Walter Zenga

Za reprezentaci odehrál 58 utkání a inkasoval 21 branek. Byl již povolán na OH 1984, kde odchytal jedno utkání. Byl nominován na MS 1986, ale první utkání za národní tým odehrál 8. října 1986 proti Řecku (2:0).[5] A od této chvíle se stal do roku 1992 jedničkou a dokonce chyběl jen ve dvou utkání.[6] Byl na ME 1988, kde získal bronz. A také na domácím šampionátu MS 1990 nechyběl a nastoupil do všech zápasů a získal bronzovou medaili. Během tohoto turnaje zůstal neporažen 517 minut v řadě, což je absolutní rekord mistrovství světa.[7] Na konci roku 1991, když národní tým nepostoupil na ME 1992, byl ohlášen nový trenér Arrigo Sacchi a ten preferoval jiné brankaře. A tak jeho poslední utkání bylo 4. června 1992 proti Irsku (2:0).[8]

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 1984	3 zápas ve skupině	2. 8.	Kostarika	90	0	0:1[9]
	MS 1986	Neodehrál žádné ze 4 utkání
	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[10]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[11]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	90	0	2:0[12]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[13]
	1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[14]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0[15]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	90	0	2:0[16]
		Osmifinále	25. 6.	Uruguay	90	0	2:0[17]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	90	0	1:0[18]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	120	0	1:1 (3:4) na pen.[19]
		O 3. místo	7. 7.	Anglie	90	0	2:1[20]

Jeho trenérská kariéra je zatím 20letá a už odtrénoval 19 klubů. Nejprve byl u N.E. Revolution.[21][22] Působil zde do října 1999.

Dne 31. října 2000 se vrátil do Evropy a byl jmenován manažerem nově založeného Brera FC v nižší lize. Vydržel zde do ledna 2001. V roce 2002 byl jmenován trenérem rumenského klubu Bukurešť se kterým došel do finále domácího poháru. V roce 2004 vzal místo ve Steaui. I když vyhrál v sezoně 2004/05 ligu, byl propuštěn. Dalším klubem byl srbský klub Crvena zvezda. Vyhrál ligu, díky tomu že poprvé v srbském fotbale vyhrál všechny domácí zápasy. Vyhrál také národní pohár, ale na konci sezony rezignoval na svou funkci.[23]

Poté byl krátce v tureckém Gaziantepspor, emirátském Al Ajn FC i v rumunském Dinamu. Od roku 2008 působil rok a půl v Itálii (Catania a Palermo). Poté se opět rozhodl pro angažmá v Arábii, když v letech 2010 až 2014 vedl tři různé kluby (An-Nassr, Al Nasr a Al Jazira). Sezonu 2015/16 začal v Sampdorii, ale po 12 utkání v lize byl propuštěn. Další štace byli opět emirátský klub Al Shaab, poté anglický Wolverhampton a italské kluby Crotone a Benátkami. Sezonu 2019/20 dotrénoval v Cagliari.