Wessex

Podle Anglosaské kroniky byl Wessex založen Cerdikem a jeho synem Cynrikem, náčelníky rodů Gewisse. Uvádí, že se vylodili na pobřeží současného hrabství Hampshire a ovládli okolní území, včetně ostrova Wight. Archeologické nálezy ale dokazují starší anglosaské osídlení v údolí horní Temže v okolí Cotswolds a v Hampshire, než bylo centrum vzniku původního Wessexu v 6. století a na počátku 7. století. Beda Venerabilis uvádí, že ostrov Wight nebyl osídlen Sasy, ale Juty, kteří také osidlovali oblast Hampshire, a že tato oblast byla ovládnuta Wessexem až na konci 7. století. Podle některých revizí údajů o této době se zdá, že Cerdic vládl asi 16 let a roku 554 předal vládu svému synu Cynrikovi.

Británie okolo roku 800.

První informací, jejíž datum je dosti přesné, je křest krále Wessexu Cynegilse roku 640 svatým Birniem. Birnius byl pak ustanoven biskupem Západních Sasů a jeho sídlem se stal Dorchester-on-Thames. Jednalo se o prvního krále Západních Sasů, který se nechal pokřtít, ale někteří jeho následníci zůstali v té době pohany podobně jako ostatní obyvatelé. Křesťanství se stalo převažujícím vyznáním ve Wessexu až o několik let později. Je možné, že důvodem přijetí křesťanství Cynegilsem bylo spojenectví proti králi Mercie Pendovi, který dříve zaútočil na Wessex.

Útoky Mercie na Wessex, které oslabily pozici Wessexu na sever od Temže, přiměly jeho vládce k orientaci na jih. Cenwalh se oženil s Pendovou dcerou, ale později ji zavrhl, což vyústilo v útok Pendova vojska a Cenwalhovo vyhoštění do Východní Anglie, kde konvertoval ke křesťanství. Po svém návratu musel odrážet útoky Pendova následníka Wulfhera, ale dosáhl rozšíření vlivu Wessexu do současného hrabství Somerset. Zřídil druhé biskupství ve Winchesteru, který se stal po expanzi Mercie na jih hlavním centrem Wessexu.

Dalším významným panovníkem Wessexu byl Cædwalla. Vládl asi jen dva roky, ale dokázal rozšířit ovládané území o Sussex, Kent a ostrov Wight, i když Kent získal nezávislost zpět téměř vzápětí a Sussex následoval o několik let později. Roku 688 král Cædwalla abdikoval a vydal se na pouť do Říma, kde byl pokřtěn papežem, a krátce nato zemřel. Jeho následníkem se stal Ine. Byl jedním z nejdéle vládnoucích králů Wessexu, když se na trůnu udržel 38 let. Vydal jeden z nejstarších zákoníků a zřídil druhé biskupství Západních Sasů v Sherbrone. Na konci své vlády podobně jako Caedwala abdikoval, aby vykonal pouť do Říma.

V 8. století se Wessex dostal pod kontrolu Mercie, která zažívala období rozkvětu. V té době se Wessex rozšiřoval na západ ovládnutím Dumnonie a Devonu. Po ovládnutí Mercií tvořily severní hranici Wessexu řeky Temže a Avon. Jeho území zahrnovalo současná hrabství Hampshire, Wiltshire, Berkshire, Dorset a Somerset. Systém rozdělení země na hrabství, jež později položil základ správního členění Anglie, má základy v systému vzniklém ve Wessexu v polovině 8. století.

Jižní Anglie v 9. století

Vrcholné období Wessexu zahájil Egbert, který nastoupil na trůn roku 802. Roku 825 změnil politickou mapu Anglie, když porazil mercijského krále Beornwulfa, a získal kontrolu nad Sussexem, Kentem a Essexem a umožnil Východní Anglii vymanit se z područí Mercie. Roku 829 ovládl i Mercii, vyhnal jejího krále Wiglafa ze země a dosáhl uznání svrchovanosti od krále Northumbrie. Stal se tak vrchním králem anglosaské Anglie, bretwaldou. Tato hegemonie měla ale krátké trvání, protože Wiglaf se vrátil zpět a vydobyl pro Mercii nezávislost zpět, ale expanze Wessexu na jihovýchod Anglie pokračovala.

V posledních letech Egbertovy vlády od roku 835 začali útočit na Wessex Vikingové. Roku 851 se obrovská vikingská armáda, čítající údajně 350 lodí, vylodila v ústí Temže. Poté, co porazili mercijské vojsko, chystali se napadnout Wessex, ale byli na hlavu poraženi Egbertovým synem a jeho následníkem Ethelwulfem ve výjimečně krvavé bitvě u Aclea. Tato bitva oddálila ovládnutí Anglie Vikingy asi o 15 let, ale jejich nájezdy na Wessex pokračovaly.

