Wolfgang Straub
Wolfgang Straub (kolem 1730 Vídeň – 16. ledna 1784 Olomouc) někdy Wolfgang Straub I., byl zvonař a dělolijec v Olomouci.[1]
| Wolfgang Straub | |
|---|---|
| Narození | 1730 |
| Úmrtí | 16. ledna 1784 (ve věku 53–54 let) Olomouc |
| Povolání | zvonař |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Pocházel z Vídně. Byl tovaryšem u olomouckého zvonaře Melchiora Schwanna. Po Schwanově smrti se 23. ledna 1758 oženil s vdovou po mistrovi Alžbětou. V roce 1758 se stal olomouckým měšťanem a byl prohlášen cechovním mistrem. Sňatkem získal dům a zvonařskou dílnu ve Ztracené ulici čp. 270 a byl zakladatelem zvonařského rodu Straubů v Olomouci. Z jeho manželství vzešlo několik dětí, které většinou zemřely v útlém věku. Po smrtí Wolfganga Strauba 16. ledna 1784 bylo jeho dědictví doporučeno rozdělit mezi žijící děti zletilou dceru Kateřinu a syna Wolfganga (21 let). Wolfgang (II.) byl přijat za měšťana a obdržel mistrovské právo 29. března 1784 a pokračoval v rodinné tradici.[2][3]
Dílo
Období, ve kterém tvořil je pozdní baroko, doložené období je 1758–1783. Jeho zvony se nacházejí na Moravě, ve Slezsku a východních Čechách. Seznam zvonů (částečný) podle zdrojů:[1][2][3]
- 1758 Černá Voda, Strání, Fulnek loretánská kaple, Guntramovice, Fryšták
- 1758 Opawica dva zvony
- 1759 Mladoňov, Jezernice, Jindřichov, Dobešov
- 1759 Čechy, Žeranovice
- 1760 Jívová, Rychlov
- 1760 Mokre
- 1761 Široká Niva
- 1762 Ježník, dřevěná zvonice, průměr zvonu 44 cm, reliéf Madony s dítětem a sv. Floriána[4]
- 1762 Ruda, kostel Panny Marie Sněžné, rekvizice 1917[5]
- 1765 Rejchartice, Vojtovice, Ostrava
- 1766 Řešov, kostel sv Kateřiny, průměr 46 cm, rekvizice 1916[5]
- 1766 Ryžoviště, Kostel svatého Jana Křtitele. rekvizice 1942[5]
- 1766 Babice nad Svitavou,
- 1768 Bohuslavice, Budišov nad Budišovkou,
- 1767 Horní Město, kostel svaté Máří Magdaleny, zvon sv. Anny, průměr 34 cm, rekvizice 1916[5]
- 1767 Bystré
- 1767 Stránské, kostel svaté Kateřiny, rekvizice 1942[5]
- 1767 Město Libavá, kostel Povýšení svatého Kříže, dva zvony[6]
- 1769 Pitín, Náklo, Kněžpole
- 1770 Stránské, kostel svaté Kateřiny, zvon sv. Kateřiny, průměr 69 cm, zvon z věže o průměru 75 cm, oba rekvizice září 1916[5]
- 1771 Ostravice, Přerov
- 1776 Háčky, zvonice, Náměšť na Hané, Babice
- 1779 Prostějov, Jezernice, Mezina
- 1781 Strumień, Czechowice
- 1780 Hošťálkovy, Velká Bystřice, Rožnov pod Radhoštěm přenesen z Dolní Bečvy
- 1783 Olomouc kostel svatého Michala
Odkazy
Reference
- LEOŠ, Mlčák. Zvony na Moravě a ve Slezsku = Die Glocken in Mähren und Schlesien. Vydání první. vyd. Olomouc: [s.n.], 2014. 295 s. ISBN 9788090484726, ISBN 8090484727. OCLC 953738796 S. 214.
- INDRA, Bohumír. Zvonaři v Olomouciod ploviny 17. do 2. ploviny 19. století. Časopis Slezského muzea. Čís. série B, 27-1978, s. 154.
- Vlastivědné muzeum Jesenicka a Growka, Květoslav, ed. VII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku 2007: historický seminář na téma církevní život v dějinách Jesenicka: sborník referátů. Jeseník: Vlastivědné muzeum Jesenicka, 2007. 156 s. ISBN 978-80-86388-56-4.
- NĚMČÍKOVÁ, Pavlína, Epigrafické památky Osoblažska a Krnovska, 2006 [cit. 2018-11.10] Dostupné online položka 29
- DOKLÁDALOVÁ Pavlína, Epigrafické památky na Rýmařovsku. Brno 2006. Dostupné online s. 56–59
- KREJČOVÁ, Jana. Město Libavá – historie církevních objektů. POODŘÍ–časopis obyvatel horní Odry [online]. Město Libavá, 2011 [cit. 2021-03-01]. Roč. XIV. Zvony strana 14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1803-2338.
