Telč (zámek)

Po požáru města v roce 1387, při kterém pravděpodobně definitivně zanikl první telčský hrad, se Telč ocitla bez panského sídla. Ve třetí čtvrtině 14. století proto nechal Jindřich III. z Hradce postavit na místě dnešního zámku, přesněji v jeho severovýchodní části, vodní hrad. Jindřichův syn Jan III. z Hradce držel ochranou ruku nad mistry pražské univerzity, především pak nad Stanislavem ze Znojma. Obdobně se choval i jeho syn Jan IV., přesto byl telčský hrad dne 21. září 1423 dobyt husity. Pánům z Hradce se jej podařilo získat zpátky a v lednu 1437 zde pobýval císař Zikmund Lucemburský. Jan se později stal členem Jednoty strakonické a postavil se proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Po Janově smrti v roce 1452 panství zdědil jeho syn Jindřich IV., který se roku 1463 postavil proti králi. Roku 1471 se pak zavázal uherskému králi Matyášovi Korvínovi. Po uzavření olomouckého míru uznal za panovníka Vladislava II. a ten jej jmenoval komorníkem Království českého. V Telči stihl nechat hrad přestavět v duchu gotiky, ovšem během lovu dne 15. ledna 1507 Jindřich nešťastně zemřel. Telč tak zdědil Adam I. z Hradce, po jehož smrti v roce 1531 došlo k rozdělení panství a Telč získal mladší Zachariáš z Hradce. Za vlastnictví Zachariáše zažívala Telč největší rozmach; právě on nechal přestavět hrad na zámek.

Nádvoří zámku

Zachariáš z Hradce nechal přestavět gotický hrad na renesanční zámek a vytvořil z něj svoje reprezentativní dílo. V letech 1551–1552 se zúčastnil výpravy českých velmožů do Janova. Tady se seznámil s italskou renesancí a tato zkušenost se poté promítla do přestavby telčského sídla. Roku 1553 se oženil s Kateřinou z Valdštejna, díky které získal panství Polná. V roce 1589 po Zachariášově smrti panství zdědil jeho synovec Adam II. z Hradce.

Na počátku 17. století, po vymření pánů z Hradce, se zámek dostal do vlastnictví Slavatů a to prostřednictví sňatku Lucie Otýlie z Hradce s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka. Slavatové se pokusili o obrácení obyvatel Telče na katolictví, jak dokládá jezuitský kostel Jména Ježíš, vystavěný v blízkosti zámku. Do architektonické podoby zámku výrazněji nepromluvili ani následující majitelé – Lichtenštejnové z Kastelkornu a Podstatští z Lichtenštejna. Jejich pozornost se zaměřila především na úpravy zámeckého parku, kde došlo k výstavbě empírového skleníku.

V roce 1814 mělo telčské panství celkovou rozlohu 35 913 jiter půdy, z čehož zaujímaly lesy celkem 8 692 jiter. Leopold II. Podstatský-Lichtenštejn vlastnil fideikomisní statek Veselíčko, alodiální panství Telč se statkem Borovná, panství Studená na Moravě a panství Kunžak v Čechách. V roce 1828 odkoupil od bratra Gustava panství Želetavu s připojenými statky Bítovánky, Krasonice, Nové Meziříčko a Zdeňkov. V roce 1848 převzal panství jeho jediný syn Leopold III.[4]

Původní podobou připomínal spíše opevněný dvorec. Hrad tvořily budovy uzavírající malý dvorek v severovýchodní části dnešního zámku. Na východě stál jednokřídlý dvoupatrový palác, k němuž na jihovýchodě přiléhala kaple sv. Jiří. Ta původně prostupovala patry a zakončovala ji hvězdicovitá žebrová klenba. Na sever pak vedlo zámecké křídlo, ze kterého se do současnosti dochovaly původně dvoupatrové sklepy a části obvodových zdí. Ke zboření tohoto křídla došlo v období renesance. Přízemí paláce se otevíralo do dvorku lemovaného arkádami s lomenými oblouky. Ve směru z jihu na sever pak celek uzavírala v renesanci rozbořená zeď. Hrad v podstatě pouze doplňoval hradby města a střežil jednu z městských bran.

