Ztroskotanci a samozvanci

„Ztroskotanci a samozvanci“ je redakční článek, který vyšel v Rudém právu 12. ledna 1977, v němž byla československá veřejnost seznámena s existencí Charty 77. Článek byl součástí diskreditační kampaně, jejímž cílem bylo snížit důvěryhodnost Charty i jejich signatářů. Signatáři jsou v článku označováni za „sluhy a agenty imperialismu, zaprodance či sionisty“.[1] Václav Havel je v něm označen jako „člověk z milionářské rodiny, zavilý antisocialista“, Pavel Kohout jako „věrný sluha imperialismu a jeho osvědčený agent“, Jiří Hájek za „zkrachovaného politika“ a Jan Patočka za „reakčního profesora, který se dal do služeb antikomunismu“. Dále jsou jmenováni signatáři Ludvík Vaculík, Prokop Drtina, Václav Černý, Petr Uhl, František Kriegel a Zdeněk Mlynář. Text Charty nebyl v socialistickém Československu nikdy oficiálně zveřejněn.[2]

Článek není podepsán konkrétním jménem, ale zkratkou RP. Podle Michaela Žantovského měl článek stejného autora či autory, jako článek „Čí je to zájem“, který vyšel v Rudém právu 7. ledna 1977. Liší se podle něj hlavně v tom, že je do něj přidána „odporná antisemitská nota“.[3] Celý článek má asi 2 400 slov.

Jelikož se komunistickému režimu nepodařilo ani přes represe signatáře Charty přesvědčit k jejich odvolání (až na jednu výjimku), rozhodli se propagandistickou kampaní od podpisu odradit ostatní. Vrcholem mediální kampaně se stalo setkání umělců na půdě Národního divadla 28. ledna 1977 s podpisem tzv. Anticharty. Přítomny byly i televizní kamery, které pečlivě snímaly tváře populárních osobností. Od soboty 29. ledna až do 12. února vycházely v Rudém právu na pokračování seznamy signatářů této Anticharty. V rámci kampaně se k ní připojilo 76 národních umělců, 360 zasloužilých umělců a přes 7 000 dalších umělců.[4]