Roku 855 se Ethelwulf vydal na pouť do Říma, čehož využil jeho nejstarší syn Ethelbald a chopil se moci. Po svém návratu Ethelwulf, aby zabránil krvavé občanské válce, souhlasil s rozdělením země. Postupně se k moci dostali všichni jeho synové tedy Ethelbald, Ethelbert, Ethelred a nakonec Alfréd Veliký.

Wessex a oblasti pod jeho kontrolou v roce 871.	Wessex a oblasti pod jeho kontrolou v roce 886.	Wessex a oblasti pod jeho kontrolou v roce 897.

Roku 865 dorazila do Anglie obrovská vikingská armáda. V několika letech Vikingové ovládli Northumbrii a Východní Anglii. Wessex napadli roku 871 a ačkoli její panovníci vyhráli některé bitvy, vojenské ztráty a příjezd čerstvých vikingských sil přinutily Alfréda, aby Vikingům zaplatil za to, že opustí Wessex. Vikingové strávili několik dalších let dobýváním Mercie a částí Northumbrie, ale roku 876 se vrátili do Wessexu. Alfréd dokázal jejich útok odrazit, ale jejich vojsko doplněné o síly z Mercie napadlo nepřipraveného Alfréda v zimě roku 878 a ovládlo větší část Wessexu. Alfréd se s malou skupinou stoupenců ukryl v Somersetu. Po několika měsících byl ale schopen zorganizovat vojsko a porazit Vikingy v bitvě u Ethandunu a zajistil tak bezpečnost Wessexu.

V následujících letech Alfréd dramaticky reorganizoval vládu a obranu Wessexu. Nechal postavit válečné loďstvo, rozdělil vojsko do dvou skupin, z nichž vždy jedna byla v pohotovosti a nechal vybudovat systém opevnění (burhs) po celé zemi. Tento systém je popsán v Burghall Hidage, dokumentu z 10. století, který uvádí umístění jednotlivých opevnění a vybavení třicetitří pevností, rozmístěných tak, aby každý obyvatel měl v dosahu jednodenní cesty místo, kde se může ukrýt před napadením nepřítelem. V 90. letech mu tento systém umožnil odrazit útok další ohromné vikingské armády s minimálními ztrátami.

Alfréd také reformoval právo vydáním nového zákoníku a podporoval vzdělávání. Pozval vzdělance z celé Evropy na svůj dvůr a s jejich pomocí nechal přeložit několik latinských textů do angličtiny a pravděpodobně koordinoval vytvoření Anglosaské kroniky. Vikingské nájezdy zničily Northumbrii a rozdělily Mercii na dvě části. V jedné části Mercie vládl ealdorman Ethelred, který si vzal Alfrédovu dceru a uznal jeho svrchovanost. Tak se Wessex stal posledním samostatným anglosaským královstvím.

Sjednocení Anglie a porážka Danelawu v 10. století královstvím Wessex.

Po vikingské invazi z roku 890 byly Wessex a část Mercie opakovaně napadány Vikingy usídlenými v Anglii. Alfrédův syn a následník Eduard I. Starší převedl Londýn, Oxford a jejich okolí ze správy Mercie pod Wessex. V letech 913 až 918 série útoků vypudila Vikingy z Mercie a Východní Anglie a území na jih od řeky Humber se dostalo pod Eduardovu kontrolu. Roku 918 Eduard převzal správu Mercie, a tak byl položen základ vzniku jednotného království. Eduardův následník Ethelstan dobyl Northumbrii a získal tak poprvé kontrolu nad celým územím Anglie a transformoval Wessex na Anglické království.

I když Ethelstan dosáhl expanzí Wessexu ovládnutí celého území Anglie, trvalo nějaký čas, než se tato situace stabilizovala. Po smrti Edreda roku 955 byla Anglie rozdělena mezi jeho dva syny, kdy Edwy vládl ve Wessexu a Edgar ovládal Mercii. Nicméně poté, co Edwy roku 959 zemřel, získal Edgar kontrolu nad celým královstvím.

Roku 1016 ovládl Anglii dánský král Knut a rozdělil království na jednotlivá hrabství, založená na původních královstvích Northumbrie, Mercie a Východní Anglie s tím, že Wessex nejprve spravoval osobně. O několik let později vytvořil i z Wessexu hrabství a celé území na jih od Temže předal do správy svému stoupenci Godwinovi, hraběti z Wessexu. Po téměř padesát následujících let byli Godwin a jeho syn Harold (později král Harold II.) nejmocnějšími muži anglické politiky. Po smrti krále Eduarda roku 1066 se Harold stal králem a spojil hrabství Wessex s královstvím.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wessex na anglické Wikipedii.

• Seznam králů Wessexu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wessex na Wikimedia Commons