Friedrich Jeckeln

Jeckeln v sovětském vězení

Před 1. světovou válkou střídavě studoval i pracoval. Od roku 1914 sloužil jako důstojník na západní frontě. Za svou službu obdržel mj. vyznamenání železným křížem druhé třídy. Na konci války procházel leteckým výcvikem, ale nasazení nestihl.[1] Po porážce Německa byl propuštěn ze služby a pracoval na farmě u Gdaňsku. Oženil se s Charlottou Hirschovou, dcerou majitele farmy, která byla židovského původu. Měl s ní tři děti, nicméně v roce 1926 se rozvedli.[1] Jeckeln rodinu opustil a neplatil ani požadované alimenty. Několik let měl existenciální potíže. V roce 1929 se oženil znovu s Annemarie Wienessovou, s níž měl následně 5 dětí. Před vstupem do nacistické strany 1. října 1929 pracoval jako inženýr. V prosinci 1930 byl přijat do SS.[1] Do konce roku 1931 byl pověřen velením pluku a následně brigády. V roce 1932 byl zvolen členem Reichstagu. V lednu 1933, když se nacistická strana dostala k moci v Německu, byl pověřen velením SS skupiny Jih. V roce 1936 byl jmenován SS a policejním vůdcem západního Německa a povýšen na SS-Obergruppenführera.

Byl známý svou nemilosrdností a brutalitou. Političtí odpůrci, obzvláště členové KPD, SPD a odborů, byli neúnavně pronásledováni a mnohdy i připraveni o život. Společně s členem strany Friedrichem Alpersem byl primárně zodpovědný za vraždy v Riesebergu v létě roku 1933 (jednalo se o zavraždění 11 komunistů a socialistů).[1] Během křišťálové noci koordinoval protižidovské násilí v Brauschweigu a Hannoveru.[1] Od roku 1941 do roku 1945 působil také jako velitel SS-Oberabschnittu Ostland (součást Říšského komisariátu Ostland).

Po zahájení druhé světové války byl povolán do služby k Waffen-SS. Stejně jako v předchozí praxi v SS, nejprve získal nižší post z pozice Allgemeine-SS a sloužil jako důstojník v pluku 2. divize Totenkopf v letech 1939–1941. Začátkem roku 1941 však byla jeho frontová mise ukončena a byl převeden k Reichsführerovi-SS Heinrichu Himmlerovi. Ten ho následně pověřil, aby sloužil jako vyšší důstojník SS a policejní velitel jižního Ruska (Russland-Süd). V této úloze převzal vedení a kontrolu masových vražd Einsatzgruppen a protipartizánských operací na Ukrajině (tedy v oblasti působení Einsatzgruppe C). Stejnou pozici zastávali i jeho souputníci Hans-Adolf Prützmann (Russland-Nord) a Erich von dem Bach-Zelewski (Russland-Mitte). V srpnu 1941 dosáhlo i jeho přičiněním masové vraždění na východě prvního vrcholu – při akci v Kamenci Podolském bylo zabito více než 23 000 lidí. Dále měl zásadní podíl na masové vraždě Židů v roklině Babí Jar v září 1941, kdy zemřelo přes 33 000 lidí.[1] Kombinované zabíjení, k němuž docházelo v prvních měsících útoku na Sovětský svaz představuje jeden z největších zločinů za války; bývá označováno jako „holokaust kulkami“. Koncem října 1941 se Jeckeln přesunul do Lotyšska, kde nahradil Prützmanna a působil opět jako policejní komisař a vyšší velitel SS. Po celou dobu byl odpovědný přímo Himmlerovi.[1]

Vyvinul vlastní metody zabíjení velkého počtu lidí, později známé jako „Jeckelnův systém“. Měl personál, který se specializoval na každou jednotlivou část procesu. Jeho metoda byla použita u masakru Židů v Rumbule 30. listopadu a 8. prosince 1941. Systém fungoval takto:

