Jan Dobřenský

Pocházel z české šlechtické rodiny Dobřenských z Dobřenic. Otcem byl Jan Josef II. Dobřenský, který zemřel roku 1869 a tehdy Jan Václav Dobřenský převzal rodové panství.[2] Studoval na gymnáziu, sloužil v rakouské armádě. Od roku 1859 byl poručíkem a od roku 1864 nadporučíkem. V armádě setrval do roku 1867. Od roku 1870 působil jako velkostatkář v Chotěboři.[6] Byl pánem na Chotěboři, Dobkově a Nemajově. Roku 1869 se oženil s Alžbětou hraběnkou Kottulinskou z Kottulinu.[5] S manželkou měl 4 syny a dceru. Jejich syn, Jan Dobřenský mladší (plným jménem Jan Josef Dobřenský), byl rovněž aktivní v politice.[2] Dcera Alžběta Dobřenská z Dobřenic se provdala do portugalské a brazilské vládnoucí rodiny.

Byl čestným rytířem maltézského řádu, c. a k. komořím.[5] V roku 1906 byl povýšen do hraběcího stavu.[2] Byl členem správního výboru Muzea království českého a mnoha dobročinných spolků. Byl považován za odborníka v genealogii české šlechty. Sám nashromáždil k tomuto tématu obsáhlý archivní materiál, který věnoval Zemskému archivu v Praze.[7],[3]

Od zemských voleb v roce 1883 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky.[8] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889,[5] zemských volbách v roce 1895,[5] zemských volbách v roce 1901[9] a zemských volbách v roce 1908.[10][11] Byl členem Strany konzervativního velkostatku, která byla federalisticky orientována a podporovala české státoprávní aspirace.[5]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1884 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Slib složil 22. ledna 1884.[12] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako baron Johann Dobřzensky, statkář, bytem Chotěboř.[13]

Roku 1895 byl povolán do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady) jako její doživotní člen.[5]