Český balivát Řádu německých rytířů

Český balivát Řádu německých rytířů je jeden z balivátů Řádu německých rytířů na území někdejších zemí Koruny české. Český balivát zahrnoval na tři desítky komend. Kromě komend, které sloužily jako řádové kláštery, držel Řád německých rytířů v českých zemích také několik hradů a větší množství vesnic. Mezi nejvýznamnější hrady patřily Bouzov, Sovinec, dále pak hrady Najštejn ad.

Znak Řádu německých rytířů

Seznam komend českého balivátu

Následuje seznam komend na někdejším území Koruny české, tj. v Čechách, Moravě a ve Slezsku.

Komenda od do poznámka obrázek
Komenda Bílina 1302 1407 (1421) Komenda byla dána do zástavy králi Václavovi IV. a již nebyla vykoupena.
Komenda Blatno červen 1403[1] konec roku 1404 Blatno bylo založeno řádem v polovině 13. století. Do roku 1403 náleželo k chomutovské komendě. Jelikož řád nesplatil své sluhy vůči králi Václavovi IV., byla mu komenda odebrána a předána mosteckému purkrabímu Hynek z Kauffungu.
Komenda Býčkovice 1253 (1233) 1417 Zemský komtur Oldřich musel 4. dubna 1409 býčkovickou komendu zastavit.
Komenda Deblín 1. července 1299 nejpozději 1487 Gertrud, vdova po míšeňském purkrabím Bernhardovi z Hartenštejna, darovala řádu svůj dědičný hrad Deblín i s patnácti poddanými panstvími.[2]
Komenda Dobrovítov (dnešní Verneřice) 7. července 1242 20. září 1411 Dar od Jan z Miletína.[3] Na počátku 15. století sídlo balivátu pro Čechy. Roku 1411 zkonfiskován králem Václavem IV..[4] V kostele se nachází hrob velmistra řádu, Konráda z Feuchtwangenu.
Komenda Drobovice 1242 Od roku 1405 neměla vlastního komtura. Václav IV. jí odebral majetek, po husitských válkách zastavena Jiřímu z Dubé a Vízmburka. Poslední zmínka o existující komendě je z roku 1458, od roku 1510 pustá.
Komenda Hostěradice 1237 1318 (1486) Část vesnice daroval řádu v roce 1237 král Václav I. Do té doby patřila louckému klášteru.[5] Komenda zanikla kvůli své nedobré pověsti.[6]
Komenda Hrotovice 1330[7] kolem roku 1420 Prodáno Oldřichovi z Doubravice
Komenda Hradec Králové 1251 15. století Komenda byla zničena během husitských válek.
Komenda Chomutov 29. března 1252[8] 21. září 1411[4] Chomutov byl darován řádu Bedřichem z Chomutova. Řád musel město na nátlak krále Václava IV. postoupit Štěpánovi z Kobersheimu. Největší a nejvýznamnější komenda v Čechách.
Komenda Jindřichův Hradec 1269 1450 Již před rokem 1237 zde existoval řádový špitál. Roku 1450 byl prodán pánům z Hradce.[9]
Komenda Krnov 1281 1414 V roce 1281 daroval vévoda Mikuláš I. Opavský Německému řádu městský farní kostel sv. Martina.[10] Odňat řádu králem Zikmundem kvůli dluhům.[11]
Komenda Křenovice 1382[12] 15. století Zničen za husitských válek a poté opuštěn.
Komenda Miletín 19. října 1241 1410 Vesnice byly dar Domislavy z Miletína.[13] Roku 1410 prodáno Benešovi z Choustníka.[14]
Komenda Moravský Krumlov 1294 15. století Od roku 1237 patřil farní kostel Německému řádu. Zničen za husitských válek a následně opuštěn. Ke komendě patřil také městský špitál.[15]
Komenda Německý Brod 1255 1422 Páni z Hradce darovali na počátku 13. století řádu dvě vesnice.[16] Zničen za husitských válek a opuštěn.
Komenda Nový Žeberk po roce 1402 Po roce 1402 je majitelem hradu Nový Žeberk uváděn zemský komtur Albrecht z Dubé. Roku 1407 ho získal do zástavy Albrecht z Ervěnic.
Komenda Opava 1203 1561 Řád zřídil farnost a kostel Panny Marie.[17] V roce 1542 přešla farnost díky králi Ferdinandovi I. na opavský magistrát, zbylý majetek byl v roce 1561 prodán Albertovi z Fulštejna.[18]
Komenda Opavice 1256.[19] konec 15. století
Komenda Piszkowice (Dolnoslezské vojvodství) 6. února 1233.[20] 1437.[21] Dána jako zástava králem Zikmund Hynkovi z Valdštejna Valdštejnové. Řád se jí definitivně vzdal 16. dubna 1488.
Komenda Plzeň 1224 1546[22] Roku 1224 založil řád špitál farnost.[23] V roce 1546 předal císař Ferdinand I. komendu městu Plzeň.
Komenda Polná 1252[12] 1418[24] Postoupeno roku 1418 vévodovi Janu I. Opavskému.
Komenda Praha 1203 kolem roku 1433.[25] Patřily k ní špitál alžbětinek, mariánský špitál a farnost u sv. Jakuba.
Komenda Rohoteř?u Olomouce
Komenda Řepín 1207 1417 Dočasně sídlo zemského komtura. V roce 1417 prodáno Vilémovi ze Schönburgu.[26]
Komenda Slavkov u Brna 1236[3] 1410[27] Město bylo založeno řádem v roce 1237 z příkazu krále Václava I. V roce 1397 město obsadil Jošt Moravský a již jej nevydal.
Komenda Sovinec 1623[28] 1939 Karel I. z Lichtenštejna prodal panství Sovinec (něm. Eulenberg) německému řádu.[29] V roce 1939 vyvlastněno nacisty.
Komenda Ústí nad Labem
Komenda Velká Bíteš 1295 1428 Bíteš daroval řádu král Václav II.[5] Komenda erlosch durch die husitských válek.
Komenda Velké Hostěrádky 1418[24] Zastavena opavskému vévodovi a již nebyla vykoupena.
Komenda Vinaře (dnes součást obce Vilémov) 1256 24. Juni 1272 Roku 1192 daroval kníže Václav II. polovinu vsi Německému řádu.[19] Roku 1272 byla přeložena ke komendě Dobrovice.[30]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Kommenden des Deutschen Ordens na německé Wikipedii.

