papež universálním biskupem s právem rozhodovat ve všech věcech křesťanstva. Zatímco on smí soudit všechny, jeho nesmí soudit nikdo. Může dosazovat biskupy a může sesazovat císaře. Římská církev se nikdy nezmýlila a nikdy se nezmýlí.

V roce 1075 se dostal do konfliktu s císařemJindřichem IV., který vyvrcholil uvalením klatby na Jindřicha a jeho zbavení císařské hodnosti. Pod tlakem německé šlechty se Jindřich vypravil na cestu do Canossy v době, kdy Řehoř pobýval na hradě Canossa. Vykonal předepsané církevní pokání, za což mu Řehoř udělil 30. ledna 1077 rozhřešení. V roce 1080 se však jejich vztahy opět zhoršily a Řehoř znovu Jindřichovi odebral titul císaře. Jindřich na tuto situaci reagoval svoláním synody do Brixenu, kde byl jmenován vzdoropapežem Wibert z Ravenny, který přijal jméno Klement III. V roce 1084 vstoupili Jindřich a Klement do Říma, kde Jindřicha korunoval císařem.

Zatímco německé oddíly obléhaly Andělský hrad, kde se skrýval Řehoř VII., Řím dobyly normanské oddíly, kterým velel vévoda Robert Guiscard. Normané donutili Jindřicha odtáhnout a potom vyplenili a zpustošili město, čímž obrátili hněv lidu proti Řehořovi, který musel s Normany odtáhnout do vyhnanství v Salernu, kde později zemřel.

Roku 1584 byl blahořečen papežem Řehořem XIII., roku 1728 pak svatořečen papežem Benediktem XIII.[1]

• 
  Portrét papeže sv. Řehoře VII. v bazilice sv. Pavla za hradbami
• 
  Portrét papeže sv. Řehoře VII.
• 
  Hrobka papeže sv. Řehoře VII. v katedrále v Salernu