Platonizmus

Platonizmus alebo platónovstvo[1] je učenie Platóna a jeho ďalší vývoj, utváranie, obmeny a renesancie od staršej akadémie cez novoplatonizmus, stredoveký platonizmus, platónsku akadémiu vo Florencii až po cambridgeskú školu platonizmu.

V širšom zmysle: „každý obrat späť k Platónovmu objektívnemu idealizmu a jeho kontempelatívnemu charakteru“. V tomto význame je to synonymum pre objektívny idealizmus.[2][1]

Všeobecne: každé hypostazovanie pojmu.[2]

Český filológ František Novotný sa o dejinách platonizmu vyjadril: „…pro dějiny platonismu není důležité jednom to, co Platón vskutku byl a co vyslovil, nýbrž také jak byl kdy přijímán, vykládán a čím kdy pôsobil; přitom měla fikce někdy větší význam než objektivní pravda. Projevy osobního platonismu jsou znatelné body v dejinách lidskéjo myšlení, podle nichž lze určovat hlavní linii toho, čemu sa říká vývoj platonismu.“ (…)

Jest i platonismus kolektivní; jsou to myšlenkové obsahy vycházajíci přímo nebo nepřímo od Platóna, prostupující obecné myšlení a projevování bez známky osobitosti, namnoze i bez zachování pravého významu a pôvodu. I ten náleží do dějin platonismu, ale stopovat jeho cesty a projevy je ovšem velmi nesnadné a někdy i nemožné.

Konečne by sem náleželo i všechno myšlení, ktoré je nějakým způsobem s myšlením Platónovým příbuzné, ale vzniklo bez jeho vlivu. (…)

… vypracovat dějiny platonismu by bylo v jistém smyslu zpracovat celé dějiny filosofie, ale ani to by ještě nebyly dějiny platonismu, jež probíhají ještě v mnoha jiných oblastech, nežli je filosofie. Pravé dějiny platonismu by mohly vzniknout teprve po prozkoumání dějin veškeré lidské vzdělanosti s pozorností zaměřenou na všechno, co jakýmkoli způsobem souvisí s Platónem.[3]