Ďábel z Vinohrad

Ďábel z Vinohrad (1966) je sólový recitál Jiřího Šlitra, který napsal Jiří Suchý. Komická dvojice se tak dočasně rozdělila, den před Ďáblem z Vinohrad měla premiéru Benefice, kde zase hraje sám Suchý. Oba komiky ale v těchto hrách doplňují další herci, v Ďáblovi z Vinohrad je to několik dívek, které vstupují na jeviště na začátku druhé půle hry. O tom, která z těchto dvou her bude mít premiéru dříve, spolu Suchý se Šlitrem losovali házením koruny.[1]

Hra se skládá převážně z písniček, ze začátku je několik Šlitrových monologů o různých živelních katastrofách, které mohou přijít na divadlo.

Jiří Šlitr se sám doprovázel na klavír, na pozadí hrál Orchestr Milana Dvořáka ve složení Milan Dvořák, Ladislav Hora, Petr Kaplan, Miloslav Růžek a Karel Turnovský.

O dva roky později, 25. září 1968, se konala obnovená premiéra (režie Jiří Menzel a Eva Sadková), ve které hrál už Šlitr se Suchým a s nimi Naďa Urbánková a Miluše Voborníková. Orchestr divadla Semafor opět řídil Milan Dvořák.

Obnovené premiéře ale předcházelo to, že během invaze do Československa 21. srpna 1968 trávil Jiří Suchý dovolenou v Jugoslávii a po invazi odjel k příbuzným do Londýna, kde k němu došla informace, že v Praze KGB zatýká signatáře dokumentu Dva tisíce slov (podepsali Suchý i Šlitr). Když se ale poprvé po čase dokázal telefonicky spojit s Jiřím Šlitrem, ten mu říkal, ať se vrátí, že musí hrát v divadle sám. Suchý tedy přiletěl do Prahy a vystoupil v závěru Ďábla z Vinohrad na jeviště, aby vyvrátil novinovou zprávu z toho dne, že je v Londýně. Hlediště prý bouřilo nadšením.[2]

Role Ďábla je psaná Šlitrovi na tělo (Šlitr sám bydlel na Vinohradech) a tak se jméno Ďábel z Vinohrad stalo jakousi jeho přezdívkou. Jmenuje se tak tedy několik knih a výběrů nahrávek o Jiřím Šlitrovi.