Zdeněk Mlynář

Od roku 1946 byl členem Komunistické strany Československa, v období 1950–1955 absolvoval moskevskou Právnickou fakultu Lomonosovovy univerzity (kde se spřátelil se svým spolužákem Michailem Gorbačovem[1]) s několika měsíci praxe ve státním aparátu, jako praktikant prokuratury. Po návratu na podzim 1955  byl zaměstnán jako vedoucího odboru na generální prokuratuře v Praze.

Po neshodě s vedením následně od října 1956 přešel do Ústavu státu a práva Československé akademie věd. kde m.j. pracoval v politologickém týmu, na oficiálně podporované koncepci reformy politického systému v roce 1967, jejíž zásady pak byly na jaře 1967 použity v Akčním programu KSČ. V Ústavu státu a práva ČSAV setrval až do roku 1968.

Během pražského jara byl zvolen tajemníkem Ústředního výboru KSČ. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spolu s dalšími vedoucími členy strany odvlečen do Moskvy, kde připojil svůj podpis pod tzv. Moskevské protokoly. Poté byl ještě dosazen do funkce člena předsednictva ÚV KSČ, následně v listopadu téhož roku však na všechny své posty rezignoval a roku 1970 byl vyloučen z komunistické strany. Novým zaměstnavatelem se stalo Národní muzeum, kde se věnoval na vědecké úrovni entomologii.

Podepsal Chartu 77 a podílel se na protirežimních aktivitách. To byl důvod represivního tlaku státní moci na jeho osobu, v důsledku něhož emigroval do Rakouska. Tam přednášel na univerzitě v Innsbrucku, od roku 1989 jako profesor politologie.

Po sametové revoluci se vrátil do Československa. Stal se čestným předsedou a volebním lídrem Levého bloku pro parlamentní volby v roce 1996. Poté, co strana propadla, odstoupil ze své funkce a pro zhoršený zdravotní stav definitivně opustil politiku.

Zemřel v dubnu 1997 ve Vídni. Pražského pohřbu se mimo jiné zúčastnil bývalý generální tajemník ÚV KSSS a prezident Sovětského svazu Michail Sergejevič Gorbačov.

Manželkou byla ekonomka a diplomatka Rita Budínová-Mlynářová-Klímová. Dcera Milena Bartlová je profesorka historie umění, syn Vladimír Mlynář je manažer. Druhou manželkou se stala česká spisovatelka Irena Dubská se kterou od konce sedmdesátých let žil společně v exilu. V druhém manželství s Irenou Dubskou měli syna Jakuba Dubského, který ovšem koncem osmdesátých let nežil v exilu v Rakousku, ale v Československu. [2]

• Proti srsti : politické komentáře : 1990–1995 (1996)
• Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi : příspěvek k teoretické analýze (1991)
• Mráz přichází z Kremlu (1978); námět k britskému filmu Invaze (1980)
• Československý pokus o reformu 1968 : Analýza jeho teorie a praxe (1975)
• K teorii socialistické demokracie (1961)

• A. Catalano: Zdeněk Mlynář a hledání socialistické opozice. Od aktivní politiky přes disent až k ediční činnosti v exilu, in Soudobé dějiny, 2013/3, str. 277–344

• Osoba Zdeněk Mlynář ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Mlynář
• Zdeněk Mlynář na stránce Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století