Zalužice

V katastrálním území obce se nacházejí Čtvrtohorní (kvarterní) spraše až sprašové hlíny z období Würm, v oblasti „Nižne zahumenky“ jsou usazeniny z karbonátových a nekarbonátových naplaveninových sedimentů nivy starého koryta Laborce.

V katastru obce se nacházejí půdy, které jsou podle zrnitostních tříd zařazovány ke hlinitým (většina půd) a částečně i ke jílovito-hlinitým půdám. Jde o půdy s nízkým obsahem humusu – 2 až 3 %, ve vyšších polohách 5 až 10 %. Převládají půdy středně hluboké (30 až 40 cm). Převážně jde o slabě až středně kyselé půdy, které mají velkou referenční schopnost a střední propustnost.

Zalužice jsou dle geomorfologického členění Slovenska (Mazúr, Lukniš, 1980) součástí alpsko-himálajské soustavy, podsestavy Panonské pánve, provincie Východopanonská pánev, oblast Východoslovenská nížina. Katastrální území obce leží na rozhraní dvou geomorfologických celků: Východoslovenské pahorkatiny a Východoslovenské roviny.

Obec se nachází v teplé, mírně vlhké klimatické oblasti, podoblasti mírně vlhké, okrsku teplém, mírně suchém s chladnou zimou. Průměrná roční teplota vzduchu je 8 9 ° C. Průměrná teplota vzduchu ve vegetačním období je 15–16 °C. Počet mrazových dnů v roce je 100 až 120 dní. Průměrné teploty v lednu dosahují - 3 až -4 °C. Teplota v červenci a v srpnu se přes den pohybuje od 22 °C do 30 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 650 do 750 mm.

Převládající směr větru je jižní, na bezvětří připadá 48 % dní v roce. Směr větru v roce – jižní 19 %, severní 11 %, západní 5 %, severozápadní 4 %, severovýchodní 4 %, jihovýchodní 4 %, jihozápadní 3 % a východní 2 %.

Roční oblačnost je pod 60 %. Trvání slunečního svitu je za rok v průměru 2 200 hodin.

Z hydrologického hlediska patří zkoumané území do povodí Bodrogu. Katastrální území je odtokem Zálužického kanálu ústícího do Laborce na území Michalovců. Část Malé Zalužice odvodňuje Zálužický Chotárny potok. V kanálech se stále zdržuje voda a jen pomalu odtéká pro minimální sklon koryta. Uvedené toky jsou málo vodnaté proto, že vznikají na řešeném území a slouží pouze k odvedení srážkových vod.

Vodní nádrž Zemplínská šírava působí na území obce abrazí návodného svahu, břehů i hráze. Abrazi způsobuje větrné vlnění, které při silných větrech dosahuje až vrchol hráze. Bylo třeba přikročit k ochraně hrází hrubým kamenným záhozem balvanů lomového kamene.

Vodní nádrž Zemplínská šírava byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1966. Je vybudována jako boční nádrž u řeky Laborec, v povodí Černé vody. Nádrž tvoří v katastru obce Zalužice jihozápadní hráz o délce 2014 m.

Současný hydrologický režim je výrazně rozkolísaný a v sedmi měsících v roce jsou evidovány ve všech okolních vodních tocích záporné hodnoty průtoků. Výsledky analýz jasně ukazují na výrazně změněné podmínky globálního charakteru, ale i lokálního (intenzita antropického vlivu – zavlažování).

Katastrální území obce patří do oblasti panonské flóry. Panonská oblast je reprezentována fytogeografickým okresem Východoslovenská nížina. V minulosti bylo celé toto území pokryté lužními dubo-habrovými a teplomilnými dubovými lesy. Do původní skladby vegetačního krytu ve značné míře zasáhl člověk (území bylo osídleno už ve starší době kamenné), který systematickým kácením a klučením lesních porostů převážnou část území proměnil na ornou půdu, louky, pastviny a vinice.

Do přirozené skladby téměř všech rostlinných společenství podstatně zasáhla výstavba vodohospodářského díla, intenzifikace zemědělství, ale i jiné antropogenní faktory. Z původního vegetačního krytu se na území zachovaly jen malé komplexy přirozených vrbo-topolových porostů podél malých vodních toků.

Zkoumané území podle rozdělení živočišných regionů patří do okrsku Vihorlatského obvodu východobeskydského, oblasti Východních Karpat.

Ze zoologického hlediska dotčené území patří do palearktické oblasti. Přes území probíhá několik hranic areálů rozšíření některých druhů živočichů a vyskytuje se zde i několik typických prvků západokarpatských a východokarpatských elementů. Vyskytuje se zde pestrá paleta živočišných druhů v malém od eurosibiřské složky přes orientální druhy a druhy evropského rozšíření.

Z hlediska migrace živočišných druhů je třeba zdůraznit význam vodní nádrže jako významné klidové lokality vodních a u vody žijících ptáků při pravidelných jarních a podzimních migracích ptáků, což značně ovlivňuje i biodiverzitu ptačích společenství. Nejvýchodnější část Zemplínské šíravy je vyhlášena chráněným územím v kategorii chráněný areál, který byl zařazen do mezinárodního seznamu významných mokřadů Ramsar.

• Římskokatolicky kostel sv. Petra a Pavla, jednolodní klasicistní stavba s pravoúhlým ukončením presbytáře a věží z roku 1788. Stojí na místě staršího kostela z první poloviny 17. století. Neoklasicistickou úpravou, která mu dala současnou podobu, prošel v roce 1848. Fasády kostela jsou členěny termálními okny. Věž vyrůstá z průčelí ve formě rizalitu, je členěna kordonovou římsou a půlkruhově ukončenými okny, ukončena je zvonovitou helmicí s laternou.

• Řeckokatolický kostel Nejsvětější Trojice, jednolodní eklektická stavba s půlkruhovým ukončením presbytáře, transeptu a dvěma věžemi z let 1923–1924. Fasáda kostela je členěna opěrnými pilíři a půlkruhově ukončenými okny s neorománskými suprafenestrami. Průčelí dominuje atypické dvojvěží ukončené kupolemi.

• 
  Kostel Nejsvětější Trojice