Za Jindřicha IV. z Hradce prošel hrad gotickou přestavbou, během níž měla být zvýšena bezpečnost sídla. V severním nároží došlo k vystavění hranolové věže a další přibyla u kaple v jižním nároží. Severní věž se dochovala v přízemí a v patře v původním stavu a její součástí byl prevét se střílnami. Kromě nich vzniklo i nové jižní křídlo s lomenými arkádami, tzv. Zbrojnice, a při severní stěně paláce další přístěnek. Palác a další obytné budovy byly obehnány ochozy, zrušené při vybudování zámecké zahrady. V období pozdní gotiky přibyla i hradní kuchyně.

Do současnosti se dochovaly i zbytky předhradí – severní hradba s baštou, dnes začleněné do západní části renesančního paláce, a o něco západněji budova, kterou se původně do areálu vstupovalo. Ještě více na západ stával hradní pivovar. V budově bývalého konviktu se dochovala další z hradních věží.

Zámecká zahrada s kaplí Všech svatých

Přestavbou hradu na reprezentativní sídlo byli pověřeni mistři z Itálie a probíhaly ve dvou etapách. Zajímavé je, že ve stejné době probíhala i přestavba sídla v Jindřichově Hradci, kde sídlil Zachariášův bratr Jáchym, přičemž na obou stavbách působili stejní architekti a umělci.

První etapa probíhala v letech 1550–1553 a její realizací byl pověřen Leopold Esterreicher ze Slavonic. Ten se zaměřil především na oblast původního dvora – v paláci nechal prolomit nová okna, zazdil arkády a omítky vyzdobil rustikou. V přízemí byly vybudovány nové místnosti (obytné i reprezentativní). Došlo také k zaklenutí Zbrojnice hvězdicovitou klenbou. Změny se nevyhnuly ani zámecké kapli, při nichž byl snížen strop a zrušeny žebrové klenby. Nové klenby dostaly také místnosti v prvním patře. Přes celé druhé patro se táhla Velká hodovní síň. Místy jsou dosud patrné sklípkové klenby.

Přestavba představoval pro Zachariášovu pokladnu velkou zátěž, nicméně díky ziskům na panství a také těžby v dolech na stříbro, které získal především sňatkem s Kateřinou z Valdštejna, ji dokázal ufinancovat. V roce 1553, právě v roce svatby s Kateřinou, započala druhá, nejnáročnější, etapa přestavby. Svatba se také promítla na výzdobě zámku a to prostřednictvím aliančních erbů novomanželů, umístěných na portálech, fasádách a interiérech zámku.

Vedením prací v druhé etapě přestavby, která probíhala od roku 1553 do konce 60. let 16. století, byl pověřen stavitel Antonín Vlach z Itálie, jenž se také podílel na přestavbách zámku v Jindřichově Hradci. Během této etapy přibyly další dva zámecké paláce, doplněné o hospodářské budovy. V roce 1561 byla dokončena výstavba Severního paláce, v jehož prostorách vznikla dominanta telčského zámku – Zlatý sál. V roce 1564 došlo k zaklenutí zámecké kaple křížovou klenbou. V letech 1566–1568 přibyl Jižní palác a také průjezd do dvora v západní části zámeckého areálu. Tady od roku 1550 stával pivovar a další hospodářské budovy, později spojené do jednoho gotického domku. V roce 1563 při výstavbě krytého schodiště došlo také k úpravám tohoto prostoru.

Definitivní podobu zámeckému areálu dodal během třetí etapy přestavby, probíhající do roku 1580, Baldassare Maggi z Arogna, jenž se také podílel na přestavbách zámků na Hluboké, v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci či v nedaleké Brtnici. Během této přestavby došlo ke spojení jednotlivých zámeckých paláců – Severní a Jižní palác s palácem v místě hradu – arkádovými chodbami. V Jižním paláci byla roku 1580 vystavěna pohřební kaple Všech svatých.