• Bezpečnostní služba (SD) nejprve odvlekla muže z jejich domovů v rižském ghettu.
• Židé byli zorganizováni do kolon od 500 do 1000 lidí a odvedeni asi 10 kilometrů na jih.
• Velitel pořádkové policie (Orpo) vedl skupinu k místu zabíjení.
• Tři jámy již byly vykopány, aby zabíjení mohlo probíhat současně.
• Oběti byly zbaveny oblečení a cenností.
• Oběti procházely cestou k vražedným jámám dvojitým kordonem stráží.
• Vrazi přinutili oběti, aby ležely tváří dolů na dně příkopu nebo častěji na tělech lidí, kteří byli právě zastřeleni před nimi.
• Každý člověk byl střelen do zadní části hlavy z ruského samopalu. Střelec buď chodil mezi mrtvými v příkopu a zabíjel je ze vzdálenosti dvou metrů, nebo stál na okraji výkopu a zastřelil oběti pod ním. Každý, kdo nebyl přímo zabit, byl prostě pohřben zaživa, když byla jáma plná těl a zakryta hlínou.

Tento systém se nazýval „balení sardinek“ (Sardinenpackung). Z hlášení víme, že i někteří zkušení vrazi z řad Einsatzgruppen byli zděšeni jeho krutostí. V Rumbule se díval na oba dva dny masakru a bylo před ním zabito na 25 000 lidí. Ukázal se jako účinný zabiják, který se nezdráhal zajistit vraždění obrovských množství neozbrojených a dokonce nahých mužů, žen, dětí a starších lidí. Jedna ze tří přeživších z masakru Rumbula, Frida Michelsonová, se zachránila předstíráním, že je mrtvá, když vrazi na její tělo vršili boty zavražděných. Později vypověděla následující:[2]

Dne 27. ledna 1942 byl vyznamenán válečným záslužným křížem s meči za zabití 25 000 lidí v Rumbule „z rozkazu nejvyššího velení a s nejvyšší možnou prioritou“. V letech 1942 a 1943 se více zapojil do protipartyzánských akcí, především v Bělorusku. V té době navrhoval Himmlerovi, aby se zasadil o větší zapojení pobaltských a ukrajinských jednotek v boji po boku nacistů.[1] V roce 1944 mu zemřeli dva jeho synové. V únoru 1945, nyní jako General der Waffen-SS und Polizei, byl jmenován do velitelství SS-Freiwilligen-Gebirgs-Korps a sloužil také jako velitel náhradních jednotek SS a policejní velitel v jihozápadním Německu.

Jeckeln před tribunálem v Rize, 1946.

Zajatý byl sovětskými vojsky v blízkosti Halbe u Berlína 28. dubna 1945. Spolu s ostatními německými zajatci, kteří sloužili ve vojenském okrsku Riga, byl od 26. ledna 1946 do 3. února 1946 souzen před sovětským vojenským tribunálem v Rize. Při vyšetřování byl klidný a v podstatě odpověděl na všechny otázky vyšetřovatelů. Prodělal celkem 29 výslechů.[1] Po celou dobu vypadal nudný a nestranný. Byl ve svých posledních slovech zdrženlivý, plně uznal svou vinu a souhlasil, že nese plnou zodpovědnost za činnost sobě podřízené policie SS a SD v Ostlandu. V závěru svého projevu řekl:

Jeckeln a ostatní obžalovaní byli odsouzeni k smrti za spolupodíl na vraždě několika set tisíc lidí.[1] Oběšeni byli v Rize dne 3. února 1946 před asi 4000 diváky. Poprava se uskutečnila na Náměstí vítězství v Rize (Uzvaras laukums), nikoli jak je někdy mylně uváděno na půdě bývalého rižského ghetta.

• Spona Železného kříže (1939), 2. třídy (říjen 1941) a 1. třídy (12. května 1942)
• Německý kříž ve zlatě – 19. prosince 1943 jako SS-Obergruppenführer a generál Polizei v Kampfgruppe Jeckeln
• Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy
• Rytířský kříž, 27. srpna 1944 jako SS-Obergruppenführer a generál Waffen-SS, Höherer SS- a Polizei a vyšší velitel SS a policie severního Ruska, velitel Kampfgruppe Jeckeln v 18. armádě
• Dubové listy, 8. března 1945 jako SS-Obergruppenführer a generál Waffen-SS a velící generál V. SS-Gebirgskorps