  1. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 110. Wien 1901.
  2. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 145, Wien 1901.
  3. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 2; Wien 1863.
  4. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 38; Wien 1863.
  5. Arno Mentzel-Reuters: Arma spiritualia, Bibliotheken, Bücher und Bildung im Deutschen Orden str. 340; Harrassowitz Verlag Wiesbaden, 2003.
  6. Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411 str. 29; 1967.
  7. Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411; 1967.
  8. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 10; Wien 1863.
  9. Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten : Böhmen und Mähren; str. 398ff; Kröner-Verlag, Stuttgart 1998.
  10. Marian Tumler, Der Deutsche Orden im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriß der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit, str. 102; Wien 1955.
  11. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 42; Wien 1863.
  12. Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411; 1967.
  13. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 8; Wien 1863.
  14. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 28; Wien 1863.
  15. Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411, str. 47; Bonn-Bad Godesberg, 1967.
  16. Marian Tumler, Der Deutsche Orden im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriß der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit, str. 100f; Wien 1955.
  17. Marian Tumler, Der Deutsche řád im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriß der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit, str. 101; Wien 1955.
  18. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 124; Wien, 1901.
  19. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 125, Wien 1901.
  20. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 108; Wien 1901.
  21. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 110; Wien 1901.
  22. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 107; Wien 1901.
  23. Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411 str. 14; 1967.
  24. Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 48; Wien 1863.
  25. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 1116; Wien 1901.
  26. Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 118, Wien 1901.
  27. Klaus Militzer Die Geschichte des Deutschen Ordens, Stuttgart 2005, str. 176.
  28. Bernhard Demel: 1190–2010 820 Jahre Deutscher Orden, S 128; Riedeldruck 2011.
  29. Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren, str. 138f; Kröner-Verlag, Stuttgart 1998.
  30. http://www.vinare.cz/?option=com_content&task=view&id=14&Itemid=47

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.