Walter Major 6

Walter Major 6 byl vzduchem chlazený letecký motor, určený k pohonu sportovních a turistických letounů, vyráběný československou firmou Walter (Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII-Jinonice) mezi lety 19361940.[1]

Major 6
Typřadový vzduchem chlazený invertní letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktéring. F. A. Barvitius
První rozběh1936
Hlavní použitíRWD-13, RWD-11, Breda Ba.44
Vyrobeno kusů35
Výroba1936-1940
Vyvinut z motoruWalter Major 4

Vznik a vývoj

Walter Major 6 (1936)
Walter Major 6 (1936)
Walter Major 6 (1936) charakteristiky
Walter Major 6 I, čelní pohled

Slibný, výkonný motor Walter Major 4 z roku 1934 trpěl nepravidelností chodu při nižších otáčkách. Tuto vrozenou vadu se továrně nepodařilo zcela odstranit. Jeho následník, Walter Major 6 na tom byl z tohoto pohledu podstatně lépe. Oba motory měly stejné vrtání (118 mm) a zdvih (140 mm). Lišily se tedy na první pohled jen počtem válců. Oba pocházely z konstrukce prvního řadového, invertního motoru jinonické továrny Walter Junior 4 z roku 1932. Oproti němu při stejném zdvihu měly převrtané válce z vrtání 115 mm na 118 mm.

Walter Major 6 (1936) byl řadový, šestiválcový vzduchem chlazený invertní letecký motor vyráběný v letech 1936-1940. Byl vyvíjen již v průběhu roku 1935, kdy byl také podrobně představen v továrním magazínu Walter Bulletin.[2] Byl určen pro v tehdejší terminologii tzv. velkou turistiku a akrobacii. Podařilo se i prodat licenci firmě Isotta Fraschini do Itálie, kde se Majory 6 po určitý čas vyráběly. Počet vyrobených motorů se vyskytuje v pramenech odlišně. Udává se 35 (resp. 33) vyrobených motorů Major 6.[3] Na stránkách výrobce se tento typ motoru z hlediska počtu prodaných motorů neuvádí[4], nicméně dle počtu aplikací a dle počtu vyrobených letounů lze usuzovat, že počty vyrobených motorů musely být vyšší už proto, že v uvedeném počtu 33-35 vyrobených motorů nejsou zahrnuty motory vyrobené firmou Isotta Fraschini.

Tímto typem Walter Major 6 končí éra výroby invertních čtyřválců a šestiválců Walter o vrtání 118 a zdvihu 140 mm.

Popis

Řadový invertní, vzduchem chlazený šestiválcový motor s přímým pohonem vrtule vznikl přirozeným vývojem ze čtyřválcových motorů Walter Junior 4 a Walter Major 4. S těmito motory jej spojuje jen malá čelní plocha, nízká hmotnost, spolehlivost, trvanlivost a jednoduchá konstrukce ing. Františka Barvitia. Díky podstatně vyššímu výkonu 140-151 kW (190-205 k) byl určen pro větší a rychlejší dopravní a spojovací letadla, ale také pro sportovní a vojenské letouny s tažnou popř. i tlačnou vrtulí. Metalurgicko-technologické vlastnosti použitých materiálů a konstrukční řešení součástí bylo podobné s jeho předchůdcem Walter Major 4. Dimenze těchto součástí ovšem respektovaly zvětšení motoru o 1/3.[5]

Použití

Walter Major 6 byl zastavován do italských, polských a jugoslávských letounů. V Itálii to bylo u dvouplošníku Breda Ba.44 a u dvoumotorového, šestimístného dopravního dolnoplošníku Caproni Ca.308 Borea.

Jako ostatní řadové invertní motory byl i Walter Major 6 úspěšný na polském trhu. Továrnou DWL z Varšavy (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze) konstrukčního týmu Stanisław Rogalski a Jerzy Drzewiecki byl zastavován do letounů RWD-11 (dvoumotorový šestimístný dopravní letoun) a do komerčně velmi úspěšného třímístného turistického hornoplošníku RWD-13, který byl vyráběn ve větších sériích pro potřeby polského letectva. RWD-13 byl provozován vojenskými i civilními letectvy mnoha států, u vojenských to bylo 9 a u civilních 8 zemí.

Rogožarski SIM-XII-H (srbsky: Рогожарски СИМ-XII-Х) byl jugoslávský jednomotorový cvičný letoun s dvěma plováky EDO navržený v roce 1938. I tento hydroplán byl vybaven motorem Major 6. Byl vyráběn v továrně Rogožarski v Bělehradě a byl určen pro pilotní výcvik v Letectvu armády Království Jugoslávie.[6]

V Československu tento motor měl "nosit" pouze letoun choceňské firmy Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla, kde se měl objevit v letounu Beneš-Mráz Be-156 Beta Major. Tento projekt však nebyl realizován.

Použití motoru Walter Major 6

Technická data

Hlavní technické údaje

  • Typ: vzduchem chlazený pístový invertní řadový šestiválec[1][3][2]
  • Vrtání válce: 118 mm
  • Zdvih pístu: 140 mm
  • Celková plocha pístů: 656 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 9 186 cm³
  • Délka se startérem: 1 520 mm
  • Šířka: 490 mm
  • Výška: 827 mm
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 175 kg
  • Hmotnost vrtulové hlavy: 4,7 kg

Součásti

  • Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil na válec, rozvod OHV
  • Zapalování: 2 magnety Scintilla LV 6-D, ruční startér Walter Mechano 4
  • Příprava palivové směsi: karburátor Walter HOB36N AI48-DX
  • Požadavek na paliva: min. 75oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 250–260 g·h−1·k−1 / 340–354 g·h−1·kW−1
  • Mazací soustava: suchá kliková skříň, tlakové, oběžné
  • Spotřeba oleje: 10–15 g·h−1·k−1 / 13,6–20,4 g·h−1·kW−1
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem

Výkony

  • Nominální, jmenovitý výkon: 190 k (139,7 kW) při 2100 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 205 k (150,8 kW) při 2350 ot/minn
  • Kompresní poměr: 5,2:1
  • Poměr nom. výkon/objem: 20,7 k/l (15,2 kW/l)
  • Poměr max. výkonu k hmotnosti (specifická hmotnost): 1,2 k/kg (0,86 kW/kg)
  • Specifická výkonnost: 0,92 kg/k (0,68 kg/kW)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 221, 272–273.
  2. Walter Major 6. Bulletin Walter. 15.3.1935, roč. 1935, čís. 3 (March), s. 12.
  3. FLIEGER, Jan. Walter Major 6-I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 29.11.2005 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.
  4. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.
  5. SCHMID, J. ing. Řadový invertní šestiválec Walter Major 6, 190/205 ks. Letectví. Červen 1935, roč. 15. (1935), čís. 6, s. 207–210. Dostupné online.
  6. SCHMID, J. ing. Nová jugoslávská letadla Rogožarski. Letectví. Srpen 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 8, s. 320–321. Dostupné online.

Literatura

  • PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10. ISSN 0024-1156.
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958.
  • (anglicky) THOMPSON, Jonathon (1963). Italian Civil and Military Aircraft 1930–1945. Aero Publishers, Inc. ISBN 0-8168-6500-0.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.